Drahanovice-Střížov-drobné památky

Obec Střížov, místní část Drahanovic s 274 (2005) obyvateli, je 15 km západně od Olomouce u silnice z Olomouce do Konice, v mírně kopcovitém terénu Drahanské vrchoviny.

Ves byla již v r. 1287 samostaným statkem jehož majitelem byl Ludéř ze Střížova (Stryzaw). V r. 1308 se připomíná vladyka Vojslav ze Střížova a v r. 1348 paní Hedvička ze Střížova (Strzitowa). R. 1358 držel dvůr ve Střížově již Martin z Drahanovic, který prodal dvůr se 6 lány a 6 chalupami, Havlovi z Trmačova za 140 hřiven. Zdarma k tomu ještě získal kus lesa a jednu chalupu. V r. 1368 prodal Havel z Trmačova Střížovský dvůr i s věnem své manželky, který ji zajistil ve Střížově, Ješkovi a Stachovi ze Ptení. R. 1373 držel Střížov kněz Zbyněk z Dalečína, který Střížov prodal Budkovi z Lukova, ten na Střížově zajistil věno své manželce Anně. Jako vdova prodala Anna své věno v r. 1377 Pútovi z Tolnštejna. Zadlužený Střížov pak získali brněnští židé Pater a Merklín, kteří vesnici prodali v r. 1382 Divovi z Čekyně a Theodorichovi (Dětřichovi) ze Senice. V r. 1384 se uvádí Václav ze Střížova. Z r. 1385 je zpráva o prodeji Střížova Zdeňkem ze Šternberka olomouckému měšťanovi Schönbergerovi.

V r. 1408 získal Střížov (Strzyzow) i s alodiálním (svobodným) dvorem Beneš z Laškova, který již držel i Ludéřov a od té doby měli společné majitele. Majitelé Ludéřova se často měnili, až panství spadlo jako odúmrť na krále Ferdinanda I. Jeho jménem v r. 1555 podkomoří markrabství Moravského Přemek z Vícova předal statek Valentinovi Grayniczerovi z Kynygsdorfu. V trhové smlouvě z r. 1631 mezi zemskými komisaři a Fridrichem Wojstovem z Bogdunovic je uváděn Ludéřov a Střížov jako část laškovského statku. Za třicetileté války si v letech 1642-1648 švédové vybudovali z předhistorického keltského opevnění nad Střížovem opevnění, kterému se dnes říká „Švédské šance“ nebo také „Keltská svatyně“. O sto let později v r. 1748 tohoto opevnění využili i Prusové. Vrchnostenský dvůr ve Střížově se dostal během 30leté války do rukou kláštera Hradisko u Olomouce, který nechal hospodářské budovy dvora v r. 1683 strhnout. V r. 1703 koupil Ludéřov se Střížovem od Zikmunda F. Saka Eugen Podštátský svobodný pán z Prusínovic, který získal od kláštera Hradisko také pozemky, náležející ke dvoru ve Střížově. R. 1740 koupil Ludéřov se Střížovem Ferdinand Bonaventura, pán na Náměšti, kam patřili až do zrušení poddanství.

V r. 1837 bylo ve Střížově 26 domů a 187 obyvatel. Od r. 1850 byl Střížov osadou Ludéřova. V r. 1964 byl Ludéřov i se Střížovem a Kníničkami připojen k Drahanovicím. Ke Střížovským památkám patří především barokní sousoší Piety a Socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1735 po obou stranách silnice na Náměšť na Hané, na křižovatce v dolní části obce. Na návsi je to kaple Panny Marie s kamenným křížem z r. 1875 a památník obětem světových válek vybudovaný v r. 1922, doplněný pamětní deskou obětí po II. světové válce. Nad Střížovem je malý amfiteater s památníkem S. Čecha a obeliskem u Keltské svatyně. Mimo památek ve Střížově stojí za návštěvu zahradní železnice.