Bouzov-Jeřmaň-drobné památky
Turistické cíle • Památky a muzea • Drobné památky
Obec Jeřmaň, místní část Bouzova se 114 (2005) obyvateli se nachází v kopcovitém terénu Drahanské vrchoviny, 5 km jihozápadně od Městečka Loštic, v údolí říčky Třebůvky a částečně kolem potoka Břenušky. Obcí prochází silnice spojující Loštice s Bouzovem a Jevíčkem.
Jeřmaň, také Jiersmann, Jerschmann, Irzmann, Jerschmain a Jeřmany se v pramenech poprvé připomíná v r. 1371. V r. 1382 prodal Beneš z Vildenberka a Bouzova Bouzov s Jeřmaní a dalšími obcemi markraběti Joštovi, který bouzovské panství postoupil v r. 1396 v dědictví Heraltovi z Kunštátu. Jeřmaň v dalších letech sdílela osudy s osudem bouzovského panství. Přes pány z Kunštátu a z Poděbrad ji získali páni z Postupic a v r. 1494 páni Haugvicové z Biskupic. V r. 1545 upravil Vaclav Haugvic z Biskupic nařízením poddanské poměry. 6 sedláků robotovalo ročně 4 dny s potahem a o žních 6 dní pěšky, chalupník 6 dní pěšky. Nálev piva pro hospodského v Jeřmani byl stanoven na 20 sudů ročně a za každý sud dostával hospodský 4,45 zlatých. V r. 1618 se uvádí v Jeřmani Panský Mlýn, ze kterého platil mlynář činži 50 zlatých ročně. Později byl mlýn doplněn pilou. Za třicetileté války ves zpustla a znovu byla před r. 1673 majiteli bouzovského panství pány z Prusínovic vysázena. V západní části obce, která dříve náležela sousední osadě Doly, byly železnorudné doly a hamry, které na počátku 19. stol. zanikly. Od r. 1757 měla Jeřmaň pozemkové knihy. V r. 1790 bylo v Jeřmani 20 domů se 127 obyvateli. Pozemky na kterých se doly a hamry nacházely pak byly v r. 1880 odděleny od Dolů a přiděleny Jeřmani. Obyvatelé se živili většinou polním hospodářstvím, pěstovali mimo jiné do r. 1885 také len, který třeli v Bouzově.
V r. 1900 měla Jeřmaň 30 domů a 152 obyvatel. Nejvíce obyvatel měla Jeřmaň v r. 1921 kdy měla 166 obyvatel a 33 domů. V r. 1923 byl v Jeřmani založen spolek Domovina a v r. 1938 hasičský spolek. Krásná a romantická příroda v okolí Jeřmaně, s četnými památkami v okolí přispěla ke zřízení skautského tábořiště Švýcarská louka a Markrabka.