Ďáblův most ve Východních Rodopech

Ďáblův most v celé své kráse  •  Fotografie (5)  • Foto: zcesty

Ukrytý v jednom z hlubokých lesnatých údolí Východních Rodop, pohoří na jihovýchodě Bulharska, 10 kilometrů od nejbližšího městečka, se nad řekou Arda klene úchvatný Ďáblův most (též Dyavolski most, Bulharsky Дяволски мост). Kamenná stavba je dlouhá 56 m, široká 3,5 m a v nejvyšším místě dosahuje 11,5 m. Má 3 oblouky plus postranní výklenky a ledolamy, po stranách menších oblouků jsou značky sloužící ke sledování úrovně hladiny řeky. Spolu se svým zrcadlovým odrazem v tůni pod ním tvoří úžasnou podívanou v kteroukoliv roční dobu.

Altán pro odpočinek návštěvníků  •  Foto: zcesty

Nádherný kamenný most je dílem osmanských Turků a stojí zde již 6. století. Postaven byl mezi lety 1515 – 1518 (zdroje se různí) a byl součástí tradiční obchodní stezky Via Egnatia, spojující roviny Thrákie s Egejským mořem. Turci toto území ovládali od 14. do počátku 19. století. Abychom ale byli úplně přesní, tak starý římský most tu stával již dávno před Turky, bohužel lety zchátral, takže ho sultán Selim I. nechal obnovit do dnešní podoby, zejména kvůli utužení obchodních styků. Tato důležitá obchodní trasa byla aktivní až do poloviny 20. století, kdy se socialistické Bulharsko uzavřelo a horský průsmyk Makaza na nedaleké bulharsko-řecké hranici osídlily jen vojenské posádky. Koncem století se sem ruch opět vrátil, a to zejména ten turistický. Most byl v roce 1984 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a vede po něm dálková trasa Sultans Trail z Vídně do Istanbulu.

Řeka Arda přitékající z hor  •  Foto: zcesty

V roce 2013 zde vzniklo zázemí pro táboření, nebo spíš piknikování - velké altány s lavicemi a stoly, dokonce i grilovacími koutky:-) Nejbližší "civilizace" je 10 km vzdálené městečko Ardino, které obývají především potomci Turků, stejně jako většinu Východních Rodop. Ardino má příjemnou atmosféru, muži klábosí v hloučcích na ulicích, posedávají nad čajem, nikam se nespěchá a vládne pohoda. Když se z Ardina budete chtít dostat k mostu, čeká vás 8 km nové asfaltové silnice klikatící se rodopskými lesy, s množstvím odpočívadel se studánkami, poslední 2 km pak vedou po kamenité cestě, kam místní rybáři v džípech také zajíždějí, ale lepší je nechat auto na parkovišti na konci silnice. Jelikož jde o oblíbené výletní místo, zejména v letní sezóně, dá se sem celkem dobře nějaký ten odvoz stopnout. Stejně tak se dá v altánech, nebo o kousek dál mimo ně, bez problémů přespat, samozřejmě máte-li náležité vybavení s sebou. Za jasné noci, když vyjde měsíc, může být ozářený most vidět skoro stejně jako za dne.

A kde se vlastně vzal onen název Ďáblův most? Kolem jména mostu koluje hned několik legend, račte si vybrat:

První z nich vypráví o místní dívce, kterou si za osmanské nadvlády vyhlédl zdejší paša, a chtěl, aby se stala jednou z žen jeho harému. Jako každá evropská žena však ona neměla pro toto uspořádání pochopení a rozhodla se raději uprchnout. Utekla do hlubokých hor, běžela údolím Ardy. Paša za ní ale poslal vojáky na koních, kteří ji hravě dohonili, zrovna když dospěla k mostu. Dívka byla odhodlána skočit z mostu a raději se utopit, ale na to nakonec nedošlo. Přijíždějící vojáci totiž uviděli v řece obraz ďábla a ten je tak vyděsil, že zanechali pronásledování a sami se dali na zběsilý útěk. Dívka se tak zachránila.

Pohled na Ďáblův most z údolí řeky  •  Foto: zcesty

Druhá častá legenda, která by klidně mohla dějově předcházet té první, je o stavbě mostu. Praví, že řeka Arda bývala mnohem silnější a dravější, takže vesničané z okolí, kteří se dlouho a marně snažili ji přemostit, to nakonec vzdali a prohlásili místo za prokleté. Nakonec se tohoto těžkého úkolu ujal odvážný zdejší zednický učeň, ale dlouho se mu nedařilo. Časem byl tak zoufalý, že by byl schopen obětovat vlastní krásnou manželku, aby se dozvěděl, jak postavit pevný most, který přečká všechny sloty. V tu chvíli k němu přišel Ďábel a slíbil mu odhalení tajemství toho nejpevnějšího mostu, ovšem za určitých podmínek. Na mostu se musí objevit Ďáblův obraz, ovšem musí být viditelný i neviditelný a takový, že se ho dá i nedá dotknout. Na stavbu dostal zedník 40 dní. Pokud neuspěje, jeho duše i žena propadnou Ďáblu. K překvapení všech ale učeň uspěl. Tajemství, jak vyrobil osudný obraz, stejně jako v čem spočívá pevnost mostu, si vzal s sebou do hrobu, ale faktem je, že most v údolí Ardy stojí již přes 500 let bez úhony.
Vědci zkoumající most nakonec obraz Ďábla objevili. Nachází se pod centrálním obloukem a podobizna je vytesána jen z poloviny, druhá vzniká zrcadlením v řece. Tím tedy dotknutelný a přitom neskutečný. Podobizna je navic na takovém místě, které se pořádně odráží v řece jen za plného slunečního svitu, v poledne, takže není viditelná kdykoli. Viditelná a neviditelná.:-)

Další legenda hovoří o otisku Ďáblovy stopy na mostě, která tam zůstala po jedné z jeho obchůzek. Tomu, kdo se k ní přiblížil, přinesla neštěstí a smrt. Případně se můžete dočíst, že Ďábel postavil most jako demonstraci svojí síly, protože je velmi vysoce klenutý.

Ať už se rozhodnete věřit kterékoli legendě, nebo zůstanete raději u historických faktů, tak udělat si výlet k Ďáblovu mostu je určitě dobrý nápad, pokud zavítáte do nevysokých, ale velmi příjemných hor Východních Rodop. Autobusové spojení určitě funguje z města Kardžali, my jsme se po této oblasti pohybovali výhradně stopem a dorazili jsme sem během jednoho dne ze Smoljanu.