Cheb – rudé lapidárium v klášterních zahradách

Dnes již málo vídanou kuriozitou je panoptikum oblíbených bolševických skulptur, umístěné v zahradách chebského františkánského kláštera. Moudře zde na vás hledí - do zářivé budoucnosti nakročený - soudruh Vladimír Iljič Uljanov, dovedně maskovaný agentským krycím jménem Lenin. Hrdinný Julek Fučík zase ví, že neprozradí a čacký pohraničník, že nikdy neprojdou. Člověk se v první chvíli až lehce lekne, ale ti mladší nebo zapomnětlivější si zde tak alespoň mohou připomenout, co všechno bylo svého času považováno za vrchol uměleckého snažení mistra sochaře. Tím ovšem netvrdím, že – minimálně v některých případech a v tomto směru – je to dnes výrazně lepší nebo jiné. I Pseudoumělec reálného socialismu mohl být alespoň řemeslně zručný a naopak; když jsem v jednom českém městě viděl před pár lety sochu jednoho nejmenovaného papeže, oblil mě studený pot. Jeho ovečky však byly přesvědčeny o tom, že se jedná o krásné a velké umělecké dílo … a asi je to tak správné, bo tak to má byť.

Nejsem sice žádný příznivec starých pořádků, ale originál je originál, a tak jsem si nakonec dal tu práci a zapátral po původu a osudu těchto chebských soch.

Nemluvný Julek je z nich tou nejtajemnější. O této soše se všeobecně ví jen to, že do Chebu přicestovala z nedalekých Františkových Lázní, kde od roku 1960 stávala na Fučíkově promenádě. Naštěstí je zde bez Gusty, protože profesionální manželka by se sem určitě nevměstnala. To o pískovcové soše pohraničníka v nadživotní velikosti je povědomost národa širší. Tato – původně sádrová - socha byla součástí jistě pozoruhodného“ památníku „Na stráži míru“, který až do počátku 90. let minulého století stával v někdejších chebských Gottwaldových sadech (dnes Městské sady). Autorem pomníku s dvoumetrovým podstavcem byl akademický sochař Jan Hána a jeho slavnostní odhalení proběhlo - v rámci Dne Pohraniční stráže - 17. července 1955. Počátkem roku 1990 byla socha pohraničníka odstraněna (a podstavec zlikvidován) a přemístěna do dnešního Klubu Policie ČR. Později Cheb nakrátko opustila, aby se s plnou slávou vrátila do dvora františkánského kláštera, kde je v chebském lapidáriu umístěna dodnes.

Na závěr jsem si nechal tři metry vysokou bronzovou sochu V. I. Lenina, která byla rovněž součástí kdysi významného pomníku. Dílo sochaře Vladimíra Reicha bylo slavnostně odhaleno 21.dubna.1979 u příležitosti 109. výročí narození velkého revolucionáře. Pomník stával na Leninově náměstí (dnes Nám. Milady Horákové) před chebským nádražím a údajně komunistům sloužil jako místo až rituálních obřadů. Socha byla odstraněna na jaře roku 1990 a přes archiv a dvůr Technických služeb se dostala na své současné místo. Jednu dobu prý dokonce tvořila - společně se sochou Fučíka a pohraničníka se psem - vstup do Kabinetu kuriozit, který představoval nejrůznější kuriózní sbírkové a upomínkové předměty z dob budování socialismu na CHEBsku.

Dvůr s tímto unikátním rudým panoptikem je přístupný z františkánské Klášterní zahrady a přesto, že prý do Chebu dorazilo mnoho lákavých nabídek na odkoupení jednotlivých soch (Lenin v tomto ohledu samozřejmě vede), město je prodat v žádném případě nehodlá.