Bretaň - Plouescat

Plouescat

Plouescat (bretonsky: Ploueskad) je obec v departmentu Finistère v Bretani v severozápadní Francii. Městečko se nachází na malém kopci, asi 30 metrů nad hladinou moře. Reliéf města je relativně plochý, výšky se pohybují od hladiny moře maximálně do 56 metrů (vyhlídky). Je to známé přímořské letovisko, které přitahuje mnoho turistů. Je zde kasino, kino, řada restaurací a creperií a velké kempy a autokempy, které sousedí s rozsáhlou písečnou pláží. Mnoho domů a bytů je zde pouze rekreačních.

Plouescat má pobřeží téměř 13  km dlouhé. Nacházejí se zde po sobě jdoucí písečné pláže, dunové masivy, bloky věky erodované žuly a zátoka Kernic nebo-li "kernický záliv". Ten navštěvuje při odlivu kvůli potravě mnoho druhů ptáků a je velmi oblíbený u jejich pozorovatelů a fotografů.

Zátoka Kernic (rozloha 250 hektarů) představuje při odlivu rozlehlý rovinatý terén s tvrdým pískem na povrchu, který každý srpen slouží jeden víkend jako hipodrom - koňská závodní dráha. Jachty a motorové čluny s vodními lyžaři vystřídají klusající a cválající koně. Kdokoli může přijít a buď si vsadit nebo si jen užít podívanou a atmosféru. Dočasné námořní dostihové závodiště (dráha, stánky, restaurace a ostatní potřebné zázemí) je smontováno a poté rozebráno během několika hodin.

Po celém pobřeží je zdejší žula zformována přírodními vlivy do podivných a fantastických tvarů. Na moři jsou některé ostrůvky útočištěm kormoránů, racků nebo dokonce tuleňů. V roce 1978 bylo městu uděleno označení přímořského letoviska, což vedlo k rozšíření přístavu Porsguen (bretonsky: Porz Gwen). Hlavní pláž se jmenuje Plage de Porsmeur.

Plouescat  a celá oblast těží z geografického umístění příznivého pro produkci zeleniny na otevřeném poli. Teplý Golfský proud, který omývá zdejší břehy, zabraňuje velkým tepelným výkyvům. Proto je region převážně zemědělský, specializující se na artyčoky, cibuli, květák a brambory. Už více než století jsou květák a artyčok dva hlavní produkty města, spolu s růžovou cibulkou "Roscoff" (chráněné místní označení), šalotkou, brokolicí, cuketami, rajčaty, brambory a jahodami.

I v Plouescatu jsou megalitické památky jako menhiry nebo dolmeny. Pocházejí minimálně z roku 3000 před naším letopočtem. V 80. letech byla předmětem archeologických vykopávek krytá ulička (dolmen) v Guinirvitu v zátoce Kernic. Dolmen je dnes při přílivu částečně zaplavený.

Monumentální Menhir Cam Louis stojí na pobřeží severně od Plouescatu. Je 7 metrů vysoký a dobře slouží jako orientační bod pro jachtaře. Dalším známý menhir ve městě je Prat Meur. Další památky: menhir de Kougn-an-Dré, dolmen de Créac'h-ar-Vren, menhir de Couinandré.

Další památky zde zanechali Římané a Galové.

Po Římanech zde zbyli ruiny termálních lázní (Balneum) v Gorré Bloué. Rozměry původní budovy postavené ve 4. století byly 15 x 13 m a bylo v ní 9 pokojů, z nichž každý měl svou specifickou funkci, např.: místnosti s teplou nebo studenou vodou, centrální výtopna, atd.

Galské stély jsou dílem keltských kmenů pocházejících z druhé doby železné.

V pobřežní části obce se nachází Les Halles (Haly) - pozoruhodná tržnice s dřevěným krovem z počátku 15. století, kterou francouzské ministerstvo kultury klasifikuje od roku 1915 jako historickou památku.

Již několik let organizuje město každé úterý v létě bezplatné koncerty pro velké publikum. Mardis de Plouescat hostil řadu slavných bretaňských i zahraničních skupin jako Merzhin, Matmatah, Tri Yann, Red Cardell, Celtas Cortos a další.

Centrum města samotného za návštěvu asi příliš nestojí, ale procházka po červeně značené trase Chemin des Douaniers od menhiru Cam Louis podél pobřeží, přes všechny jihozápadně orientované pláže a plážičky až na ústřední skoro 2 km dlouhou pláž de Porsmeur a zpět kolem Kernického zálivu byla hodně příjemná.