Bělkovice-část obce Bělkovice-Lašťany-drobné památky

Bělkovice s 896 (2005) obyvateli, část spojené obce Bělkovice-Lašťany s 1854 obyvateli se nachází 10 km jižně od Šternberka v podhůří Nízkého Jeseníku na levém břehu Trusovického potoka, který Bělkovice odděluje od Lašťan.

Nejstarší zmínka o vsi Bělkovice je ve falsu kláštera Hradisko datovaného r. 1220. V první pol. 14. stol. narůstaly spory o hranice panství mezi pány ze Šternberka a klášterem Hradisko. Klášter Hradisko si nechal pro podporu svých požadavků zpracovat falsum datované r. 1220, ve kterém markrabě Vladislav rozsuzuje spor mezi klášterem Hradisko a lidmi markraběnky ve vsi Lužici o les od vsi Lašťany do hor. Popisuje se zde také část hranice vedoucí od Staré Vody přes potok Skřípov a řeku Bystřici, po stezce k potoku Hraniční, po jeho toku do potoka Loděnice, který dělá dál hranici až ke klášterní vsi Lašťanům s jedné a biskupským Bělkovicím s druhé strany. Trusovický potok, který protéká obcí se v minulosti jmenoval v jeho horní části Loděnický potok, podle Loděnice (Horní) u které pramení, ve střední Bělkovický potok a v dolní, až do jeho ústí do Moravy Trusovický potok.

Přímo o Bělkovicích pocházejí nejstarší zprávy ze 13. století. V listinách z let 1238 až 1255 se jmenují jako majitelé vesnice královští lovčí vladykové bratři Ratibor a Tvořimír z Bělkovic. Část vesnice držel děkan olomoucké kapituly Budislav z Bělkovic, v jehož domě v Olomouci byl v r. 1306 zavražděn český král Václav III. Kolem r. 1300 děkan Budislav odkázal svůj dědičný podíl v Bělkovicích olomoucké kapitule a ta jej v r. 1323 přepustila za desátkové platy olomouckému biskupovi Konrádovi I. Časem získali olomoučtí biskupové celé Bělkovice, drželi je jako část léna koruny české a zřídili si zde dvůr, který obdělávali svými lidmi. Část lesů a vrch Tepenec severně od Bělkovic v r. 1340 koupil od biskupa Jana VII. (Volka) markrabě Karel, budoucí král a císař Karel IV. a vystavěl na Tepenci k ochraně cesty Bělkovickým údolím hrad Twingenburk, později přejmenovaný na Karlspurk a nakonec na Tepenec. V r. 1400 biskup Jan XI. Mráz prodal Bělkovice a Přáslavice Janovi z Bělé. Za husitských válek byl biskupský dvůr a rychta v Bělkovicích zpustošeny. Kolem r. 1439 biskup Pavel z Miličína vyplatil Bělkovice ze zástavy a zchátralý vrchnostenský dvůr rozprodal. Zchátralý mlýn prodal v r. 1439 mlynáři Václavovi a jeho dědicům. Prodal svobodné fojtství a část polí jistému Martinovi a poddaní místo roboty u dvora odváděli plat a dřevo biskupské rezidenci v Olomouci.

Lesy nad Bělkovicemi měly několik majitelů a tak zde byly o hranice lesa časté spory. Spor o lesy s kartuzianským klášterem v Dolanech se vlékl od r. 1447 do r. 1525, kdy bylo rozhodnuto, že lesy mají obě obce užívat společně. Dříví směly užívat pro obyčejnou spotřebu jako palivo a stavivo, ale nesměly pod pokutou dříví dále prodávat. Dozor nad lesem si ponechala vrchnost a pokutu podle smlouvy mezi biskupem Stanislavem II. Pavlovským a převorem kláštera Hradisko v r. 1584, měl vybírat bělkovický a dolanský fojt. Spor měly Bělkovice také o vedení vody a lesy mezi Bělkovicemi a Černovírem, který byl rozhodnut v r. 1553 tak, že voda měla být pouštěna na lašťanské grunty a les byl přisouzen Bělkovicím. V r. 1527 bylo biskupem Stanislavem Thurzem uděleno obci právo vlastní pečeti. Jako horlivý katolík nařídil olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský Bělkovickým každou neděli chodit do kostela. Kdo neuposlechl, byl pokutován librou vosku pro kostel. Na ochranu proti povodním nařídil kardinál František z Ditrichštejna v r. 1606 úmluvu mezi vrchnostmi, aby poddaní vesnic Bělkovic, Trusovic, Hlušovic a Dolan vykopali velký příkop jdoucí tímto územím a vykopanou hlínou a drny navýšili okolní břehy a pod pokutou tento příkop udržovali. Tato smlouva byla zapracována do obecních povinností a každý rok měla být poddaným předčítána. Bělkovicím postoupili Dolanští nějaké pozemky a za to měli Bělkovičtí povinnost vystavět a udržovat most přes Trusovický potok u Hlušovic. Obec byla přifařena do Dolan. Od r. 1714 měly Bělkovice pozemkové knihy. V r. 1710 postavil v obci rolník Jiří Opletal kapli Panny Marie. R. 1749 byly revidovány hranice mezi Bělkovicemi a Dolanami. V r. 1750 byl v Bělkovicích velký požár. Škola byla v Bělkovicích již v r. 1839, kdy tu vyučoval podučitel z Dolan.

V r. 1843 měly Bělkovice 94 domů, v nichž žilo 651 obyvatel. Byla tu excurrendní škola a arcibiskupská palírna. Obecná škola byla postavena v r. 1853. R. 1867 byl rozdělen obecní les a pozemková reforma v r. 1926, při které byl dvůr olomouckého arcibiskupství o 52 ha rozdělen mezi drobné hospodáře. V r. 1900 měli Bělkovice 114 domů ve kterých bydlelo 803 českých a 3 němečtí obyvatelé. Byly tu 3 mlýny z nich Horní mlýn byl spojený s pilou, v r. 1911 tu byly dokonce 3 pily, 2 lomy (lom již v 15. stol.) a v r. 1935 3 lomy. V r. 1946 měl lom pod Tepencem 43 zaměstnanců. Ze spolku tu byl v r. 1890 čtenářský, od r. 1895 Sokol, Národní jednota od r. 1908, hasičský spolek od r. 1913, FDTJ od r. 1924. Kino bylo v obci otevřeno v r. 1932. V r. 1930 měly Bělkovice 163 domů a 976 obyvatel a v r. 1950 207 domů s 834 obyvateli. V r. 1960 došlo k utvoření společné obce s Lašťany s názvem Bělkovice-Lašťany. Lesy v okolí Bělkovic se staly vyhledávanou rekreační oblastí, ve které je vybudováno okolo 120 rekreačních chat. Z drobných památek najdeme v Bělkovicích kapli P.Marie z r. 1710 u silníce na Dolany, dvojí Boží muka, několik kamenných křížů, pomníky obětem I. a II. světové války a také pamětní desku na budově Sokola atd.