"Filmařská pila" na Kvildě

Pila na Kvilně

Je časný podvečer, lépe řečeno pozdní odpoledne, ale na Kvildu se už pomalu snáší noc. Přispívají k tomu těžká sněhová mračna a vytrvalé sněžení, které toto šumavské středisko v sobotním podvečeru zahalily. Za oponou sněhových vloček lze spíše jen tušit, než vidět, jednu ze smutných dominant obce.

Možná to vyzní divně, nazývat budovu bývalé pily na Kvilně smutnou dominantou, ale nám to tak připadá. Stojíme před osamělou, prázdnou budovu, která teď v houstnoucí tmě, v divokém reji sněhových vloček vypadá ještě opuštěněji, než za denního světla. Ani věřit se nechce, že ještě před nějakou tou desítkou let tady zněly lidské hlasy, šumavským údolím se rozléhaly vysoké tóny výkonných pil a ze skládky vedle budovy voněly hromady šumavského dřeva. Právě tady také vznikly některé scény z filmů Na Pytlácké stezce, Pod Jezevčí Skálou,…. Ano právě tady filmový vedoucí pily Přibyl alias Pilous domlouval s hajným Strakou dodávku dřeva do jeho Hájenky. Sem dojížděl do zaměstnání pytlák Angerer a na zdejší skládce dřeva našel hajný Straka vnitřnosti zvěře, které tu zahrabal neopatrný pytlák. Tady se natáčely i scény pravé, šumavské bouře, v níž hledali hrdinové filmu v okolních lesích malého Vaška.

Dnes už to vypadá jako sen, že zde kdysi vládl čilý ruch. Když stojíme za vytrvalého sněžení před tímto smutným mementem šumavské přítomnosti, neubráníme se pocitům smutku. Nejen nad tímto nešťastným pomníkem minulosti, ale i nad chmurami, které v posledních letech obchází dřevařství na Šumavě. Po skončení provozu pily byly sice zaznamenány o využití chátrajícího objektu na montáž a kompletaci některých výrobků a několik let byla bývalá skládka dřeva využívána jako parkoviště, ale to už je dnes všechno pouhou minulostí. Nepodařený pokus o prodej zdejší pily v dražbě v roce 2002, osudy malých pil na Šumavě a nelogické kontrakty ke kterým jsou nuceny prakticky všechny dřevozpracující podniky v šumavském Podhůří, nedávají moc nadějí na změnu současné situace k lepšímu. Dřevařské holdingy vládnou Šumavě a do oblasti, která bohatstvím svých lesů živila řadu zdejších obyvatel, dnes nepochopitelně proudí dřevo z Rakouska, Finska, Běloruska nebo dokonce Ruska. Sice smutná, ale současná realita na Šumavě.

A radši končím! Na jazyk se mi derou určitá slova………..!