Čejčské jezero
Turistické cíle • Příroda • Jezero
Honba za zemědělskou půdou způsobila i vysušení původního slaného (spíše poloslaného) Čejčského jezera a rozorání jeho dna. Jezeru se lidově říkalo Bezedňák a vzniklo s koncem poslední doby ledové. Voda z jezera měla hořkou chuť a zapáchala, neboť byla velmi bohatá na sloučeniny síry a dusičnanu sodného. Využívala se při léčbě kožních onemocnění u lidí i dobytka. Jezero se nacházelo severovýchodně od Prostředního Špidláku u Čejče. Západně v plochém údolí říčky Trkmanky se nacházelo ještě větší Kobylské jezero, které bylo rovněž vysušeno. Čejčské jezero lze najít na historické vojenské mapě z poloviny 19. století, a to pod německým názvem Tscheitscher See. Jako památka na jezero zůstalo několik místních názvů, např. Jezero nad Dvorem, Louky nad Jezerem, Jezero pod Tratí, Jezera, turistické rozcestí Čejčské jezero.
K vysušení rozlehlého mělkého jezera došlo v 19. století, kdy zdejší plocha byla využita pro pěstování cukrové řepy, která se v této době stává důležitou zemědělskou plodinou. K devastaci původních slanisek ale zřejmě nedošlo, neboť na konci 19. století zde znova rostla řada halofytů (rostliny dobře snášející vysoké zasolení půdy nebo vody). Na počátku 20. století bylo již díky splachům zeminy koryto odvodňovacího kanálu (Čejčský potok) táhnoucí se středem plochy zaneseno a přírodní plocha se opět začala naplňovat vodou. Na Čejčské jezero se vrátil život. Zahnízdili zde ptáci, obnovily se mokřady, objevily se slanomilné rostliny. Na jaře roku 1965 bylo jezero téměř zcela plné a vypadalo to, že příroda opět zvítězila nad lidskou honbou za půdou. Tehdy se bohužel na základě rozhodnutí tehdejších zemědělských pohlavárů provedla důkladná meliorace celého území, čímž byla tato unikátní oblast s konečnou platností zničena. Všichni jsme tak přišli o pozoruhodný přírodovědný klenot jižní Moravy.
Turistická mapa KČT 1:50 000 č.91 Slovácko-Hodonínsko/B1