Daskabát-drobné památky

Obec Daskabát s 591(2005) obyvateli je 12 km východně od Olomouce, kolem státní silnice z Olomouce na Ostravu na posledních Oderských vrchů. Výstavná a upravená obec je známá především svou stylovou restaurací U Matesa, kterou navštívila také Jiřina Bohdalová, Petr Haničinec, Květa Fialová, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec a mnoho dalších populárních osobností .

Daskabát vznikl na místě zaniklé osady Otěhřiby(Ottegriby), která patřila olomouckému biskupství. R. 1232 odkázal biskup Robert k nově zřízenému proboštství při kapitole Otěhřiby s několika brtěmi včel z nichž příjmy dosud náležely kapli v Kroměříži. Jako svědek se připomíná v letech 1281 a 1283 Vran z Otěhřib. V r. 1360 je zaznamenáno věno Anny na Otěhřibech, manželky Náhrady z Tršic. Další zmínky o obci jsou z let 1364 (placení mýtného), r. 1385 se jmenuje Stibor rytíř z Otěhřib. Roku 1386 byly majetkem Ješka z Lukova. Majitelé Otěhřib se často měnili, dostaly se do sporné zástavy a po smrti Rachmna z Vladyčího Újezda i ke sporům o dědictví. V r. 1446 prodal Ctibor z Otěhřib Elišce z Býkovic Otěhřiby s dvorem, rychtou a mlýnem. Eliška z Otěhřib prodala již v r. 1447 Otěhřiby s tvrzí zvanou Kopec a se vším příslušenstvím Janovi Lapkovi ze Starého Jičína, později psaného z Oprostovic. Jako odúmrť dal král Ladislav Pohrobek v r. 1456 Otěhřiby s příslušenstvím Hynkovi z Bystřice a Mikuláši Chudobínovi z Bořic. Došlo k dalším sporům nových majitelů s Kačnou ze Zákřovic, vdovou po Janu Lapkovi. R. 1481 podal Jiřík z Varhoště protest proti vkladu pusté vsi Otěhřiby do zemských desek, který udělal Havel Chudoba z Bořic Bohuslavovi z Kokor a Tršic s tím, že jako dědic má na rychtu v Otěhřibech právo on. Jiřík z Varhoště spor prohrál a zákupní rychta a dvůr s příslušenstvím v Otěhřibech byl vložen do zemských desek jako Tršické zboží.

Majitel Tršického panství Nikodém z Bobolusk, založil v místě pusté vsi se dvanácti obyvateli novou osadu pod názvem Nová Ves. Novým osadníkům slíbil osvobození od robot, všech dávek a další úlevy, ale noví majitelé již robotu a dávky požadovali. Došlo ke sporům s vrchností, které řešila v r. 1568 obec Nová Ves, zvaná Otěhřiby(podle listiny) stížností u biskupa Viléma Prusínovského z Víckova na zámku v Tršicích. Při rušné debatě jeden z osadníků prohlásil „Platit nic nebudeme, nemáme čím. A i kdybychom měli, nezaplatíme. Raději dáme kabát nežli jediný groš.“ Jméno obce je podle lidového výkladu odvozeno také z události zachycené v Černé knize města Lipníka z r. 1609, kde je uvedeno, že byl popraven mečem v Lipníku Jakub Zborovský proto, že židům v Lipníku peřiny a šaty kradl a v Daskabátě je prodával. V zápisu do zemských desek je v r. 1581 uvedena nová ves pod jménem Daskabát. V r. 1654 dala olomoucká kapitola povolení doloplazkým, aby mohli letním časem napájet dobytek v daskabátském rybníku. Pozemkové knihy má Daskabát od r. 1691. R. 1775 prodala kapitola za 600 rýnských hospodu v Daskabátě s podmínkou, že hostinský bude pivo a kořalku odebírat z Tršic. V r. 1788 prodala za 100 rýnských olomoucká kapitola pozemek při potoku Olešnici Ignáci Passingrovi, který měl již mlýn v Olomouci, aby si postavil mlýn s pilou v Daskabátě. Jeho povinností bylo kromě činžovního platu z luk a polí a roční činže ze mlýna, pořezat ročně 20 klád dřeva. K Daskabátu patřily samoty Kramlov, Olešnický Mlýn a v Sušírni a také kolonie Kocurovec, která byla vystavěna kolem r. 1799, ale r. 1881 byla přičleněna k Přáslavicím. V r. 1834 měl Daskabát 42 domů a 259 obyvatel. Obecná škola byla otevřena v r. 1883. V r. 1900 již 79 domů a 468 českých obyvatel. Roku 1901 byl založen sbor dobrovolných hasičů. Na místě staré dřevěné zvonice byla nákladem obce v r. 1909 vystavěna nová Kaple sv. Jana Nepomuckého.

Do obvodu obce patří také místo zvané „Zámčisko“, kde se nachází tvrziště, nesprávně nazývané „Daskabát“. V době kdy se zakládala ves Daskabát, byla v tomto místě již zaniklá ves s tvrzí Sedlec. Ves Sedlec se připomíná ponejprv v r. 1359, kdy Marcinek ze Sedlce zajistil věno své manželce Katruši na dvoře v Sedlci. R. 1373 Petřík ze Sedlce zapsal věno své manželce Adličce na dvoře v Sedlci. R. 1397 převedl Jan z Lazník věno své ženy Anny 16 kop grošů, které měla v Sedlci, na Lazníky. Ještě v tomto roce veřejně oznámila Anna Janova ze Sedlce, že ji Vítek z Dobrčic vyplatil 25 kop grošů, které měla na dvoře v Sedlci a proto mu Sedlec dala. Bohuš ze Sedlce potom v r. 1406 prodal Vítkovi z Dobrčic celou ves. V r. 1415 Jakub z Dobrčic prodal Vlčkovi z Tučína ve vsi Sedlci 3 Svobodné Dvory a dvorec s lesy a příslušenstvím. Vlček z Tučína pak převedl věno své manželky Doroty 37 1/2 kop grošů z Tučína na polovici svého zboží v Sedlci. V r. 1418 se Sedlec dostal prodejem do vlastnictví pánů ze Žeravic a od nich pánům z Prosenic. R. 1481 koupil Prosenice i se Sedlcem Vilém z Pernštejna. R. 1494 hejtman markrabství Moravského, Vratislav z Pernštejna zapsal pustou ves Sedlec Janovi Mukařovi z Kokor. Později opět Sedlec získali páni z Pernštejna, kteří ji v r. 1548 za Jana z Pernštejna prodali Erasmovi z Bobolusk, pánovi na Veselíčku a od nich jej získal kapitolní velkostatek. Ves postupně zmizela a je zalesněna, jen po tvrzi zůstaly výrazné zbytky valů, příkopů a různé prohlubně v jádře tvrziště.