Bludov – hrobka rodu Žerotínů

Jednou ze zajímavých památek, které v třítisícové obci Bludov, ležící v těsné blízkosti okresního města Šumperk, je hrobka slavného a významného šlechtického rodu Žerotínů. Ne každý si to možná uvědomí, ale i když je tento moravský rod spojován nejčastěji s Velkými Losinami, Moravskou Třebovou a Loučnou nad Desnou neboli Vízmberkem, tak nejslavnější a nejváženější Žerotín – tedy Karel starší – je pohřben právě zde, v Bludově. Přesněji v areálu zdejšího kostela sv. Jiří. Má to koneckonců svou logiku; vždyť zakladatelem žerotínského rodu prý byl právě rytíř Blud z Bludova. A kde tento rod historicky začal, tam také své kolo osudu zakončil. V bludovské rodové hrobce sní svůj věčný sen také poslední mužský moravský Žerotín, Karel Emanuel.

V Bludově samozřejmě není jediná žerotínská hrobka na našem území, ale nachází se zde ta posledně vybudovaná. Stalo se tak při stavbě nového farního kostela v Bludově, jehož patronem byli právě Žerotínové. Ti se do Bludova vrátili roku 1802. Spolu s kostelem tak nechal František Josef ze Žerotína v letech 1837 až 1838 postavit pod kostelní sakristií poslední rodovou hrobku. Jedná se o jednoduchou stavbu se čtyřmi obloukovými okny s mřížemi a empírovým vchodem. Na jižní boční stěně hrobky pak nalezneme starý žerotínský erb, který sem byl druhotně umístěn někdy v I. čtvrtině minulého století. Původně bylo prostranství okolo kostela s parčíkem u hrobky propojeno širokým dvoustranným pískovcovým schodištěm, které zde bylo k vidění ještě na počátku 20. století.

V hrobce bylo přichystáno 12 hrobových otvorů a v listopadu 1842 sem byly převezeny ostatky brandýské větve žerotínského rodu. Jednalo se o ostatky minimálně třinácti osob, které byly umístěny do jediné dubové rakve. Kromě nejslavnějšího moravského Žerotína, Karla staršího, to byli – mimo jiné - jeho rodiče, babička a tři manželky (jednou z nich byla sestra Albrechta z Valdštejna Kateřina). Centrální místa pak patřila zakladateli hrobky Františku Josefovi a jeho manželce Ernestině. No a za necelé jedno století bylo v hrobce plno. Nezbylo už dokonce ani místo pro posledního moravského zástupce rodu, Karla Emanuela ze Žerotína, a jeho manželku. To se ovšem snadno vyřešilo. Z příslušných otvorů ve zdi byly v roce 1925 vyndány rakve Františka Josefa ze Žerotína (+1845) a jeho ženy Ernestiny, hraběnky Skrbenské z Hříště (+1854). Jejich tělesné ostatky byly přeloženy do nových rakví a spolu s ostatky prvního bludovského starosty Zdeňka ze Žerotína, který byl původně pohřben ve Vídni, byly uloženy pod dlažbu u čelní stěny. Do zdi byly zasazeny pouze jejich náhrobní desky. Do takto uvolněných otvorů byl roku 1934 pohřben Karel Emanuel a v roce 1947 jeho manželka, hraběnka Zdeňka. Popel jejich dcery Gabriely zde byl tajně uložen po její smrti v roce 1982. A v roce 1996 se do Bludova „vrátila“ i nejmladší ze třech Karlových dcer, komtesa Helena, provdaná Mornsteinová (+1985).

Pro mnohé bude jistě také zajímavé, že „podobenku“ bludovské hrobky Žerotínů je možno zakoupit také na turistické známce (č. 416 - Hrobka rodu Žerotínů Bludov).

A zcela na závěr alespoň pár slov o tom nejslavnějším ze slavných, tedy o Karlovi starším ze Žerotína, který se narodil v roce 1564 v Brandýse nad Orlicí a zemřel roku 1636 v Přerově (a že těch 72 let byl v té době jistě požehnaný věk). V podobě tohoto šlechtice, od jehož narození uplynulo v loňském roce 450 let, se spojily geny dvou slavných rodů (jeho otcem totiž byl Jan starší ze Žerotína a matkou Mariana Černohorská z Boskovic). Karel byl muž velice vzdělaný; vždyť po Ivančické akademii absolvoval studia i na evangelických univerzitách ve Štrasburku a Basileji. Následně získal také cenné společenské styky, zejména díky studij­ním pobytům v západní a jižní Evropě. Postupně se tak naučil hovořit latinsky, francouzsky, německy, italsky a částečně také řecky. Válečníkem sice nebyl, ale jeho schopnosti se plně projevily při působení na Moravském zemském soudu. Později však opustil život politicko-společenský a vrhl se na svůj život soukromý. Syna, který by přežil dětský věk, však nezplodil ani s třetí manželkou a plně ho asi neuspokojovala ani podpora umění a talentovaných jedinců, včetně Jana Ámose Komenského. A tak využil nabídky Rudolfa II. a od roku 1608 hájil jeho zájmy nejen na Moravě, ale i v Čechách a ve Slezsku. I proto se mocný Žerotín stal na šest roků Moravským zemským hejtmanem, tedy po panov­níkovi nejvýše postavenou osobností v zemi. Po bitvě na Bílé hoře na tom také – i díky Karlově politické prozíravosti – byla Morava lépe než sousední Čechy. Dokonce i nový habsburský panovník Ferdinand II. mu – jako nekatolíkovi – udělil několik významných výjimek. Po své smrti byl pohřben v rodové hrobce v Brandýse nad Orlicí a roku 1842 byly jeho ostatky převezeny do Bludova.