Chřiby - Gavendova skála

Jen několik set metrů na západ od samoty Vlčák se pod korunami Chřibských lesů ukrývá dlouhý skalnatý pás, jemuž vévodí dvě mohutná skaliska. Svým charakterem jsou to sice "jen" členité stěny pískovcových a slepencových mrazových srubů, rozhodně si ale zaslouží naši pozornost. I když na ně turistické značení prozatím zvysoka "dlabe," přesto je přístup k nim poměrně jednoduchý: od lučinaté světliny s bývalou hospodou na Vlčáku vybíhá západním směrem rozbitá asfaltová silnička. Jen co vstoupí do lesa, začne mírně stoupat a brzy nás vyvede na nejvyšší bod stoupání, kde vlevo od asfaltky stojí novější stříbrný stožár telekomunikační věže. Napravo od silničky do hloubi tmavého jehličnatého lesa vybíhá severním směrem starý lesní průsek. Pokud se po něm vydáme, asi po 150 metrech se dostáváme pod návrší, kde se charakter lesního porostu mění na listnatý les. Na buku na vrcholku zříme cedulku s nápisem Gavendova skála. Namísto skal zde ale nalezneme jen drobné, i když zajímavě vypreparované skalní výchozky. Ačkoliv se to na první pohled ani nezdá, nacházíme se ve výšce 569 m a stojíme tedy na jednom z nejvyšších Chřibských vrcholů! "Propast" pod našima nohama směrem na sever dává tušit, že se nacházíme nad hranou skalní stěny.

K tomu, abychom se bezpečně dostali pod její zajímavé úpatí, nezbývá, než se pustit poněkud krkolomným chodníčkem vpravo. Pěšinka nás opravdu přivede pod první skalisko poměrně dlouhé a velmi členité skalní stěny. Průsvit slunečních paprsků přes bohatou clonu listoví okolního porostu barví skalní stěny do žlutozeleného odstínu a dávý skalám až impresionistický nádech. Místy sotva znatelný a zarostlý chodníček stoupá pod jednotlivými skalisky, hrozícími se už už odtrhnout od mateřského skalního masívu, až k místu, kde se pod hlavní stěnou tyčí odloučená Skalka. Její plochou čelní stěnu zdobí veliký černý kříž. Ten je zde vyznačen na památku tragické události, která se v těchto místech stala roku 1945 nedlouho po ukončení II.světové války - nad těmito místy se totiž srazila dvě sovětská bojová letadla.

Byly to dva střemhlavé bombardéry typu Petljakov Pe-2. Tato letadla byly nejdůležitějším typem ve výzbroji sovětského letectva a ovlivnily svou činností celou dlouhou linii fronty. "Rudé létající pevnosti" byly vyzbrojeny kulomety vpředu, kulometem pod spodním střelištěm a výkyvným kulometem v otočné věži. Ráže těchto zbraní byla 12.7 mm. (Po skončení bojů v Evropě byly tyto letouny nasazeny do bojů na Dálném východě proti Japonsku.) Když se 18. července 1945 vracela celá letka Pe-2 z Vídně na grandiózní oslavy vítězství do Moskvy, dostala se nad oblastí Chřibů do husté mlhy. Piloti dvou letadel na samém okraji letky přehlédli kopec a v následných okamžicích se srazili. Jedno odmrštěné letadlo dopadlo na zem v bezprostřední blízkosti Vlčáku, to druhé spadlo dolů na Gavendovu skálu. Posádky obou strojů náraz nepřežily. Do dnešních časů je na klesajícím hřebeni pod skaliskem v hustém porostu možnost nalezení duralových a kovových součástí z letadel. A dodnes se tu nachází také zrezavělá munice ráže 12.7, pocházející z palubních kulometů.

Zatímco levá část Gavendovy skály má až po ten namalovaný černý kříž charakter velmi členitých útesů mrazových srubů, na jejichž stěnách si určitě všimneme i výtvarných geomorfologických prvků v podobě kulatých či oválných skalních dutin, pravá část skalní stěny je už silně poznamenána lidskou činností. V období německé okupace se zde těžil kámen na stavbu protektorátní dálnice. Absence jakékoliv dávno zarostlé cesty pod skalním úpatím dává tušit, že takto vytěžený materiál se musel dopravovat lanovkou nahoru na temeno skály, kde už se nachází vcelku přístupný terén. V každém případě nás pravá část přes 100 m dlouhé a až 10 m vysoké skalní stěny Gavendovy skály už tolik nezaujme...

Pokud budeme pokračovat v travnatém porostu málo znatelným chodníčkem, probíhajícím po vrstevnici ve svahu, jihozápadním směrem, dostaneme se k úpatí dalšího mohutného skaliska. Jeho profil vidíme vzdálen asi 100 m odtud. Také ono je stěnou mrazového srubu a je rozděleno na dvě části. Pokud se budeme pohybovat dále pod úpatím skalní stěny, vidíme, že tu levou část tvoří mohutná, asi 12 m vysoká, hladká skalní plotna, osázená horolezeckými skobami. (Nad svislou stěnou je ještě šikmá skalní nádstavba, takže skála dosahuje celkově výše 15 m.) Další část podkovovité skalní stěny nám připomíná obnažený profil z kamenů vyskládané hradní zdi! Ve výši nad námi se sem tam zachytily pitoreskní kořeny stromů, na úpatí skalní stěny narazíme na výrazný vstup do podzemí. Černý otvor je ústím puklinové jeskyně, která dosahuje hloubky 5 mertů a stala se oblíbeným letním sídlem netopýrů. (Při podrobnějším průzkumu těchto skal bychom objevili ještě několik podobných úzkých tajemných slují.) Pod podkovou skalní stěny se nachází skalní plošinka, zdobená do tvarů poskládaným spadaným kamením -(i mužiky), a odtud už klesá dolů do údolí jeden z typických Chřibských žlebů.

Po prohlídce této druhé skály je nejlépe vrátit se od jejího vrcholu k vlastní Gavendově skále a schůdným lesním průsekem, kterým jsme sem přišli, se také vrátit nazpět do civilizace. (Kromě Gavendovy skály, označené křížem, se prý ta ostatní skaliska jmenují Vodová, Endliderova a Janečkova skála. "Které je které" ale dneska už pořádně neví nikdo! A kdo to byl... a čím proslul ten Gavenda, Endlinder a Janečka, po nichž se skaliska jmenují, tak to se mi bohužel také nepodařilo nikde zjistit...)