Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Protože jsou na šumpersku dvě obce s názvem Studénky, pro rozlišení jsou jedny Horní (nedaleko Štítů), druhé jsou Dolní, ty sousedí s městem, v l. 1980-90 byly dokonce k Šumperku připojeny (jak bylo zvykem), po revoluci jsou ovšem opět samostatné. V roce 2013 si obec připomíná 660 let založení.
Aby se s Horními Studénkami zas tak moc nelišily, je v obci kostel sv. Linharta (v Horních je rovněž). Na rozdíl od toho hornostudénského je ale dosti novější. V 16. století byla ve Studénkách zřejmě jen dřevěná kaple, v r. 1701 měl být postaven již zděný kostelík. Ten zcela nevyhovoval a byl v 19. století zcela přestavěn (dá se říci vystavěn zcela nový). Z původního kostela se toho moc nedochovalo, stavba je vystavěna ve stylu nejsbližším empíru. Jednolodní chrám s hranolovou věží nad průčelím. Presbytář s půlkruhovým závěrem i hlavní loď jsou zastropeny valenou klenbou, prostor osvětlují půlkruhová okna s vitrážemi. Venkovní jednoduchá omítka je jen na průčelí členěna lesénou. Na severní straně obraz Krista se vzkříšenými, podle všeho s kostelem na pozadí. Vnitřní omítky jsou hladké, malba na stropě s portréty světců (sv. Václav, Sv. Jan Nepomucký, sv. Cyril, sv. Metoděj), na klenebních obloucích je šablonová malba. Většina vybavení je z 19. a 20. století. Kromě tradiční Křížové cesty i několik obrazů s biblickými výjevy. Z poslední doby přibyly štukové reliéfy (sv. Jiří, sv. Václav aj.). Asi největší pamětihodností jsou renesanční náhrobky Estery Syrakovské a jejich dětí na jižní straně kostela. Na kůru starší varhany, může se jednat o nástroj z kostela sv. Barbory v Šumperku (skříň). Ten byl za josefínských reforem r. 1784 zrušen (později ovšem obnoven). Tehdy právě varhany získaly Dolní Studénky. Sv. Linhart byl významným franckým velmožem v 6. stol., vzdal se svého postavení a začal pomáhat chudým a potřebným. Patron zajatců i zločinců (!), vězňů, ale i poutníků, pastýřů, sedláků, čeledínů, kovářů, bednářů. Modlí se k němu i šestinedělky, či za dobrý porod, proti duševním chorobám a bolestem halvy.
Před kostelem u cesty kamenný kříž z r. 1844 s věnováním Franze Holšce z č. 50.
Kolem kostela je čilý dopravní a cyklistický ruch, velká část šumperských cyklistů tudy směřuje do hanáckých rovin, je to téměř jediný směr z města, který nevede do kopců a hor.
https://www.turistika.cz/mista/dolni-studenky-nahrobky-bukuvku-z-bukuvky
Poutní kostel sv. Linharta v Horních Studénkách je renesanční jednolodní stavbou z 16. století. Orientovaná stavba s polygonálním závěrem. Představěná kvadratická věž, sakristie na epištolní straně. Hladká fasáda s opěrnými pilíři, valená klenba s lunetami, bresbytář s hřebínkovou Křížovou klenbou. Stavební úpravy na něm byly prováděny v 18. a 19. století. Typově ojedinělá je ohradní zeď kolem kostela s hřbitovem s ambity ze stejné doby jako stavba kostela. Ambity mají oválný půdorys, jsou částčně zaklenuty valenou klenbou. Toto řešení je ojedinělé v této části severní Moravy. U vstupu do areálu klasicistní kříž z r. 1814 s četnými latinskými a českými nápisy.
Kostel sv. Linharta v obci Dolní Studénky u Šumperka vznikl v letech 1840 - 1843 přestavbou původní barokní evangelické kaple z roku 1701. Ta byla vystavěna evangelíky jako dřevěná stavba.
Jedná se o pseudoslohový katolický kostel, jehož věž přistavěna v letech 1862 - 1870 za Vincence Čamka.
V roce 1845 byly pořízeny první varhany.
Roku 1866 byl u zadních dveří kostela vybudován Boží hrob.
Roku 1882 byl interiér kostela nákladně opraven a vybaven.
