Bouzov-Kozov-drobné památky

Obec Kozov, místní část Bouzova se 96 (2005) obyvateli se nachází v kopcovitém lesnatém terénu Drahanské vrchoviny, 8 km jihozápadně od Městečka Loštice a 4 km západně od Bouzova.

Kozov(Cozow) se v pramenech poprvé uvádí v r. 1348 jako léno biskupského panství, založené na cestě spojující Moravu a Čechy v údolí říčky Třebůvky. V r. 1349 koupil část polností v Kozově a další zboží Jan z Vildenberka a Bouzova od Zbyňky (z Lešan?) a její dcery Jitky. V r. 1382 prodal Beneš z Vildenberka a Bouzova Bouzov s Kozovem a dalšími obcemi markraběti Joštovi. Ten bouzovské panství postoupil v r. 1396 v dědictví Heraltovi z Kunštátu. Od bratrů Heralta a Jiřího z Kunštátu získal v r. 1408 bouzovské panství Boček z Kunštátu a z Poděbrad. Od Jiřího z Poděbrad získali bouzovské panství i s Kozovem před r. 1442 páni z Postupic a v r. 1494 páni Haugvicové z Biskupic.

V r. 1545 upravil Vaclav Haugvic z Biskupic nařízením poddanské poměry. Roční robotu stanovil pro 6 sedlákům 6 dní potahem, 2 zahradníci 6 dní pěšky. Všichni pak museli sušit a dovážet na Bouzov seno, s Blažovskými a Kadeřínskými udržovati hráze „Zajiczova“ rybníka a s Bezděkovskými hráze „Mlýnského“ rybníčka. V r. 1545 se připomíná 1,5 km západně od vesnice velký mlýn později také s pilou. Mlynář neměl povinné roboty, ale podle listiny z r. 1696 platil bouzovským pánům 3,5 zl. roční činže. Mlýn v r.1575 prodal Hynek Petr Naksera z Hostějovic, Petrovi Bílskému z Kaříšova.

V r. 1547 získal bouzovské panství Prokop Podstátský z Prusínovic. Za Podstátských z Prusínovic došlo k dělení bouzovského panství na „horní“ s hradem, dvorem a několika vesnicemi, mezi jinými i Kozovem a „dolní“ s oborou, mýtem, Podhradským mlýnem a pilou a dalším zbožím. Dvůr v Kozově držely sestry Eufrozína, Aurelie a Apolonie Rubigalovny z Karlsdorfu, kteří jej i s jiným zbožím prodaly v r.1589 Brokcímu Drahanovskému z Pěnčína. V r. 1600 drželi sjednocené bouzovské panství Bohuslav a Karel Pergarové. Po smrti posledního z rodu Pergů Mikuláše, bylo prodáno bouzovské panství Frydrychovi z Oppersdorfu. Z r.1641 je znám Jan Beránek z Kozova, který koupil mlýn v Mladči. V r. 1655 koupila bouzovské panství Eusebie Sabina Podstátská z Prusínovic a její syn František hrabě z Hodic panství v r. 1696 prodal řádu Německých rytířů u kterých zůstalo panství až do r. 1848.

Pozemkové knihy měl Kozov od r. 1758. V r. 1790 měl Kozov 28 domů a 174 obyvatel. Ves se skládala a dosud skládá ze dvou částí a to z „dědiny“ na pravém břehu Třebůvky a „Blažovců“, také „na Blažovcích“, což byla skupina 10 domů kolem Blažovského potoka.

Kozov byl z počátku přiškolen k Bouzovu, ale v r. 1809 byla v Kozově zřízena exkurentní škola také pro Svojanov, otevřena v r. 1813 v někdejší pazderně „na Drahách“. Ve škole vyučoval v pondělí, úterý, ve středu a ve čtvrtek podučitel z Bouzova. Jako plat vybíral učitel od každého dítěte 2 krejcary týdně. V r. 1868 byla v Kozově zřízena samostatná škola (expositní učitelské místo). První školní budovou byla menší hospoda. Nová školní budova byla vystavěna na návsi v letech 1874-75 a byl k ní přiškolen Svojanov a od r. 1897 i Bezděkov. Škola měla vlastní kroniku, kterou založil v r. 1875 učitel František Mikyska a také vlastní učitelskou a žákovskou knihovnu se 160 svazky knih.

V r. 1834 měl Kozov 31 domů a 205 obyvatel. V r. 1834 zde byly 4 mlýny a pila (Volný). Dřevěná kaplička vedle školy byla v r. 1884 přestavěna na zděnou. Před obcí stojí „Boží muka“ pod kterými mají být pochováni pruští vojáci, kteří v Kozově řádili v r. 1866. R. 1894 si ves vystavěla v Blažovcích za 1800 zl. „Obecní dům“. V r. 1900 bylo v Kozově 34 domů a 182 obyvatel a v r. 1930 38 domů a 192 obyvatel. Obyvatelé se živili většinou polním hospodářstvím a chovem dobytka. Pro chráněnou polohu se zde daří pěstování ovoce výborné kvality. V r. 1901 bylo založeno v Kozově mlékárenské družstvo. Hasičský spolek byl v Kozově založen v r. 1904. Dvůr v Kozově přestavěl v r.1836 Bohumil Valášek na zámeček, po něm držel dvůr jeho syn František. Dvůr (zámeček) po rekonstrukci v r. 1982 sloužil jako hotel „Zámeček“ a po rekonstrukci v letech 2003-4 slouží jako hotel „Valáškův grunt“.