Bratislava – socha Júlia Satinského (Július Satinský načúva zvukom Dunajskej ulice; Na našej ulici je sloboda)

Dnes již, bohužel, nežijícího slovenského herce Júlia Satinského (1941 – 2002) zná snad úplně každý. Někdo upřednostňuje jeho spolupráci s Milanem Lasicou !Ktosi je za dverami), někomu „stačí“ pan doktor z komedie století S tebou mě baví svět, ale v každém případě se jednalo o osobnost oblíbenou a uznávanou. A tak možná nikoho až tak moc nepřekvapí, že má pan Satinský od září roku 2006 v Bratislavě i svou sochu. Ta se nachází v Dunajské ulici, kde se tento herec narodil, prožil tu celý svůj život a nakonec zde byl i pochován (Ondřejský hřbitov). A o této ulici také populární Juĺo psal (Polstoročie s Bratislavou a Chlapci z Dunajskej ulice).

Mnozí obyvatelé jsou rádi, že se Satinský – alespoň svou sochou – do Dunajské zase vrátil. Se vznikem sousední Satinského ulice vznikl paradoxně problém, který ovšem není předmětem tohoto článku. Tato socha bývá občas označována jako památník a – alespoň podle autora tohoto článku – je velmi vtipná. Stejně jako býval vtipný komik a spisovatel Satinský.

Autorem sochy je akademický sochař Svetozár Ilavský a její slavnostní odhalení bylo – po dvou letech práce - pojato spíše jako lidová veselice, kde se bezplatně podával burčák a lokše. Samotná socha je v podstatě hercovou bustou, která je usazená na kráčejícím stole, a prostřednictvím ucha na fasádě domu poslouchá, jestli je na Dunajské ulici vše v pořádku. Stůl má uzdu, aby věděl, kam má jít, a světlomet, který miří na pamětní tabuli se Satinského výrokem: „Na našej ulici je sloboda“.

Sochu odhalil Satinského kolega a přítel Milan Lasica, který při této příležitosti prohlásil: „Nikdy v živote jsem netušil, že budu odhalovat sochu. Stejně jako Julo pravděpodobně netušil, že ji bude mít“.

Socha od počátku vzbudila rozporuplné reakce. Někomu se líbí, někomu přijde vtipná a někteří ji považují za odporný kýč, navíc zabalený do alobalu. A vyberte si …