Clermont-Ferrand – katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Cathédrale Notre Dame de l'Assomption)

Za jednoznačnou a naprosto nepřehlédnutelnou dominantu francouzského dvojměstí Clermont – Ferrand můžeme jistě označit černočernou katedrálu Nanebevzatí Panny Marie. Vzácná gotická stavba s románskou kryptou, postavená v centrální části Clermontu, je již od roku 1862 zařazena mezi francouzské národní památky a v této souvislosti je unikátní fakt, že definitivně dokončena byla ještě o 22 let později. Její stavba přitom byla – v místě křížení středověkých uliček a centrálního náměstí - zahájena  již v roce 1248 …

Clermontská gotická katedrála byla v podstatě postavena v centru historického hlavního města regionu Auvergne již v průběhu roku 1262. Tehdy nahradila románskou katedrálu, která stávala na stejném místě a které předcházely ještě dvě starší svatyně. Původně byla zasvěcena sv. Vitalovi a sv. Agrikolovi. Od počátku se sice jednalo o stavbu z černého volvicského vulkanického kamene, ale její současná podoba již zcela původní rozhodně není. Minimálně západní průčelí totiž v 19. století renovoval a regotizoval známý purista Eugene Viollet le Duc.

Vraťme se však na počátek historie tohoto svatostánku. První katedrála zde byla vybudována v 5. století a již tehdy se jednalo o trojlodní stavbu bazilikálního typu (délka 44 m, šířka 17 m, výška 14,5 m) s mramorovou výzdobou. Tato katedrála byla zničena roku 760 a následně obnovena v letech 764 až 768. Znovu ji pak zničili Normani v roce 915, a tak nastal čas na vznik katedrály románské. Ta byla dokončena v roce 946, zasvětili ji Panně Marii a stala se modelem pro další kostely v regionu. Trojlodní krypta katedrály byla vybudována později než samotný chrám, a to v letech 1000 až 1029. Později byla zasypána a svého znovuobjevení se dočkala áž v roce 1885. Tehdy již byla silně poškozená, zejména kvůli propadlým klenbám. Krypta má menší kněžiště, úzký obvodový ambit a čtyři obvodové pohřební kaple, rozšířené na přelomu 12. a 13. století. Součástí krypty je také sarkofág z bílého mramoru, pocházející ze 4. století.

Stavbu současné katedrály zahájil v severogotickém slohu a v roce 1248 Jean Deschamps a - i když se to možná nezdá – byla od počátku inspirována katedrálami v Beauvais a Amiens. Přesto se však může pyšnit několika unikáty, mezi něž patří to, že okna nezaplňují veškerý prostor mezi podpěrami a neobsahují kružby nebo že chórové pilíře jsou uspořádány tak, aby do kněžiště přes apsidová okna dopadalo přímé světlo. Nejdůležitější však byl použitý stavební materiál. Tím byl velmi tmavý kámen sopečného původu, jehož tvrdost a odolnost umožnila zvednout klenbu chrámy na velmi štíhlých pilířích. Zvláštní barva také tomuto svatostánku přinesla přezdívku Uhelná katedrála (Cathédrale des charbonniers).

Jean Deschamps pracoval na podobě chóru až do roku 1287 a věhlas stavby byl tak velký, že se zde Filip III., syn Ludvíka Svatého, oženil v roce 1262 s Isabelou Aragonskou. Díky tomu také katedrála získala královské peníze na vitrážová okna. A předpokládá se, že tyto vitráže vznikly ve stejné dílně, jako ty pro pařížskou Sainte Chapelle. Celý chór, transept a začátek lodi pak byly dokončeny kolem roku 1295. Ve stavbě následně pokračoval Jeanův syn Pierre Deschamps, a to až do roku 1325. Například věže transeptu ale postavil neznámý mistr v letech 1325 až 1340. Poté vznikla také „strážní“ věž Bayette. Najdeme ji na východní straně severního portálu a dnes již zůstává jedinou zbývající z původních čtyř podobných věží. Je 50 metrů vysoká a sloužila jako městská zvonice. Proto také byla osazena hodinovým strojem, poprvé roku 1407. Současný zvon pochází z roku 1606.

