Diyarbakir město Kurdů

Starobylé město Diyarbakir s islámskými památkami, ležící na jihovýchodě Turecka na březích řeky Tigris, je považováno za neoficiální hlavní město Kurdů. Kurdové jsou největší národnostní menšina obývající jihovýchod země na hranicích Iránu, Iráku a Sýrie - oblasti zvané Kurdistán. Tato oblast je domovinou 40-50 milionového národa, který nemá svůj vlastní stát. Město leží v nadm.výšce 675 m a je hlavním městem stejnojmenné provincie. Také je údajně nazýváno Paříží východu, ale nevím proč, žádnou podobu jsem nenašla. Řeky nazývané Amida. Jméno dostalo r. 638 podle arabského islámského vojevůdce Bakra, který město dobyl (dijár Bakr znamená Bakrovo území). O osídlení oblasti kolem Diyarbakiru, již v době kamenné, svědčí 10 tis. let staré archeologické nálezy v nedaleké jeskyni Hilar. Bylo zde království Hurrian, Asyrie, Urartu, Seleuků a Parthů, Řím do r. 66 př.n.l. R. 359 město 73 dnů obléhal Shopur II. Perský z Osmanské říše.

Historické jádro města tvoří mnoho středně velkých mešit a medres obehnaných mohutným prstencem 5,5 km dlouhých a 100 m vysokých hradeb z r. 297. Hradby nechal vybudovat Constantin II. a rozšířit Valentinian I. (367-375). Hradby tvoří kolem centra kruh, jsou v nich 4 brány a 72 věží. Jsou ukázkou středověké vojenské architektury, v 11. stol. renovovány. Přirovnávány jsou k Velké čínské zdi a jsou po ní druhé největší a nejzachovalejší na světě. My jsme si udělali procházku nejen podél hradeb, ale vyšli jsme i nahoru na hradby a kochali se opět krásným výhledem na město a okolní krajinu s řekou Tigris.Pod hradbami na trávnících posedávaly skupinky žen s dětmi a odděleně skupinky mužů. K nám přibíhaly děti a chtěli se fotografovat, ochotně pózovaly a okamžitě chtěly fotografie vidět. Všichni, děti i dospělí byli velice příjemní a milí.

Z hradeb byl také krásně vidět 3 km vzdálený most z 11.stol. (1065), most deseti oblouků (On Güzlü Koprusu - Ten Eyes Bridge), postavený kurdskými vládci. Je 178 m dlouhý a 6m široký. Řeka Tigris je pro Diyarbakir a okolní region velice důležitá. Půda se zavlažuje systémem zavlažovacích kanálů, okolo řeky se pěstuje ovoce a zelenina, krajina dále má pouštní ráz. Lidé se zde živí zemědělstvím, řemesly a prací v měděných dolech.

Město Diyarbakir má dvě části, část starou s řadou domů postavených v historickém stylu z černého čediče, s řadou úzkých uliček, bazarů a tržišť, na kterých je patrný vliv turecký, kurdský i arabský, s mnoha mešitami a medresami. Mezi nejvýznamnější památky patří Ulu Camii - Velká mešita z 11.stol., Kale Camii - Hradní mešita ze 12. stol., Nebi Camii - mešita proroka z 15. stol., jejíž Minaret byl dostavěn později a čtyřnohý Minaret Dort Aykali, postavený Kasimem Khanem. Říká se, že kdo 7x projde pod jeho sloupy, splní se mu jeho přání. Další významnou památkou je pravoslavný kostel Panny Marie.

My jsme si chtěli trochu odpočinout a posedět třeba u kávy, a tak jsme zašli do Hasan Pasa Hani z r. 1573. Je to myslím bývalá mešita přeměněná v současné době na poskytování služeb. Na velkém nádvoří se nachází mnoho kavárniček, čajoven, galerií a obchůdků se suvenýry a oděvy. Bylo zde tak přeplněno, že jsme šli o dům dál. V Buyuk Kervansaray hotel (historický název Husrev Pasa Han), který byl postaven 1521-27 jako hostinec používaný pro odpočinek poutníků cestujících do Mekky a Mediny, konečně nacházíme po rušném odpoledni klid. Na krásně upraveném nádvoří, v jehož středu stojí kašna, usedáme ke stolkům a pijeme pivo Efes a tureckou kávu.

Diyarbakir má i novou moderní část na okraji města a také novodobou historii. V centru nové části je rozlehlé náměstí s výškovými budovami a kolem náměstí jsou postaveny moderní hotely a obchody. My jsme se ubytovali v hotelu Grand Güler, právě s výhledem na náměstí. A novodobá historie se váže ke Kurdům a Arménům, jejich genocida zde proběhla již r. 1895. Během I. svět. války odtud zmizely velmi početné usídlené menšiny Arménů a Syřanů. Po válce město obsadilo francouzské vojsko. Ve městě došlo později k povstání Kurdů proti Atatürkovi. Sídlil zde turecký Hizbaláh, který měl za cíl vytvoření islámského státu Kurdistán. V r.1970 bylo uzavřeno stanoviště NATO pro pozorování SSSR. 15. let trval vyjímečný stav. Teprve v r. 2002 se situace uklidnila a stabilizovala a Diyarbakir je považován za bezpečné město. Ovšem pro všechny zúčastněné je to pořád citlivé téma.