Svatojánská nemocnice je komplexem středověkých budov v centru snad nejkrásnějšího belgického města. Tento areál byl založen již roku 1181 a sloužil ještě v 19. století jako „stará“ nemocnice. Dnes je ovšem jeho hlavní atrakcí velmi Zajímavé muzeum, představující slavného vlámského malíře a staršího současníka geniálního Hieronyma Bosche, tedy Hanse Memlinga, který v 15. století vytvořil některá svá nejvýznamnější díla – včetně relikviáře sv. Uršuly - přímo pro nemocnice svatého Jana. Toto muzeum je umístěno v někdejší špitální kapli, ale v komplexu budov najdeme i další prostory, kde se konají nejrůznější výstavy nebo konference. Středověká nemocnice sv. Jana byla svého času největší obecní institucí, pečující o nemocné, chudé a potřebné. Díky – nejen sbírkové – činnosti tamních bratři a sester zde i dnes (a od roku 1839) můžeme vidět muzeum s množstvím artefaktů a uměleckých děl, které se nacházejí stále na původním místě bývalé „ošetřovny“. Nábytek, obrazy, sochy a všechny druhy užitého umění jsou totiž vystaveny v budově, která představuje osm století historie tohoto místa. nechybí ani špitální lékárna, lékařská knihovna nebo sbírka lékařských nástrojů. Díla Hanse Memlinga zde také nezůstávají osamocena, v muzejních sbírkách najdeme také taková jména, jako např. Henri Matisse, Jan Provoost, Philippe Van Bree nebo Pablo Picasso.

Samotná nemocnice zde vznikla při někdejší příjezdové cestě z Gentu a Kortrijku. Z původních staveb zůstaly jen základy a pár fragmentů obvodových stěn. Protože k uspokojení rostoucí poptávky po péči o nemocné poutníky bylo potřeba stále více prostor (a finančních prostředků – vždyť i dnes můžeme, zejména u některých skupin obyvatelstva, pozorovat neuvěřitelný zájem o sociální dávky všech druhů), a proto byla již na počátku 13. století zahájena výstavba tří nových objektů. Tato stavební etapa trvala přibližně do roku 1310. Až poté je doplní klášterní komplex, který zde vznikl v průběhu 14. až 16. století (dokončen roku 1544). Na konci 16. století odsud mizí řádoví bratři a špitál zůstává ve správě augustiniánek. Lékařské znalosti řádových sester prý však nebyly nejvyšší a špitál tehdy poskytoval spíše úlevu duchovní. No a od 1796 se špitál postupně stává civilní nemocnicí, hospicem pak od roku 1925.

Vzhledem k vývoji doby a novému pohledu na zdravotní péči nastal v polovině 19. století čas na přestavbu špitálu. V roce 1864 tak vznikla nemocnice s osmi odděleními kolem centrální budovy, propojená centrální chodbou. Neogotická přestavba – nebo spíše stavba tzv. druhé nemocnice - proběhla podle plánů architekta Isidora Alleweireldta a v rámci ní zmizel pivovar, zahrada a hřbitov první nemocnice a počítalo se také s tím, že by se strhly mnohé středověké budovy. To se naštěstí nestalo a v nejstarší části komplexu dnes sídlí právě Hans Memling Muzeum. Jednotlivá nemocniční oddělení pak byla rozdělena do menších celků a byly sem umístěny různé hospodářské budovy. Dá se říct, že v té době nemocnice doslova praskala ve švech. Nakonec definitivně zanikla až v roce 1976 nebo 1978 a později získala komerční funkci, včetně kavárny, restaurace, baru, kongresového sálu a muzejního shopu.

Nemocnice sv. Jana se svými nesmírně cennými uměleckými sbírkami patří mezi nejstarší dochované nemocniční budovy v celé Evropě. V tamním muzeu se můžeme dozvědět mnohé o její historii i o běžném životě na bývalých „špitálních odděleních“. Zdejší nábytek, obrazy, sochy i stříbrné a cínové předměty jsou tichými svědky osm století trvající nemocniční a pastorační péče v tomto areálu. Unikátní jsou rovněž krovy budov, které patří k nejstarším a nejmonumentálnějším na kontinentu. A na závěr jen pár hlavních „taháků“ Muzea Hanse Memlinga, který v Bruggách 15. století dlouhodobě působil. Kromě zmíněného nádherného relikviáře sv. Uršuly je nutno zmínit minimálně Memlingův triptych Mystické manželství sv. Kateřiny, Pohled do sálu starého špitálu od Jana Beerblocka, originál nádherného původního vstupního portálu nebo sbírku skulptur gotických Madon.