Čejkovické sklepy

Templářské sklepy v Čejkovicích

Dnes jsme se vydali do malebné obce na jihu Moravy, do Čejkovic, kde se nachází velmi staré podzemní prostory, jejichž vznik sahá hluboko do dávné minulosti. Pokud nahlédneme trošku dál do historie, dostaneme se k letopočtu 1248. Z tohoto ruku pochází první písemné zmínky spojené s příchodem Templářů do Čejkovic. Někteří z vás si jistě budou klást otázku, proč zrovna v Čejkovicích měl řád Templářů postaveno jedno z mnoha ze svých sídel. Odpověď je velmi jednoduchá. Členové řádu Templářských rytířů k nám přišli až z Francie na pozvání Václava II, a jejich úkolem bylo chránit pocestné, kteří v té době putovali po nedalekých obchodních stezkách.

A kdo vlastně byli Templáři či Templářský řád?

Založili jej r. 1119 francouzští rytíři Hugo z Paynsu a Gottfried ze St. Omeru, kteří se spojili ještě z šesti dalšími rytíři a společně složili slib, že budou chránit poutníky, kteří putovali do Svaté země. V Troyes byla r. 1128 schválena řehole a do čela nově vzniklého řádu postaven velmistr Hugo z Paynsu. Templáři začali bojovat proti nevěřícím a za každou cenu se snažili udržovat Svatou zemi v křesťanské víře. Na základě jejich poslání i činů měli velkou podporu papežů. Eugen III jim udělil odznak – velký červený kříž na bílém plášti a díky přízně papežů se jejich majetek začal rozrůstat. Členů přibývalo, a proto bylo nutné udělat jisté změny ve složení i v řeholi. Templářští rytíři byli tedy rozděleni do tří základních skupin, jejichž jádro a první (nejvyšší skupinu) tvořili pouze rytíři s šlechtickým původem. Do druhé skupiny byli zařazeni „bratři sloužící“, ti už měli pouze občanský původ a dále se rozdělovali na bratry zbrojnoše a bratry řemeslníky. Zbrojnoši doprovázeli své rytíře vyššího stupně na různých výpravách a řemeslníci, jak už z názvu vyplývá – byli využívání v hospodářství a k řemeslným pracím. Šat měli hnědý nebo černý s červeným křížem.

Třetí třídu řádu tvořili řádoví kaplani, kteří měli za úkol obstarávat věci církevní. Templáři byli samostatní a podléhali jen papeži. Kaplani nosívali taktéž hnědý šat, pouze jejich biskupové se odívali do bílého pláště rytířského.

Nový řád měl své sídlo v místě původního Šalamounova chrámu (Templu). Od toho se pak vyvinul název Templáři.

Po uplynutí cca 10-ti let bylo v řádu 300 rytířů, kteří měli pod sebou armádu o celkovém počtu cca 3000 mužů. Templáři si začali budovat další základny v různých provinciích po celé Evropě, včetně Čech a Moravy. Řád, jehož pravidla schválená koncilem zajišťovala všem členům nezávislost na jakékoliv místní vládě a církvi, nemuseli platit žádné daně, a naopak, mohli vybírat daně vlastní. Další výhodou byla právní imunita a na svých územích vládli svými zákony.

Během necelého století „společenství“ zmohutnělo. Templáři si vytvořili silnou nadnárodní armádu a své bohatství neustále rozmnožovali díky početným Křížovým výpravám a obchodování. Jenomže čím větší moc a bohatství měli, tím více přestávali dodržovat zákony svého řádu až nakonec slova jako „panovačnost a moc“začaly být na denním pořádku. Tímto vlastně započal začátek jejich konce, když právě v době své největší slávy (r.1260), kdy stálo v jejich řadách přes 20.000 rytířů, byli Templáři za porušování přísné řádové kázně často obviňováni z kacířství.

Po pádu Jeruzaléma r.1244, kdy Svatá země přešla do rukou muslimů, byli Templáři nuceni opustit tuto zem a následně i všechna další dobytá území. Vrátili se do Francie, kde měli nashromážděno nejvíce majetku a dalších bojů proti nevěřícím se vzdali.

