Fagaraš a Apuseni - toulky po rumunských horách.

Turistické cíle • Příroda • Pohoří

Lacul Podragu. • Fotografie (128) • Foto: Zdenek7

Vstoupit do fotogalerie (128 fotografií)

Apuseni z hory Biserica Motilor nad Padisem.

Transfagarašská magistrála.

Vstoupit do fotogalerie (128 fotografií)

Fagaraš a Apuseni jsme si vybrali proto, abychom si užili pohodové toulání po horách s minimem turistů a možností stanování na místech, která se nám budou nejvíce líbit. Na pohořích, která chceme navštívít jsme se dohodli již dříve a tak jedinou neznámou bylo počasí. Fagaraš je synonymem deštivých a větrných hor a tak jsme byli připraveni program upravit podle počasí... Ale nebylo to nutné. Na cestu jsme vyrazili ve čtyřech v sobotu večer a jeli jsme do jedné hodiny, pak jsme u Debrecenu sjeli z dálnice a postavili stany. Další den jsme odpoledne dojeli na Fagaraš za bouřky a průtrže mračen, kdy stěrače nestíhaly. Pěkný začátek.. Vyjeli jsme na Lac Balea a tunelem jsme projeli na druhou stranu Transfagarašské magistrály. Sjeli jsme dolů k přehradě Vidraru, kde jsme objevili pěkné místo na stanování. Po klidné noci jsme si ráno před snídaní zaplavali, nasbírali krásné lišky pod maso k večeři a vydali se na Drákulův hrad Poenari. Vydali jsme se kratší cestou okolo přehrady. Zpočátku to šlo, ale postupně se cesta zhoršovala a přibyly i výstražné tabule o výskytu medvědů na zdejších cestách... Tak jsme to otočili a vrátili se na asfaltku. Cestou jsme ještě udělali zastávku u přehrady a obdivovali její vysokou hráz a krásné výhledy přes vodu na Fagaraš. Zřícenina hradu Cetatea Poenari je už jen pár kilometrů pod přehradou. Vyšlapali jsme 1480 schodů a mohli se kochat krásnými výhledy v přítomnosti dvou obětí Vlada Tepeše, které byly napíchnuty na Ostré kůly. Vyjeli jsme zpět po Transfagarašské magistrále až pod vodopády Capra. Tady jsme nechali auto a po žluté značce se vydali k útulně pod Dračím oknem / Fereastra Zmeilor/. Tady jsme měli v úmyslu přespat, abychom se druhý den ráno mohli vydat na celodenní túru na nejvyšší horu Rumunska - Moldoveanu. Byl krásný západ slunce, v útulně jsme byli sami a těšili se na ranní výlet. Jenže než jsme vyšli, začalo mrholit a Hory přikryly mraky, že bylo vidět sotva na pár desítek metrů. Po hodině chůze se dva kamarádi rozhodli pro návrat do údolí, s tím, že nás budou jistit od auta... My dva jsme pokračovali další čtyři hodiny, než jsme stanuli na vrcholu. Za chvíli po nás dorazili další dva Češi, tak jsme chvilku pokecali, udělali vrcholové foto a začali sestup. V tu chvíli se mraky začaly trhat a my viděli tu krásu okolo. Cestou dolů byly výhledy parádní, občas je zahalily mraky, ale o to to bylo tajemnější. Počasí se stále zlepšovalo a večer, kdy jsme se dostali a autu, bylo již krásně slunečno. Na noc jsme sjeli opět k přehradě Vidraru, abychom si mohli zaplavat a zregenerovat unavená těla. Další den začal zastávkou u krásných vodopádů Capra. Pak jsme popojeli k ústí tunelu, kde jsme zaparkovali a vydali se na další túru. Po červené jsme se vydali k Iezerul Caprei, tady se na nás začaly od severu valit husté mraky. Proto jsme pokračovali po jižní straně hřebenu na západ pod horu Laita. Odtud jsme chtěli sestoupit po modré k jezeru Caltun. Během přestávky na jídlo se ale počasí rapidně zhoršilo, přibylo mraků a hrozila bouřka a tak jsme zvolili kratší cestu kolem jezírka zpět nad tunel. Tady jsme se mohli kochat krásnými výhledy na jižní část Transfagarašské magistrály. K večeru jsme přejeli k Lac Balea, prošli se kolem jezera, ale bylo tu lidí jak na Václaváku, spousta stánků s vším možným, vycpaný medvěd.. A tak jsme se rozhodli sjet dolů ke Cartisoaře a přenocovat někde u říčky pod