Exeter – katedrála sv. Petra (Cathedral Church of Saint Peter)

Exeterská anglikánská katedrála - nebo přesněji řečeno katedrální kostel sv. Petra v Exeteru – je pozoruhodnou normansko - gotickou stavbou, která se v tomto stotřicetitisícovém anglickém městě zrodila v letech 1112 až 1400. Jako rok založení katedrály se ovšem uvádí již rok 1050. Je dlouhá 117 metrů a mezi její největší atrakce patří fakt, že se může pyšnit nejdelší souvislou klenbou v celé Anglii. Ta je dokonce – alespoň podle některých informačních pramenů – díky absenci věže nad křížením lodí - nejdelší, ničím nepřerušenou, středověkou klenbou světa. Její délka je 96 m.

Původní katedrála v normanském stylu byla časem shledána zastaralou a byla přestavěna ve vrcholně gotickém stylu. Naštěstí se však zachovala i podstatná část z normanského období, a to včetně dvou mohutných čtvercových věží (v obou jsou osazeny zvony – v té severní čtyřtunový sv. Petr, v té jižní druhá nejtěžší souprava 12 zavěšených zvonů na světě). K dokončení stavby z místního kamene došlo kolem roku 1400, ale např. kapitulní síň vznikla ve své současné podobě ještě o něco později.

Další vývoj exeterské katedrály kopíruje všechny podobné stavby na území Anglie. Také zde došlo k zrušení kláštera Jindřichem VIII. i k poškození celého areálu během občanské války. Za vlády Karla II. byla katedrála restaurována a dostala nové varhany. V době viktoriánské zde pak ještě provedl některé úpravy známý regotizační architekt George Gilbert Scott.

Během II. světové války byla katedrála vážně poškozena, protože Exeter byl jedním z cílů německých náletů v rámci vojenské akce zvané Baedeker Blitz. V ranních hodinách dne 4. května 1942 dostala katedrála přímý zásah, při kterém byla zcela zničena kaple sv. Jakuba. Poškozeny byly i další části budovy, ale některá cenné artefakty jako např. velká část okenních vitráží, biskupské křeslo nebo exeterská katedrální kronika byly včas – tedy již předtím – převezeny na bezpečné místo. V rámci odklízení válečných škod pak byly objeveny části starších staveb, včetně některých fragmentů normanské katedrály.

Za nejcennější části interiérového vybavení katedrály se dnes počítají ona polosedádka zvaná misericords pocházející z let 1220 až 1260 (na jednom je prý nejstarší známé zobrazení slona na území Velké Británie), unikátní galerie minstrelů z roku 1360 (12 vyřezávaných a polychromovaných andělů hrajících na různé středověké hudební nástroje, např. na citeru, dudy, harfu apod.), astronomické hodiny a varhany, které doplňují architektonické prvky jako nádherná klenba a sdružené sloupy. Pro mnohé je ovšem tím nej  18 metrů vysoký dubový biskupský trůn z let 1312 až 1316; velké východní okno s množstvím vitráží ze 14. století nebo 400 nádherných klenebních svorníků, z nichž jeden zobrazuje vraždu Tomáše Becketa.

Cenná je také katedrální knihovna, která původně sídlila v kapli Panny Marie. V roce 1820 byla knihovna přesunuta do kapitulní síně a o století později částečně do biskupského paláce a částečně do nové Pearsonovy klášterní knihovny. A opomenout nemůžeme ani zdejší památky funebrální. Většinu zde pohřbených sice tvoří exeterští biskupové (včetně toho úplně prvního, ale najdeme tady také pár šlechticů. Královské rodiny pak zastupuje Petr z Courtenay (+1183), nejmladší syn francouzského krále Ludvíka VI. a jeho druhé manželky. A to už nemluvíme o tom, že podle legendy by se zde na nějakém tajném místě mělo skrývat množství svatých relikvií v čele s malým keřem, jehož prostřednictvím promluvil Bůh k Mojžíšovi. Katedrální varhany postavil v roce 1665 John Loosemore. Dnes již ale tento nástroj v původní podobě neuvidíme, protože varhany prošly radikální přestavbou v letech 1891, 1931 a 2013.