V samém srdci Moravy leží turistický region Střední Morava - Haná. Rozkládá z větší části v olomouckém kraji, pouze menší část na východě zasahuje do kraje zlínského.
Kníničky, místní část Drahanovic se 42 obyvateli se nachází 16 km jihozápadně od Olomouce v Drahanské vysočině, v údolí potoka Zlaté vody pod Velkým Kosířem.
První zmínka o obci je z r. 1349, kdy náležela několika majitelům. Podíl v Kníničkách měl Archleb ze Stařechovic a z Kunštátu, který v r. 1349 prodal 5 podsedků v Kníničkách vladykovi Podobovi z Drahanovic. Podoba již v r. 1350 prodal část svého majetku v Kníničkách Dětřichovi ze Senice. Jiný podíl v Kníničkách měl v r. 1350 Bušek z Drahanovic, který na tomto zboží zajistil věno své manželce Vichně. Od Vichny získal v r. 1373 poplužní dvůr s příslušenstvím v Kníničkách Diva z Čekyně, který toto zboží prodal již v r. 1376 Petrovi, rychtáři v Kostelci a ten v r. 1379 prodal poplužní dvůr v Kníničkách Petrovi z Kavař a na Plumlově. Petr z Kravař založil v r. 1391 v Prostějově klášter kanovníků sv. Augustiána a obdaroval jej jedním lánem, dvěma chalupami a rybníkem v Kníničkách. Petr z Kravař prodal v r. 1406 vše co měl v Kníničkách a Lhotu pod Kosířem Benešovi z Ludéřova. Od r. 1493 byli majiteli Ludéřova a Kníniček se Lhotou páni ze Švábenic a v r. 1550 prodal Aleš Laškovský ze Švábenic Kníničky a Lhotu Matyášovi z Hartunkova na Čechách, místodržícímu nejvyššího písařství na Moravě a pod panství v Čechách (pod Kosířem) náležely Kníničky se Lhotou až do pol. 19. stol. V r. 1657 byli v Kníničkách tři půhončí grunty (svobodní zemané-Benda, Páleník a Vodička). Kníničky měli v r. 1834 13 domů a 97 obyvatel a v r. 1930 16 domů a 115 obyvatel.
Od r. 1848 do r. 1955 se místní částí Kníniček stala Lhota pod Kosířem a společně byly připojeny k Ludéřovu. Od r. 1960 i s Ludéřovem se staly místní částí Drahanovic. Z památek je na návsi kaple sv. Bartoloměje s křížem z r. 1936 a na křižovatce silnic do Ludéřova a Drahanovic kamenný kříž z r. 1857.