Jak to vlastně bylo se sochou mima
27.10.2021 19:53
Krátce po sametové revoluci se jeden aktivní člen souboru ochotnického divadla, které ještě těsně před listopadem 1989 získalo takzvané přehrávky, dostavil do Brna, aby se po pár letech se podíval, jak město Brno vypadá. Zarazilo jej prázdné náměstíčko před jindy obávaným Bílým domem, a když se zastavil, hledaje útočiště sténajících (WC), zaujal polohu s hlavou v dlani a zkříženýma nohama. A takto jej našel první český mim Bolek Polívka, a spolu prošli městem až k divadlu, kde působil. Zde poseděli, popili (kávu), a trochu pošpásovali. Zanedlouho našel se objekt bývalé sochy z prostoru u divadla státního, ale neodpovídal původní koncepci, a tak onen ochotník navrhnul před sochu umístit něco, co připomene tuto prekerní situaci. Záhy počala realizace, a socha byla přemístěna na místo kritizovaného despoty. A před ní onen objekt velikosti přiměřené postavě. I při znovuodhalení sochy bylo vše, tak jak má být a ničeho nebylo nápadné. Ale posléze jak se zvýšila frekvence chodců - úředníků, jdoucích do blízkých budov za prací, byl vznesen požadavek na doplnění onoho výtvoru rytinou, a tak se i flexkou stalo. Nyní odpovídá reálné situaci, kdy je růže z trusu, a z trusu růže snad někdy opět vykvete. A onen mim ? Má stále neurčitý výraz ve tváři, jako by říkal - ale dámy, pánové, za ty dvě koruny mě tam nepustí, a ty prsty v onom otvoru mi to nevyřeší. A tak onen ochotník domluvil s provozovatelem Bílého domu, pro všechny lidi, kteří potřebují použít naléhavě WC, že na vrátnici jim ochotně vydají klíčky, aby mohli zůstat čistí. Jsou to ty klíčky, kterými se zvonilo v oněch pohnutých dobách roku 1989.