Čertova stěna u Vyššího Brodu

přístupová cesta k Čertově stěně  •  Fotografie (7)  • Foto: slaja

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

pohled na horu Luč

Čertova stěna

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Čertova stěna je známé a velice navštěvované místo nedaleko Vyššího Brodu. Je to skalní sráz vysoký až 200 m a příkře spadající do divokého údolí řeky Vltavy. Sráz je tvořen balvanovým mořem, je poset velkými žulovými balvany. Mezi nimi rostou různě pokroucené borovice či břízy. Stěně vévodí skalní blok zvaný Čertova, někdy i Ďáblova kazatelna. Geologickým podkladem je na většině území středně zrnitá až drobnozrnná žula eisgarnského typu nebo je podloží tvořeno pararulou. Dole pak protéká řeka Vltava nazvaná zde pro svou divokost Čertovy proudy. Koryto Vltavy je poseto balvany velkých rozměrů. Musel to tedy být „hukot“, když se třeba při jarním tání přes balvany valila voda. Dnes tam moc vody neteče, je regulována, většina protéká podzemním kanálem z Lipenské nádrže do nádrže Lipno II.

Tenhle břeh Vltavy je plný toho „čertovského“, nad Lipnem najdeme ještě skalní útvar Čertovo kopyto. Čertovo kopyto spolu s Čertovou stěnou a Čertovými proudy tvoří trojici čertových míst na téhle straně řeky. A těmito čertovskými, divokými a negativními místy je z jihu přes řeku Vltavu obklopena hora Luč, hora světla a potažmo i toho pozitivního a harmonického.

Objevuje se zde i pojmenování Strašidelník. To je ale pravděpodobně starší jméno pro Čertovu stěnu. A Strašidelník, to je opět ten, který probouzí strach, vyvolává představu něčeho nečistého, zlého.

Teď se dostáváme k místní pověsti, která je tradovaná v několika verzích. Všechny verze se shodují na tom, že čert, někdy i s jeho pomocníky, chtěl vyhladit z povrchu zemského vyšebrodský klášter. Pokud si čert ke svému počínání přibral společníky, celou práci dirigoval z Čertovy kazatelny na Čertově stěně. Začal či začali tedy v korytě Vltavy stavět hráz z balvanů, která by zadržela vodu a posléze spláchla klášter. Mělo to však jeden háček, museli to stihnout do rána bílého, tedy do zakokrhání kohouta. A tady se verze liší, v jedné pověsti stačilo pouze jediné zakokrhání, v jiné verzí byly zakokrhání tři. Dokonce je k dohledání i verze, kdy kokrhání bílého a rudého kohouta nevadilo. Až když zakokrhal černý kohout, ďábel upustil obrovský kámen, který spadl u domku v Předních Loučovicích a je na něm otisk ďáblovy dlaně. Zakokrhání tedy stavbu hráze překazilo. Poskládané kameny se zřítily a vytvořily jak kamenné moře Čertovy stěny, tak Čertovy proudy pod ní. Nezáleží na detailech, které jsou obsaženy ve verzích pověstí, ale vždy tady zlo a dobro se sebou zapásí o nadvládu nad světem. Záporné síly představuje čert či ďábel. Pověst vznikla až v době křesťanské, tedy v době, kdy už stál vyšebrodský klášter. Její jádro je ale mnohem starší, spadá až do dob, kterým říkáme pohanské. To dobro, světlo, to pozitivní představuje hora Luč, která strmě ční nad druhým břehem Vltavy, a kde bylo sídlo boha světla Svaroha . Klíčem pak je kohout. Kohout byl v představách starých Slovanů symbolem nebeského světla a ohně boha Svaroha. Zlu tedy nebylo dovoleno přemoci dobro...

A dnes se můžeme na vyhlídce Čerova stěna pokochat romantickým pohledem na kamenné moře a protilehlou zalesněnou horu Luč. Nebo se můžeme projít údolím řeky Vltavy při Čertových proudech. Obojí slibuje nevšední zážitky ...

Autor: slaja

Další články autora: 77

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli