Basilej – františkánský kostel (Basel - Barfüsserkirche)

Monumentální basilejský františkánský kostel najdeme na zdejším náměstí Barfüsserplatz. Jedná se o stavbu, jejíž historie se začíná psát na počátku II. poloviny 13. století a která je v současné době využívána jako Basilejské historické muzeum. Správný název této sakrální stavby je ovšem kostel bosáků, tedy žebravých řádů chodících naboso (kromě františkánů sem patří např. kapucíni, bosí austiniáni, bosí karmelitáni nebo klarisky).

První klášterní kostel byl na současném místě postaven v letech 1253 až 1256, ale jeho život byl doslova jepičí. Vyhořel totiž hned v roce 1298. A tak musel být – za podpory basilejského biskupa – postaven kostel nový. Barfüsserkirche se stal postupně pozdně gotickou stavbou, která se pyšnila zejména vysokým chórem s letnerem (lektoriem) a bohatými vitrážemi. Tento chór je právě díky své výšce a oknům považován za jeden z klenotů gotiky Horního Porýní.

Je přitom zajímavé, že se stavbou tohoto kostela se s největší pravděpodobností počítalo již před zmíněným požárem (snad se s ní dokonce již v roce 1275 i započalo) a že jistou asymetrii tohoto svatostánku způsobilo začlenění částí původního kostela do vznikající novostavby (zúžení střední lodi). Těch zajímavostí by se ovšem ve spojitosti s františkánským kostelem našlo více – uvést můžeme např. rok 1975, kdy zde byla objevena mumie Anny Cathariny Bischoff z 18. století.

Historie klášterního kostela, dokončeného v roce 1309 s délkou 80 metrů, byla celkově spíše neveselá. V období reformace – konkrétně roku 1529 - byl tento chrám vyrabován a částečně také zdemolován. Vitráže i letner byly zničeny, mniši vyhnáni, kostel odsvěcen a klášterní hřbitov proměněn v náměstí. Celkovému stavu kostela následně jistě neprospěl fakt, že byl postupně využíván jako špitál s blázincem, městský sklad, sýpka a později – v letech 1799 až 1843 - jako sklad soli, který časem vystřídala pošta a zastavárna. Díky tomu měl být kostel v roce 1882 dokonce zbořen, ale basilejská Velká rada naštěstí rozhodla těsnou většinou jinak (klášter však demolici neunikl a na jeho místě byl v letech 1845 až 1865 postaven první městský obchodní dům).

A tak se tento svatostánek proměnil v letech 1890 až 1894 v muzejní prostory. Přestavbu řídili bratří Keltenbornové a než se z Barfüsserkirche stalo Historické muzeum kantonu Basel-Stadt, musely být zmenšeny boční lodě, přestavěna střecha a zvýšen štít západního průčelí. Do bočních lodí byly zabudovány galerie, které tak zvýšily výstavní plochu. Již v letech 1975 až 1981 musela být budova kostela znovu rekonstruována, protože se zde stále ještě projevoval neblahý vliv dříve skladované soli. V té době byly opět strženy boční ochozy, vyměněny pilíře centrální lodi a rozšířen muzejní suterén.

A co že dnes v prostorách kostela / muzea uvidíme? Tím hlavním jsou církevní umělecká díla z doby před reformací. Jako to nejpodstatnější bývá zmiňován zejména slavný Holbeinův basilejský Tanec smrti, těsně následovaný pokladnicí zdejší katedrály. K tomu musíme přidat „suterénní“ tapisérie se zobrazením fantaskního středověkého světa, sbírky období renesance a baroka nebo tzv. mincovní skříň. Je toho však podstatně více …