Bílá Lhota-drobné památky

Bílá Lhota se 154 (2005) obyvateli se nachází 10 km západně od Litovle na úpatí Bouzovské vrchoviny na pokraji lužního lesa Doubravy. Obec tvoří sedm vesnic, které mají dohromady 1117 (2005) obyvatel.

Bílou Lhotu založil v r. 1350 řimický vladyka Bohuš ze Slavoňova. V Půhonech se tato osada nazývá „Bohušova Lhota“. V r. 1356 se uvádí ve Lhotě jen dvůr bez osadníků. Prvním známým majitelem Lhoty byl Zdislav z Řimic, který přijal jméno „ze Lhotky“ a držel Lhotu až do r. 1391. Jeho syn Jakub jako moravičanský farář, vystudoval práva a v r. 1381 jej papež ustanovil olomouckým kanovníkem. Ještě v r. 1406 se uvádí jako farář v Moravičanech. Druhý Zdislavův syn Oldřich byl přívržencem Husitů a v r. 1415 pečetil protestní list proti kostnickému koncilu. Později vstoupil společně se Zdeňkem z Kokor, který držel panství v Mladči do služeb bouzovského pána Viktorína z Kunštátu a Bouzova. Dalším majitelem Lhoty, který se připomíná v listinách z r. 1374, byl Mech ze Lhoty. Jeho syn Ješek ze Lhoty byl také horlivým husitou a pečetil odpovědný list ve prospěch Husa. V r. 1437 se poprvé uvádí tvrz se dvorem ve Lhotě ke kterému náleží podíl na Střemeníčku, Javoříčku, Hrabí, Pateříně, Slavětíně a ve Mladči, kde měli velký vodní mlýn. V listině Ješek ze Lhoty věnuje své manželce Anně ze Šebetova na tvrzi („munitio“) a dvoře Lhotě a na celé vsi Střemeníčku. Ješek ze Lhoty neměl mužské potomky a tak po jeho smrti v r. 1447 vzniklo o dědictví několik sporů a panství připadlo králi Ladislavovi, který je v r. 1456 daroval Karlovi z Vlašimě a Úsova. V r. 1464 jim toto zboží král Jiří z Poděbrad vložil do zemských desek. Karel z Vlašimě a Úsova prodal lhotské panství Erazmu se Slavíkovic. Za Záviše Bítovského ze Slavíkovic došlo v r. 1582 k sčítání usedlých a poplatných osob, kterých bylo napočítáno ve Lhotě 130.

Panství málo vynášelo a tak se majitelé panství často střídali. Vystřídali se zde pánové z Kobylího, z Hrádku, ze Zástřizlu, z Kotulína a další. V r. 1746 prodalo zemské právo zadlužené panství se zámkem v dražbě za 47 000 zl. r. Janu Maximilianu Žižkovi, rytíři z Trocnova. Žižka dražbou v r. 1762 prodal panství plukovníkovi jízdy Rudolfu baronovi Pugnetti. První zmínka o škole a učiteli je z r. 1786, kdy se vyučovalo v zámku. Novou školu měla Lhota již v r. 1833. Ve Lhotě bylo v r. 1790 22 domů a 173 obyvatel. V r. 1792 koupil panství sekretář administrace státních statků Jan Vojtěch Spiel, který byl povýšen do šlechtického stavu s titulem „z Ostheimu“, který založil u zámku anglický park. R. 1834 měla Lhota 33 domů a 207 obyvatel. V r. 1869 získal zámek a velkostatek Quido Riedl, který park změnil na dendrologický objekt se vzácnými druhy stromů a keřů, dovezených ze Severní Ameriky, Japonska, Číny, Malé Asie a dalších zemí. V r. 1900 měla Bílá Lhota 51 domů a 320 obyvatel. Byla zde pila, lihovar, cihelna a od r. 1939 lom. Ze spolků od r. 1869 čtenářský, od r. 1883 hasičský, Domovina a Orel od r. 1921, Sokol od r. 1924. Od r. 1923 byla v Bílé Lhotě zemědělská lidová škola. Kino měla Lhota od r. 1932. Experimentální měšťanská škola byla v Bílé Lhotě od r. 1945 a od roku 1947 již samostatná.

K památkám mimo dvou farních kostelů, barokních soch a několika křížů patří také empírové náhrobky na hřbitově. Na pobyt hudebního skladatele Konradina Kreutzera ve Lhotě je upomínkou kamenná deska z r. 1828 na hrobě jeho dcery. Po r. 1965 z parku vybudoval Vlastivědný ústav v Olomouci oblastní arboretum. Zámek slouží pro potřeby obce.