České Švýcarsko – pozůstatek skalního hradu Šaunštejn

České Švýcarsko je český nejmladší národní park. Založený byl v roce 1990 v návaznosti na sousední německý národní park Saské Švýcarsko. Název patrně pochází z 18. století, kdy sem přicházeli první poutníci, básníci i malíři. Obdivovali vysoké pískovcové skály, stolové Hory i kaňony. Romantičtí krajináři z drážďanské malířské akademie přirovnali divokou zdejší krajinu ke Švýcarsku. Myšlena tím byla určitě celá tato kouzelná oblast na území Česka i Německa. Krajina se totiž rozkládá bez ohledu na geopolitické problémy. Byla tady dříve než lidé a tudíž ji takové malichernosti nezajímají. Krajina své dějiny počítá v milionech let, proto si může dovolit pro člověka nevídaný luxus – být bez hranic.

Jedním z míst, kam jsem se těšil a jehož návštěva mě určitě nezklamala, je pozůstatek skalního hradu Šaunštejn. Výchozím místem je malebná vesnička s několika roubenými a hrázděnými chalupami s názvem Vysoká Lípa, která je místní částí obce Jetřichovice. Je zde celkem velké (placené) parkoviště a možnost občerstvení. Za uvedeným cílem je potřeba se vydat severním směrem po trase NS Jetřichovické stěny, kudy vede žlutě značená polní cesta. Po necelém jednom kilometru se nachází rozcestí s názvem „Pod Šaunštejnem“, kde ukazatel radí opustit trasu naučné stezky a pokračovat vlevo po červené do mírného kopce.

Přibližně po dalším kilometru se člověk ocitne pod bývalým skalním hradem Šaunštejnem a musí se rozhodnout, zda se vydá dobýt Loupežnický hrad nebo zůstane na úpatí skály v předhradí. Já bych doporučoval jednoznačně první možnost, i když se každému nemusí zrovna zamlouvat krkolomná chůze (možná i lezení) po žebříkových schodech a lávkách přes skalní průrvy.

Avšak ty výhledy do okolní KRAJINY, které čekají nahoře, stojí za trochu námahy. A nutno dodat, že je zde bezpečno. Zábradlí odděluje od strmých stěn vrcholovou plošinu nacházející se v nadmořské výšce 340 metrů. A tak se může člověk kochat, jelikož za rozumného počasí lze spatřit velkou část Českého Švýcarska, ale též některé kopce za hranicemi, v saské části. Na východě je prohnutý kopec Koliště (453 m.n.m., severně od Jetřichovic), jižním směrem je jako na dlani nedaleko položená obec Vysoká Lípa, ukončená Zámeckým kopcem (Na Zámečku, 391 m.n.m.) a k západu je vidět až do údolí Labe.

Vrchní blok skály není kompaktní, nýbrž jsou jeho jednotlivé části propojeny můstky. Odborníci se stále dohadují, k čemu jednotlivá místa sloužila. Skoro jisté je, že hlavní stavby se nacházely v rozlehlé části severně od vstupní rozsedliny, především hlavní věž. Výrazná je zde jedna vyhloubenina, v současnosti zakrytá mříží. Dole je široká asi tři metry, vrchní otvor má průměr necelý metr a hloubka činí též okolo tří metrů. Lidé do ní házejí pro štěstí peníze a přemýšlejí, zda se jednalo o hladomornu či nádobu na dešťovou vodu.

Skalní hrádek Šaunštejn vznikl na pískovcovém bloku někdy v druhé polovině 14. století, v době osidlování tehdy pusté oblasti. Patřil rodu Berků a roku 1428 přešel jako zástava do rukou Vartemberků. Vybudován byl při trase České stezky (České silnice), na její odbočce do Hřenska a k Labi. Tudíž měl strážní funkci především pro obchodní výpravy tímto krajem putující. Šaunštejn měl spolu s dalšími obdobnými hrady významnou vojenskou úlohu v této oblasti a jejich posádky byly hrozbou pro saské a lužické hraniční území. Lze tudíž pochopit snahu saského kurfiřta získat toto území včetně hradů. A tudíž obléhání Šaunštejna bylo otázkou času. V roce 1444 je hrad vystaven vojenskému náporu Šestiměstí, ale patrně odolal. Naopak je uváděno, že byl dobyt landfrídem litoměřickým a Pražany. Obdobná situace byla patrně také o rok později. Avšak přesných informací je málo.

Vypadá to však, že právě v této době byl Šaunštejn natrvalo dobyt a možná zčásti zničen. I když některé prameny uvádějí, že přestal být obýván až na přelomu 15. a 16. století. O osudech hradu z těchto dob ale písemné zprávy mlčí. O Šaunštejn se nikdo nestaral a tak začal pustnout a postupně se tam nastěhovali noví obyvatelé - loupežníci, lapkové, zběhové a různí dobrodruzi. Odtud asi také název Loupežnický (Loupežný) hrádek.

Loupežníky vystřídali turisté a od roku 1958 je Šaunštejn chráněn jako kulturní památka ČR. Postupem času ztratila sice skála dojem mohutnosti vzhledem ke vzrostlému lesu, i přesto si myslím, že tento zajímavý, volně stojící mohutný pískovcový útvar, vzbudí u většiny návštěvníků obdiv.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/