V letech 1340 až 1355 stavbu vedl Pierre Juglar de Cébazat, jeho práci však přerušila Stoletá válka. Ještě ve 14. století ale vznikla rozetová okna. To nad severním portálem je převážně modré, to jižní zase oranžové. Obě jsou ale vetknuta do čtverce o straně 8,5 metru. Od roku 1350 je dokončeno biskupství i mnohé zdobné prvky a chrliče, v roce 1474 chórová věž. A v roce 1490 přišlo zemětřesení, které zanechalo dlouhou trhlinu nad jižním portálem. Mnohem horší byla pro katedrálu Velká francouzská revoluce, kdy chtěl běsnící dav kostel zcela zničit. K největšímu poškození došlo v letech 1790 a 1793, ale jeden z benediktinů přesvědčil dav, že chrám bude skvělým místem pro shromažďování. Nakonec byly zničeny „pouze“ chrámové lavice, oltáře, sochy a tři věžičky transeptu.

V roce 1860 pak architekt Viollet le Duc vypracoval návrh na dostavbu katedrály. Práce pak zahájil roku 1866, aby v roce 1884 definitivně dokončil západní dvojvěžové průčelí i úpravy interiéru. Všechny úkony provedl středověkou metodou stavby. Ani on však neučinil objev, který přišel až v roce 2013, Tehdy byl při výzkumu nalezen nádherný vstupní prostor z 15. století, navíc ve výjimečně zachovalém stavu. Nechybí zde klenby, polychromie ani zlacení. Stále se ale neví, jestli tento vstup souvisel se sakristií, katedrální klenotnicí nebo přílivem poutníků.

A jaká jsou tedy „technicko-taktická“ data katedrály? Závěr katedrály je dlouhý celkem 99 metrů, chór 36 m a chrámová loď s transeptem téměř 47 m. Výška transeptu dosahuje hodnoty 28,7 m, bočních lodí 14,3 m a věže Bayette 50,7 m. U dominantních „šípových“ věží západního průčelí si asi málokdo všimne, že mají výšku rozdílnou, ta severní je vysoká 96,1 m, jižní 95,5 m.

O vitrážích zde již zmínka padla, ale nebude jistě na škodu tuto informaci rozšířit. Vždyť ty, které můžeme vidět v ambitových kaplích a které pocházejí z 13. století, bývají přirovnávány k okenním výplním ze Sainte-Chapelle, Chartres nebo Bourges. Najdeme zde nejen figurální scény, ale také např. liliové květy v barvách Ludvíka IX. a Blanky Kastilské. Unikátem je však okno v kapli sv. Anny, které obsahuje asi patnáct medailonů ze starší, ještě románské, katedrály. Ze 410 panelů v nejstarší části chrámu je jich jen 73 zcela nepůvodních. Většinou na nich můžeme vidět epizody ze života Krista a mnoha svatých.

Katedrála se ovšem může pochlubit také pozoruhodným  - a velmi vzácným – cyklem nástěnných maleb a fresek, pocházejících z období od konce 12. do poloviny 15. století. V kryptě například zůstaly zachovány výjevy namalované ještě před výstavbou gotické katedrály, nejpozději však v polovině 13. století. Můžeme zde vidět fragmenty z cyklů Narození Páně (Zvěstování, Navštívení aj.) a Život Krista (Vjezd do Jeruzaléma, Kázání, Nasycení davu pecnem chleba), V sakristii zase najdeme velkou freskovou malbu zobrazující Kalvárii s ukrižovaným Kristem, Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou, lamentujícím nad obětí Vykupitele. Scénu doplňují dva andělé nesoucí slunce a měsíc a dvě opevněná města (pozemský Jeruzalém jako Starý zákon a nebeský Jeruzalém jako Nový zákon). Malby prokazují byzantský vliv a vytvořili je zřejmě italští mistři v letech 1270 až 1280. Chórové pohřební kaple nabízí hlavně zobrazení Madony s dítětem. V kapli sv. Jiří se objevuje téma světcova mučednictví, v kapli sv. Magdalény opět andělé a Ježíš se svou matkou.

Pár slov si jistě zaslouží také katedrální varhany. Ty jsou zde dvoje – velké a chórové – a oboje postavil Joseph Merklin. Ty velké v roce 1877, chórové pak o deset let později. V tomto případě však do nich zakomponoval také část nástroje z roku 1856, který ovšem také vyrobila jeho firma. Kromě varhan najdeme v chrámovém interiéru ještě jednu – ve Francii velmi oblíbenou – záležitost. Tou je tzv. Jacquemart, tedy něco jako malý orloj. Tři 1,7 m vysoké postavy, které symbolizují tok času, na něm odbíjejí každou čtvrthodinu a pochází z roku 1577. Jacquemart se nachází v severní příčné lodi a při zařazení stáří jednotlivých jeho částí padají data v rozmezí let 1527 a 1794.