Na vnější zdi renesanční náhrobníky jsou Estery Syrachovské z Bukůvky a jejích tří dětí († 1589-92). Náhrobníky byly roku 1958 zapsány na seznam kulturních památek.
Dominantou malebné horské vísky Horní Studénky je pozoruhodný kostel sv. Leonarda, který obklopuje snad ještě zajímavější hřbitov, jehož ohradní zeď je tvořena renesančně-barokními ambity. V regionu se jedná o naprostý unikát a s trochou nadsázky tak lze říct, že zdejší areál v mnohém silně připomíná daleko věhlasnější stavby, jako je například kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou nebo pražský kostel Panny Marie Vítězné, nacházející se protentokrát na Hoře Bílé. Koneckonců ve všech třech případech se jedná také o místa poutní a i ten zdejší kostel býval původně chrámem mariánským. Historie kostela je však tak trošku nejasná a kopíruje v mnohém historii obce. O té se také říká, že první písemná zmínka o ní pochází z počátku 16. století i to, že v polovině 14. století již prokazatelně existovala.
Předpokládá se, že první kostel zde stával již v 15. století (některé informační prameny sice jeho vznik posouvají ještě o století dále, ale to se nezdá příliš pravděpodobné). Stejně tak je nejasná doba vzniku ohradních ambitů. Můžete se dočíst variantu o 16. století, stejně jako o přelomu I. a II. třetiny 18. století. Tady bych se přikláněl k pravdivosti obou variant s tím, že ambity byly – po přestavbě kostela – skutečně přestavěny v roce 1734. V každém případě můžeme konstatovat, že někdejší mariánský – a později českobratrský – kostel byl zasvěcen francouzskému světci Leonardovi (Linhartovi), ochránci dobytka, sedláků a zajatců, někdy v průběhu 16. století. Do své dnešní podoby byl kostel přestavěn (nebo většinově nově vystaven) v roce 1666. Chrám postupně výrazně zbohatl, a to díky tisícům poutníků, mířícím k sošce sv. Leonarda (v 19. století také v obci žilo 2x tolik obyvatel, co dnes). Jeho součástí byl tehdy také starý zvon z roku 1568, který byl, bohužel, během I. světové války zrekvírován. Za II. světové války (v roce 1941) byla pro změnu zdejší pouť považována za protiněmeckou manifestaci a následně byla zakázána.
Kostel je tedy dnes jednolodní orientovanou stavbou v renesančně-barokní podobě. Za zmínku stojí také skutečnost, že klenotem zdejšího svatostánku má být – údajně prastará - soška sv. Linharta, kterému je kostel zasvěcen a který má ve znaku i zdejší farnost. Není to ovšem tak úplně pravda, protože tato milá soška pochází pravděpodobně až z počátku 17. století. U ohrazeného hřbitovního areálu se většinou uvádí oválný půdorys, letecký pohled věak spíše připomíná loga zavedených firem jako je Renault nebo Tři sestry.
Ponapoleonský klasicistní kříž u kostela pochází z roku 1814 a zdobí jej takřka nekonečný nápis: „Tento kříž obětován jest Pánu od celé obce Studýnské po ukončené dvacetileté francouzské vojně, která skrz jejich Rebeli a jejich krále zabití začala, že Francouzi, Rakousi, Prajzli a Rusi zmáhati a dvakrát ve Vídni a dvakrát v Berlíně až do Moskvy přišli však nazpátek skrze Rusy spolu Rakušani a Prajzli až do Paříže zahnáni a tam pokoj ujednani byl, kde Napolion Bonaparte před tím ve Francouzích za císaře vyzdvižen, zas skrz ten pokoj z trůnu zhozen a na Ostrov Elbu od vítězů pod vartu Angličanům oddán byl. V ten čas též slavně posvěcen skrze zdejšího velebnýho Pána správce duchovního Augustýna Beinhaura. Dne 31. juli 1814“. Fujtajbl.
Celý areál hřbitovního kostela sv. Leonarda (Linharta) byl – naprosto oprávněně - zařazen na seznam kulturních památek České republiky již v roce 1958. Památkové ochraně se tak těší nejen samotná budova kostela, ale i ohradní zeď s ambity, celý hřbitov se vstupní bránou, klasicistní kříž před vchodem i nedaleká kaplička.