horami. Cestou jsme narazili na krásný klášter Mănăstirea Cârțișoara , který jakoby se zjevil v těchto lesích z jiného světa. Pak jsme objevili pěkné místo u potoka a rozhodli se tu přespat. Ráno nás budily ovce, které vyhnal bača nedaleko nás na pastvu. Další zastávka byla v krásném historickém městě Sibiu, prý nejhezčím v celém Rumunsku. Založili ho ve 12. století Sasové a podle domů v historické části to bylo město bohatéa výstavné. Pak jsme pokračovali do Padisu v pohoří Apuseni. Ale silnice byla příšerná, v životě jsem po ničem podobném nejel..... Když jsme vjeli po několika hodinách do hor, byl to pro všechny balzám na duši. Dáme si zasloužené pivo v místní hospodě, popovídáme se sympatickým Slovákem, který nám dá i několik tipů a jedeme hledat místo na stany. Ráno vyrážíme na první výlet k Ponorným hradům. Za krásného počasí jdeme údolím přes kemp Canton Glavoi k Cetatile Ponorului / Ponorným hradům/. Sestupujeme do jeskyně s ponornou říčkou a po chvíli zjišťujeme, že z této strany neprojdeme, jsou to obrovské kluzké balvany. Jdeme z druhé strany jeskyně, kde potkáváme partu českých vodáků. S nimi se vydáváme do podzemí. Projdeme s čelovkami suchou nohou asi do poloviny jeskyně, dál bychom si zmáčeli pohorky a tak se vracíme. I tak to bylo krásné, obrovská jeskyně a studená říčka... Pak vystoupáme na skálu nad jeskyní, kde je krásná vyhlídka. Pokračujeme po žluté k vyhlídce Piatra Galbenei. Cestou potkáme další tři Čechy a tak zase chvíli povídáme. V těchto horách potkáte málo lidí, ale většina z nich jsou Češi a zbytek Maďaři. Asi po hodině se dostáváme na tu krásnou vyhlídku, kde se docela zdržíme. Pokračujeme přes další menší jeskyně a jezírko Lacul Negru do údolí k salaši, kde máme zaparkované auto. Výlet se vydařil a také počasí nám přálo. Na další den, sobotu, jsme si naplánovali výlet k jeskyni a kaňonu Peștera Cetatea Rădesei. Protože je víkend je tu dost lidí. Vydáváme se proto nejdříve do soutěsky a za pomoci řetězů vystoupáme korytem říčky do jeskyně. V klidu si ji projedeme a na konci vidíme davy lidí, kteří vstupují do jeskyně. Někteří jsou v mokasínech, na vodítku mají psy a v jeskyni si svítí mobily.... To mi hlava nebere. Průchod se ucpe a nervozita narůstá. Králem blbů je Rumun v šusťákové soupravě s igelitkou ve které má láhev vody z Lidlu... Vystoupáme ze soutěsky a po občerstvení se rozhodneme pro vycházku po liduprázdných apusenských loukách směrem k vyhlídce pod horou Boghii. Protože je velká oblačnost, pohledy z vyhlídky jsou dramatické a tajuplné. Cestou zpět se ještě zastavujeme na podobně krásné vyhlídce nad vesničkou Boga. Na tábořiště se vracíme po loukách, kde se v poklidu pasou koně. Po noci, kdy byla obloha zase plná hvězd, nás čeká poslední den v krásných Apusenkách. Shodli jsme se, že nám všem připomínají naši Šumavu. Z Padise se vydáváme údolím na jih podél potoka, který se po chvíli ztácí v podzemí. Po pár kilometrech dojdeme k vývěru, kde se pod vysokou skálou potok znovu objevuje. Touláme se po krásných údolích a loukách celé odpoledne a užíváme si krásného slunečného dne. Pak se ještě zastavíme na výborné placinte, někdo si dá slané s brynzou, já dám předpost sladkým s borůvkami. Večer na našem nocovišti rozděláme malý ohýnek a opečeme si klobásy. Dopijeme poslední piva a jdeme spokojeně spát. Ráno se ještě vracíme k paní domácí, abychom nakoupili dárky domů /čerstvou brynzu, brusinkové marmelády a sirup proti kašli z mladých smrkových výhonků../. Na silnici se s námi ještě přichází rozloučit stádo koní. Poslední pozdrav od místního bači a sjíždíme z hor a míříme domů. Nějak rychle to uteklo v této krásné přírodě mezi příjemnými lidmi... Tak zase někdy v rumunských horách wink .