V té době vlád zemi Filip IV – řečený Sličný, kterému bylo bohatství řádu trnem v oku a přemýšlel, jak by se ho mohl zmocnit. Jenomže i přesto, že byl králem, nemohl templářům nic přikázat, jelikož ti spadali – jak už bylo zmíněno – pouze pod papeže. Králův rádce přišel na šílený plán, jehož hlavní myšlenka spočívala v diskreditaci templářů do takové míry, aby zvolený papež Klement V., řád zcela zakázal. Byli najmutí dva nevěrohodní svědkové a na základě jejich smyšlených výpovědí byl vyhlášen proti templářům proces. Jejich vina měla spočívat v tom, že zapírali Krista a uctívali modlu Bafometa, pořádali prý různé magické rituály. V některých zdrojích jsme se dočetli, že listiny a podrobné popisy tajných rituálů se dochovaly, ale o jejich pravdivosti se dodnes vedou mezi odborníky na historii dlouhé diskuse. Nic méně jako důkaz to stačilo a tak v pátek 13. října 1307 poručil král Francie Filip IV., zatknout všechny členy Templářského řádu včetně velmistra a jejich majetek zkonfiskoval. Pro papeže byly výpovědi dvou pochybných svědků malým a nevěrohodným důkazem pro úplné zrušení řádu, ale přes neustálé naléhání krále byl nucen nařídit velkému inkvizitoru v Paříži, aby v procesu pokračovali. Jednotlivé Templáře krutě mučili a vymáhali přiznání, na jejichž základě byl pak obviněn celý řád. Mnohým členům se podařilo uprchnout, jiní přešli do dalších povolených křižáckých řádů a dokonce existuje teorie, podle níž se tito uprchlí Templáři opět sjednotili, přešli do ilegality a založili prý tajné bratrstvo, kterému se o 300 let později začalo říkat „Tajná organizace svobodných zednářů“.

Ještě před ukončením procesu nechal Filip IV., upálit 54 rytířů, kteří se i na mučidlech vzpírali přiznat svou vinu. Koncil ve Vienně však na základě pochybných důkazů neshledal jakékoliv provinění ze strany řádu a odmítl vynést rozsudek. Avšak papež i přesto řád zrušil. Bylo to v tajné konzistoři 22. 3. 1312 a majetek měl připadnout Johanitům. Mnoho rytířů pak bylo doživotně uvězněno.

Kletba Velmistra Molaye

Závěrečný soud se konal s posledním velmistrem Jacquesem de Molayem, který se na mučidlech ke své vině přiznal, ale v konečném přednesu své přiznání odvolal. Nebylo mu to však nic platné. Dne 18. 3. 1314 byl na jednom ostrůvku řeky Seiny v centru Paříže upálen. Těsně předtím, než se tak stalo, vyřkl kletbu! Spolu s papežem proklel i francouzského krále, aby i oni do roka našli svou smrt a zodpovídali se tak před bohem za své spáchané hříchy. Poslední pronesená slova velmistra se staly zkutečností. Oba prokletí během dalšího roku bez jakékoliv příčiny opravdu skonali. Předtím však ještě dál pronásledovali uprchlé členy řádu a neustále naléhali i na okolní krále Španělska a Portugalska, aby jim vydali uprchlé. Tito poněkud lidštější vládci byli zcela přesvědčeni o nevině Templářů, a proto nechali ve svých zemích vytvořit nové řády, do kterých stíhaní rytíři přešli a tím se zachránili před dalším pronásledováním.

Říká se, že ve 13. století byli Templáři jedním z nejbohatších řádů z Evropě. Když vzpomeneme, že vlastnili ostrov Kypr a téměř po celém evropském kontinentu měli vystavěné mohutné hrady a tvrze, jejichž počet přesahuje číslo 900, jistě si každý udělá svůj úsudek o jejich majetnosti sám. I my, vydáme-li se na nějakou zříceninu, či hradní komplex po krásách Česka, často se setkáváme buď s historickými záznamy, které dokazují výskyt a působení Templářů na oněch místech a nebo alespoň o pověstech a zakopaných pokladech, či jiném bohatství ukrytém v podzemí, jenž byl majetkem Templářských rytířů.

Templáři v Čejkovicích

Vraťme se zpátky k nám do Čech. Do naší země přišli Templáři r.1232 a asi o 11 let později se usadili na Moravě. V Čejkovicích vybudovali tvrz a k němu složitý systém podzemních chodeb a sklepení. Dnes s určitou přesností nevíme, jak dlouhé tyto sklepy byly. Můžeme pouze odhadovat na základě dochovaných pověstí, z nichž jedna říká, že podzemní prostory byly tak velké, že jimi mohl snadno projet ozbrojenec na koni a nebo vůz se zbožím. Sklepy prý vedly až na území Slovenska do města Skalica, což se však nikdy nepotvrdilo. Jisté je, že ty původní měly řadu únikových a zásobovacích chodeb. Dále se říká, že na výstavbu sklepů byly použity cihly, jež se dovážely pomocí koňských povozů až z Itálie. Na některých cihlách můžeme totiž spatřit značky italských cihlářů.

Templáři záhy zjistili, že zdejší úrodná půda i podmínky jsou vhodné pro pěstování révy a začali s výsadbou vinic. Nejvýznamnější představený Templářů na čejkovické tvrzi se jmenoval Komtur Ekko, jehož jméno vstoupilo do historie místa natolik, že se po něm i v současnosti jmenuje řada vín určená pro gastronomii a vinotéky. Ale vraťme se v povídání ještě na chvíli zpět do minulosti.

