Deštivý jarní Záhřeb
Turistické cíle • Hlavní město
Jelikož nepatřím právě mezi milovníky moře, ale spíše chůze a památek, byla to moje chorvatská premiéra... Zavedly mne sem důvody kulturní (návštěva koncertu), ale pochopitelně jsem celý třídenní pobyt využila k důkladnému prošmejdění města a jeho památek, jak jen to bylo možné. Ona se totiž po velkém zemětřesení před dvěma lety nyní třeba většina velkých muzejních budov z období Rakouska-Uherska opravuje a podobně je na tom i dominanta města, katedrála Nanebevzetí Panny Marie, sv. Štěpána a sv. Ladislava. I tak je toho ale k vidění dost a dost a v případě více času a lepšího počasí se nabízí i zajímavé okolí města, především lákavé pohoří Medvednica, které turista spatří (při normální viditelnosti;-)) hned po vykročení z budovy hlavního nádraží. Mně se tento pohled naskytl až poslední den, kdy se trochu zvedly mraky, přijela jsem navíc z letiště autobusem. Z tohoto směru může přijíždějící vidět moderní nákupní centra, trochu děsivá sídliště (Nový Záhřeb) a v neposlední řadě třeba budovu koncertního sálu Vatroslava Lisinského (1819-1854), asi nejslavnějšího chorvatského hudebního skladatele, který však zemřel velmi mladý, aniž by se dočkal uznání. Hned naproti přes silnici stojí zase socha 1. chorvatského prezidenta Franjo Tudmana (1922-1999), po němž je pojmenováno i zmíněné záhřebské letiště. Odpočinek skýtají např. četné cukrárny, z nichž jsem si nejvíce oblíbila tu s názvem Vincek, mající ve městě hned několik poboček, asi nejdostupnější z nich je na hlavní (nejen) nákupní třídě Ilica, jen kousek od Náměstí bána Jelačiće ve směru k lanovce spojující Dolní a Horní Město (je to vůbec nejkratší pozemní lanovka na světě). Lanovka ústí na Strossmayerovu promenádu, pojmenovanou podle biskupa a obrozence Josipa Juraje Strossmayera (1815-1905), který velmi podporoval vztahy s Čechami a získal čestné občanství Prahy, kde jej připomíná pro změnu náměstí... Z expozic mohu doporučit bohaté sbírky Muzea města Záhřebu a momentálně také např. výstavu chorvatsko-italsko-českého malíře Vlaho Bukovace v Galerii Klovićevi dvori.