Doubrava - kostel sv. Hedviky Slezské
Snad nejvýznmější stavbou v obci je kostel sv. Hedviky Slezské, který byl budován v letech 1894 - 1898. Hedvika Slezská, kněžna, světice a patronka, se sice narodila r. 1174 v Bavorsku, ale ve 12 letech byla provdána za Jindřicha I. Bradatého, vratislavského a opolského knížete z rodu Piastovců. Po porodu posledního sedmého potomka (prvního porodila ve třinásti letech) žila ve zdrženlivosti a věnovala se duchovní činnosti. Zemřela r. 1243 v Polsku a svatořečena byla 26.3.1267 papežem Klementem IV. Jejími atributy jsou knížecí korunka, bosé nohy, boty v ruce, ale hlavně v rukou drží model kostela a sošku Panny Marie. Je patronkou Slezska, Polska, Berlína, Zhořelce, Vratislavi, Třebnice, Krakowa, Ostravsko-opavské diecéze a ochránkyní exulantů a snoubenců. Její socha zdobí hlavní oltář.
V kostele byly původně 3 zvony Hedvika, Barbora a Václav. Dva z nich Barbora a Václav byly za I. svět. války použity pro vojenské účely. Nové zvony Barbora a Jiří z r. 1925 byly za II. války opět použity pro voj. účely. Po válce se občané skládali na nové zvony, vybralo se 100 tisíc Kč a byly v r. 1946 zakoupeny u firmy Vicher z Brna-Husovic. Zavěšení a svěcení nových zvonů - Hedvika (882 kg), Barbora (569 kg) a Václav (444 kg) se uskutečnilo v r. 1947 a jsou v kostele dodnes. Na všech třech je shodný nápis - Zakoupili farníci doubravští za administrátora Miloslava Klisze v r. 1946.
Naši pozornost si zaslouží socha sv. Barbory, která je spolu se sv. Prokopem patronkou horníků, zde umístěná na pravém bočním oltáři. Sv. Barbora žila podle legendy ve 3. stol. v Nikomédii (starověké město z 8. stol. př.n.l., dnešní Izmit v Turecku). Barbora tajně přijala křesťanství, což se nelíbilo jejímu otci, který byl jeho zapřisáhlým odpůrcem. Otec, když se to dověděl, ji věznil, byla nelidsky mučena a soud ji odsoudil k useknutí hlavy. Rozsudek vykonal sám otec, kterého po vykonání aktu zasáhl blesk. Atributy sv. Barbory - v pravé ruce drží kalich a v levé meč, oblečena je v zelených šatech, jejichž barva je symbolem Boží síly, smíření a naděje. Každoročně se konají v den jejího svátku - 4.12. - bohoslužby za horníky, kteří zahynuli při výkonu svého povolání.
Na levém bočním oltáři jsem obdivovala sochu Jezulátka, které je kopií z kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně. Pochází z první poloviny 20. stol. a je zobrazením Ježíše jako malého dítěte v košilce. V doubravském kostele je oblečen v nových šatech z let 2013-14 s výšivkou převzatou z originálního oblečku. O Vánocích a Velikonocích je Jezulátko oblékáno do šatů bílých, v době Adventu a půstu do šatů fialových a v průběhu roku mají šaty barvu zelenou.
Kostel v Doubravě jsem již navštívila několikrát. Během roku můžete nahlédnout přes sklo ve vnitřních dveří, do kostela se dostanete, když se koná Den obce Doubrava. Letos v kostele byl novoroční koncert ZUŠ Orlová, hudební obor, kde vystupovaly děti z Doubravy a Orlové.