Když byl r.1314 řád Templářů zrušen, odkoupila sklepy i celé panství česká šlechta. Stalo se to r.1320 a jejich majitelem se stal jeden z nejmocnějších šlechticů na dvoře Jana Lucemburského – Jindřich z Lipé. Také se traduje, že jeden soudek vína z těchto sklepů byl poslán na korunovaci Karla IV., na krále českého 2. 9. 1347. Majetkem české šlechty bylo panství až do roku 1620, přesněji – do Bitvy na Bílé hoře (8. 11. 1620). Na hlavu posledního majitele, Jana Adama z Víckova, jenž stál na straně českých bratří, byla po bitvě vypsána odměna a celý majetek zkonfiskován. V té době však byl statek i pozemky ve značně zanedbaném stavu a panství silně zadluženo. Roku 1623 přichází do Čejkovic řád Jezuitů, který od vítězných Habsburků panství odkupuje. Tento řád dal tvrzi i dalším objektům konečnou stavební podobu. Asi v polovině 18. stol. se zde obhospodařovaly vinice o výměru téměř 700 ha. Na tvrzi byla v té době rozsáhlá jezuitská knihovna, jejíž materiály po převozu (r.1926) na Slovensko do Skalice později spálil požár, který vypukl r.1945. Na základě těchto zkutečností se o jezuitech v Čejkovicích další podrobnější informace nedochovaly. Jisté je jen to, že na čejkovickém panství působili až do roku 1772. Poté byl řád papežem zrušen.

Sklepy pak byly několik let majetkem tzv. „studijního fondu“ a v roce 1882 opět prodány Habsburkům, kteří celé panství vlastnili až do roku 1918. (Za zmínku stojí, že zde v době 1856 – 1862 žil se svými rodiči a sourozenci pozdější první president Tomáš Garyk Masaryk.) Po roce 1918 připadly sklepy i celý statek státu. V té době však byly prázdné a chátraly. Záchrana přišla až roku 1936 , kdy bylo v obci Čejkovice založeno vinařské družstvo. Hlavní myšlenka spočívala ve sjednocení drobných vinařů, jejichž výroba do té doby produkovala pouze malé množství vína, které nešlo na odbyt. Možnost sjednotit se přijalo cca 100 vinařů, kteří začali společnými silami vyrábět kvalitní víno. Velkoobchody se v té době zabývaly pouze prodejem dovozových vín a tak bylo snadné prosadit se jako družstvo českých vinařů na našem trhu. Družstvo si také pronajalo templářské sklepy, které se jim podařilo v r.1936 zprovoznit. Dále byl vybudován vinařský závod, který sklízel jen samé úspěchy. K deseti letům výročí jejich vzniku r.1946 byl vyroben sud, na kterém je vyřezaný reliéf Sv. Václava, patrona českých vinařů. Sud je vyrobený ( stejně jako ostatní sudy) z dubového dřeva. Má objem téměř 8. tisíc litrů a dodnes se používá. (slouží k ukládání a zrání vína)

Vinařské družstvo zde hospodařilo až do roku 1952, kdy bylo rozhodnuto, o jeho zestátnění. V roce 1969 přebral zdejší sklepy státní statek Hodonín, který v těchto místech zpracovával hrozny z veškerých vinic jež obhospodařoval. V tom čase se také významně podílel a dobudování závodu do nynější podoby. V dnešní době je zde možné uskladnit téměř 6 milionů litrů.

Celková délka nynějších sklepů činí cca 650m. Největší sud, který tady najdete, má objem 20 250 litrů a používá se k uskladnění červeného vína. Na sudu můžete spatřit vyřezanou moravskou orlici a čejku (znak Čejkovic) Tento sud je největší používaný v České republice! Byl vyrobený v roce 1980 na Slovensku z tatranského dubu, ale protože by celý neprošel dveřmi, musel být na místo převezen po částech a sestaven až ve sklepě.

Vinařské družstvo v Čejkovicích je největší v České republice. V současné době má 430 členů – majitelů , kteří dohromady obhospodařují 2000ha vinic. Návštěvníci zde mohou ochutnat i zakoupit různé druhy vína. (jakostní, ročníková, bariková, přívlastková nebo také slámová, ledová a archivní)

Prohlídka historického sklepení, spojená s degustací a přednáškou o historii, je možná celoročně.

V průběhu roku zde můžete navštívit tři tradičně pořádané akce. V únoru vinařský ples, v květnu Vinné trhy (dvoudenní akce na čejkovickém zámku s kulturním programem, výstavou vín a prezentací všech čejkovických vinařů), a v srpnu „Den otevřených sklepů“, kdy je přímo v obci otevřeno 20 sklepů, které můžete projít a ochutnat vína přímo v místě jejich zrodu.

V těsné blízkosti Templářských sklepů se nachází – jak už jsem zmínila výše – bývalá templářská tvrz, později přestavěná a dnes fungující jako Hotel Zámek.

Návštěva Templářských sklepů stojí rozhodně za to! Obzvlášť se bude líbit milovníkům a nadšencům kvalitního vína. Věřím, že si zde každý přijde na to své, protože rozhodně máte z čeho vybírat. V současné době je totiž v sortimentu asi 25 odrůd!