Cluj-Napoca

Třistatisícová Kluž (maďarsky Kolozsvár) je kulturním a průmyslovým centrem Sedmihradska s více než 2000 let dlouhou historií.

Nejstarší stopy osídlení nalezené v blízkosti legendami opředeného lesa Hoia Baciu pocházejí z mladší doby kamenné. Bylo datováno přibližně do 6. tisíciletí př. n.l., což z něj činí nejstarší archeologické naleziště v Transylvánii. Nalezené Thrácko-Dácké a Keltské stopy naznačují, že byla oblast osídlena po celou dobu bronzovou i železnou. Soustřeďovaly se sem jak pastevecké kmeny, tak obchodníci. Postupně totiž stoupal význam těžby soli v blízkém okolí a v oblasti dnešní Kluže se setkaly dvě obchodní cesty. Pravděpodobně zde i stávala Dácká pevnost k jejich obraně.

Po pádu Decebalovy Dácie v roce 106 a ustanovení římské provincie Dacia zde byla založena osada Napoca. O původu jména se dodnes spekuluje. Podle různých hypotéz by mohlo být odvozeno od Hérodotem popsané řeky Naparis, Skýtského kmene Napae, nebo starořeckého slova Napos, které zamená "roubené údolí". První psanou, nebo spíše tesanou, zmínkou o Napoce je mílový kámen z roku 108, který ukazuje vzdálenost 10 000 stop z Potaissy do Napocy. Za vlády Marka Aurelia obdržela Napoca titul "Colonia", což jí zajišťovalo nejvyšší možná městská práva v impériu. Colonia Aurelia Napoca tak měla senát, lidový sněm, soudní dvůr a další instituce jako každé jiné Římské město.

Po pádu Římské říše podlehla Napoca stěhování národů a nekonečným rozmíškám, které vládly v roztříštěné Evropě. V roce 1173 se v psaných zmínkách objevuje osada Clus, latinsky "obklopená kopci". Kluž byla přibližně od 10. století součástí Uherského království a v její těsné blízkosti se nacházel hrad Kolosz. Odtud pochází maďarský název Koloszvár. Na počátku 13. století začali Kluž osidlovat saští osadníci, kteří ji také pojmenovali po svém - Klausenburg. Přicházeli na pozvání Řádu německých rytířů, který měl na krátkou dobu v držení oblast Burzenlandu (východní Transylvánie). V roce 1316 byla Kluž povýšena na město. Král Karel I. Robert tak vyjádřil svoji vděčnost za to, že mu transylvánští sasové pomohli proti rebelii vojvody Ladislava Kána. Ve stejném roce se také začalo se stavbou majestátního kostela sv. Michala. Transylvánský vojvoda brzy ztratil kontrolu nad celou oblastí a v roce 1405 se Kluž stala svobodným královským městem.

V polovině 15. století žil ve městě přibližně stejný počet maďarů a sasů a byla významným ochodním centrem. V roce 1440 se zde narodil jeden z nejvýznamnějších panovníků renezance - Matyáš Korvín. Syn významného maďarského vojevůdce Jana Hunyádyho je u nás vnímán spíše negativně jako vzdorokrál proti Jiřímu z Poděbrad, který proti Českému království vedl několik válek. Pro maďary je však národním hrdinou, který dovedl Uherské království na vrchol.

V roce 1541 se Kluž stala součástí Sedmihradského knížectví, které bylo vazalem Osmanské říše. Město opustilo mnoho sasů a stalo se centrem maďarské kultury a vzdělanosti. V roce 1699 bylo po Karlovickém míru připojeno celé Sedmihradsko k Habsburské monarchii. V roce 1776 založila Marie Terezie v Kluži Německou univerzitu, která byla poměrně brzy nahrazena Piaristickou kolejí, kde se vyučovalo v latině. Po ustanovení Rakouska-Uherska v roce 1867 začala rozsáhlá maďarizace. V roce 1872 byla založena Univerzita v Kluži, kde se vyučovalo pouze maďarsky. Bylo také zakázáno používat německé a rumunské místní názvy atd.

Po 1. světové válce byla Kluž součástí Rumunského království, takže rumunské obyvatelstvo již nebylo občany druhé kategorie. V roce 1940 se město na krátkou dobu vrátilo do maďarských rukou. Po okupaci Maďarska hitlerovským Německem se asi 16 tisíc židů žijících v Kluži ocitlo v nebezpečí. Bylo ustanoveno ghetto a v roce 1944 vypraveno šest transportů do Osvětimi. Většině židů se však podařilo přes Rumunsko a Černé moře uprchnout.

Po 2 světové válce se Kluž nadobro stala součástí Rumunska. Do města se přestěhovala univerzita, která byla v roce 1940 přesunuta do Sibině a Temešváru. Byla pojmenována po rumunském mikrobiologovi Viktoru Babesovi a dnes je největší univerzitou v Rumunsku. V 60. letech žilo poprvé v historii ve městě víc rumunů, než maďarů. V roce 1976 připojil Ceausescu k názvu města název římské osady Napoca, aby upevnil národní povědomí o římských kořenech rumunů.