Bristol – historický parník SS Great Britain (Steamship SS Great Britain)

Je docela zajímavé, že téměř půlmilionové město Bristol, které leží na jihozápadě Anglie a řece Avoně a které se pyšní tisíciletou historií i množstvím cenných historických památek, považuje za svou největší atrakci „jakousi obyčejnou loďku s parním pohonem“. Jedná se o paroloď SS Great Britain (tedy Velká Británie) z roku 1843, která je v současné době také hojně navštěvovaným muzeem. Nedivme se, vždyť se minimálně devět let jednalo o vůbec největší loď na světě.

Říká se dokonce, že invence viktoriánské Anglie 19. století dosáhla vrcholu – min. v oblasti loďařství – právě v podobě nádherného parníku SS Great Britain, jehož tvůrcem byl geniální inženýr Isambard Kingdom Brunel. V Bristolu tato loď kotví od roku 1970, kdy se z Falkland (kde ztroskotaná „odpočívala v pokoji již od roku 1886) vrátila „domů“. A i když se občas někde dočtete, že parník byl v bristolském přístavu postaven v roce 1856, je skutečnost jiná. Jeho stavba byla zahájena roku 1839 a o čtyři roky později se loď vydala na svou první plavbu.

Je asi tak trošku zázrak, že se téměř stometrový parník zachoval celý. Návštěvníci unikátního plovoucího muzea navíc dnes mohou prolézt skoro každý metr lodě. Parník SS Great Britain byl jako první velká dopravní loď na světě vyroben ze železa a současně byl prvním plavidlem světa, které bylo poháněno – v tomto případě skutečně obrovským - lodním šroubem. Je přitom zajímavé, že tato technická supernovinka sloužila k tomu, aby přepravovala „emigranty“ a zlatokopy do Austrálie nebo vojáky na Krym. Nakonec tento parník obeplul zeměkouli celkem dvaatřicetkrát.

Cena vstupenky do pozoruhodného lodního muzea je sice poměrně hodně vysoká (vyjde na 19,5 GBP a děti to mají za 12 £ - což znamená, že se vstupné jen v několika uplynulých letech zvýšilo o 40 %)), ale rozhodně to nejsou vyhozené peníze a mnozí návštěvníci se sem velmi rádi vracejí.

Tím máme splněny základní informace a přidejme si ještě rozsáhlejší informační pelmel pro skutečné fajnšmekry:

V době svého vzniku to byla největší ocelová loď, jakou kdy člověk postavil. Její tvůrce – tedy I.K. Brunnel – byl technický génius, který je podepsán také pod nedaleký most Clifton Suspension Bridge. Loď Great Britain byla také prvním zaoceánským parníkem s vodotěsnými přepážkami. V době, kdy byla poprvé spuštěna na vodu (19.7.1843) vážil prý její ocelový trup víc než všechny ostatní britské železné lodě dohromady. Během své první plavby převážela loď v kajutách 243 pasažérů (později to bylo až 360) a 125 členů posádky, k tomu navíc ještě 600 tun nákladu (později až 2.400 t, z toho polovinu tvořilo uhlí).

Následně byla loď modernizována a zvýšena o jedno patro, takže byla schopna pojmout až 700 cestujících. V té době dokázala Great Britain překonat vzdálenost mezi Liverpoolem a Melbourne za neuvěřitelných 60 dní. Po čase byl tento parník přestavěn na nákladní plachetnici, která převážela hlavně uhlí a pšenici mezi Liverpoolem a San Franciscem. V roce 1886 ji však vichřice u Hornova mysu poškodila natolik, že byla „odstavena“ v nejbližším přístavu na Falklandských ostrovech. Zde do roku 1937 fungovala jako plovoucí sklad uhlí a vlny. Poté byl její trup provrtán a loď se „navždy“ potopila do hlubin oceánu.

Ono „navždy“ však v tomto případě netrvalo zase až tak dlouho. Stačilo v roce 1967 založit výbor pro záchranu lodi, přeplavit její vrak na vzdálenost 8.000 mil … a 19.7.1970 zakotvila Great Britain opět ve svém rodném přístavu. 19. červenec provázel loď i nadále – toho dne v roce 2005 přivítalo muzeum na SS Great Britain první návštěvníky. Paradoxem je, že loď vlastně kotví „na suchu“, protože okolní vodní hladinu imitují desky z plexiskla, což je vlastně jistý způsob konzervace proti vlhkosti).

Během prohlídky skvěle zrekonstruované lodi se můžeme těšit návštěvu suchého doku, kde „kdysi“ začala stavba Great Britain, na podzemí, odkud si prohlédneme celou loď zespodu (nejvíce jistě zaujme obrovský lodní šroub) nebo na přístavní budovu s interaktivním muzeem vyprávějícím příběh Great Britain. Hlavní část prohlídky ale začíná až na palubě, která nabízí krásný výhled na bristolský přístav, nebo ještě spíše v podpalubí. Tady je vše „původní“ až do nejmenšího detailu. Nejde přitom jen o samotný mobiliář, ale i o to „interaktivno“ kolem, se kterým si někdo opravdu vyhrál. Např. v kuchyni piští myši, ve spižírně voní maso i ryby a ve stájích řehtají koně i zapáchá hnůj. A členové posádky v podobě figurín u toho „předstírají práci“.

Největší část prostor na lodi zabíraly - kromě společenských a užitkových místností – kajuty cestujících. I do nich můžeme nahlédnout a porovnat obrovské rozdíly mezi první a druhou třídou. Některé figuríny v kajutách přitom působí až strašidelně. V každém případě však návštěva lodi SS Great Britain potěší všechny, a to bez rozdílu pohlaví i věku. A počítejte raději s tím, že se zde určitě zdržíte podstatně déle, než jste čekali nebo dokonce plánovali …

Loď byla vyrobena pto tansatlantickou přepravní společnost Great Western Steamship Company. Je dlouhá  98 metrů a má výtlak 3.400 tun. Byla poháněna dvěma motory s dvojicí vysokotlakých I nízkotlakých válců. Jako “náhradní zdroj” sloužilo šest plachetních stěžňú ze železa. Zajímavý je fakt, že návrat lodi z Falkland do Bristolu a její opravu financoval Sir Jack Arnold Hayward, cž byl nejen významný podnikatel, developer a filantrop, ale také majitel slavného anglického fotbalového klubu Wolverhampton Wanderers.(trojnásobný mistr a čtyřnásobný vítěz FA Cupu).

Loď se prý původně měla jmenovat City Of New York a plánovala se zpočátku ještě jako dřevěná. O změně rozhodla nejen osobní zkušenost stavitele, ale I cenová politika (dřevo zdražovalo, železo zlevňovalo) a možnost postavit větší plavidlo. Púvodní poháněcí vrtule lodního šroubu byla šestilistá, ale tato nevyhovující varianta byla rychle nahrazena čtyřlistou. Nejvyšší stožár byl vysoký téměř 15,5 m a mezi kýlem a hlavní palubou byl výškový rozdíl bezmála 10 m. Paluby měla loď čtyři, trup byl s dvojitým plochým dnem, tedy bez vnějšího kýlu. Ocelová žebra měla rozměry 15,2 cm x 7,6 cm, železné pláty byly palec silné a švy trupu byly dvakrát nýtovány.

Uprostřed lodí byly instalovány dva obří vrtulové motory s celkovou hmotností 340 tun, které byly postaveny podle upraveného patentu Brunelova otce Marca. Byly přímočinné, se silou 1.000 koňských sil a hranolovými kotli na slanou vodu. Byla zde použita technologie tzv. tichých řetězů. Hlavní vrtulová hřídel měla průměr 71 cm při délce 21 m.

Během provozu se loď měnila vzhledově I technologicky. Přibyly např. dva kýly a čtvrtý (později také pátý) stožár, byly vyměněny motory, kotle I řetězy, vrtule se stala třílistou.

Interiérové prostory tvořily tři paluby (horní dvě pro cestující, dolní pro náklad). Obě paluby pro cestující byly rozděleny na přední a zadní sekce, které od sebe oddělovala motorová část uprostřed lodi. V zadní části se na horní palubě nacházel hlavní salon (34 x 15 m), přičemž na každé straně salonu byly umístěny chodby vedoucí k 22 individuálním lůžkám pro cestující. Přední část salónu (nejblíže strojovně) obsahovala dva dámské budoáry (5,2 m × 4,3 m). Pod vedlejším salonem se pak nacházela jídelna (30 x 9,1 m), z které vedlo 14 chodeb k 56 lůžkům. V přední části byla umístěna kuchyňka stevardů. Jídelna byla bezesporu nejluxusnějším a nejpůsobivějším prostorem na lodi (pilastry, zrcadla, zlacené řezby apod.).

V Bristolu se prý hodně vzpomíná na návrat lodě, která je dnes chráněnou památkou II. stupně, do zdejšího přístavu. Musela překonat zdymadla a úžasné zřejmě bylo zejména podplutí Cliftonova visutého mostu. Zajímavé je, loď SS Great Britain byla v roce 1984 označena Americkou společností strojních inženýrů za Historickou technickou památku, teprve čtvrtou mimo území USA. No a teprve v letech 1998 až 2005 se vyřešil problém korodujícího trupu (dnes už je loď ve skutečně suchém doku). V následujících dvou letech také získala renovace Británie několik prestižních ocenění. A v roce 2018 se vedle lodi otevřelo ještě muzeum nazvané Being Brunel. To je celé zasvěceno tvůrci lodě a najdeme zde neuvěřitelné množství předmětů s I.K. Brunelem spojených, včetně jeho školních vysvědčení, deníků a nástrojů technického kreslení.

Zcela na závěr snad ještě nějaká technická data tohoto obdivuhodného plavidla:

Délka: 98 m

Šířka: 15,39 m

Výška: 9,91 m

Hmotnost bez nákladu: 1.960 t

Výtlak: 3. 066 t

Motor má jmenovitý výkon 1.000 koní (750 kW) a hmotnost 350 t

Průměr vrtule: 4,72 m (rychlost:55 ot./min.

Rychlost: 10 až 11 uzlů (19 až 20 km/hod.)

Náklady na stavbu lodi: 117.295 GBP