Gran Canaria - prosincové putování po ostrově.

Vždy jsem si myslel, že Kanárské ostrovy je místo, kde se mastňáci povalují okolo hotelových bazénů. Názor jsem změnil po loňské návštěvě ostova Tenerife. Když jsem se tentokrát vypravil na sousední Gran Canarii, bylo mi jasné, že mě kromě černých pláží čeká i krásná příroda a vysoké Hory. Navíc šlo i o příjemné prodloužení léta v době, kdy u nás je čas plískanic.

Tentokrát jsem zajišťoval poprvé ubytování přes Airbnb a vše bylo v pohodě. I let nad zasněženými Alpami a Pyrenejemi byl vcelku příjemný. Ubytování jsem měl domluvené v La Garitě, místě, kde nejsou žádné hotely. Chtěli jsme se vyhnout davům turistů a vychutnat si opravdovou atmosféru ostrova. Paní domácí byla v příjemná a my měli k dispozici pokoj s koupelnou a společnou kuchyň. Dům byl přímo na pobřeží a k pláži jsme to měli sto metrů. 

První den jsme relaxovali na krásné černé pláži, kde nám společnost dělalo jen několik místních. Voda v Atlantiku byla na toto roční období překvapivě teplá. K večeru jsme se vydali do nedalekého města Telde. Tady jsme se chtěli podívat do známého kostela San Juan Bautista, projít si krásný park San Juan a historickou čtvrť San Francisco.

Na příští den byl naplánovaný výlet ke kráteru Bandama. Ale ještě předtím jsme sledovali z terasy krásný východ slunce. A z toho se stal každodenní rituál, protože svítání a následný východ slunce, byl každé ráno neopakovatelný. Ke kráteru jsme se rozhodli jít pěšky, bylo to jen 15 kilometrů. Šli jsme přes vesničku San Antonio do Telde a odtud do Los Hornos de Rey a v La Matanze jsme se na radu domorodců vydali cestičkou přímo na okraj kráteru. Vyšli jsme naproti Pico Bandama. Kráter je skutečně obrovský a dole na dně je již opuštěná usedlost. Obešli jsme kráter po pěšině, která vede po celém jeho obvodu, směrem ke golfovéhu hřišti. Bylo vedro, jak u nás doma v parném létě. Pak jsme pokračovali do vesničky La Atalaya de Santa Brigita odkud jsme zpět jeli autobusem do Telde.  Další den jsme strávili v Las Palmas. Autobusem jsme dojeli do San Telma a dál jsme pokračovali pěšky. Došli jsme až do přístavu, pak jsme přešli do parku Santa Catalina, kde jsme byli svědky tanečního vystoupení místního folklorního souboru. A byl čas na koupání... přešli jsme na známou pláž Las Canteras. Ta je dlouhá tři kilometry a je tu dost místa pro opalující a koupající se turisty, partičky domorodců, kteří hrají fotbálek nebo místní odnož tenisu s dřevěnými pálkami a konec pláže je obsypán sufaři. Užili jsme si koupání a přešli celou pláž až k před budovu las palmasské filharmonie, kde se konají i známe filmové festivaly. Chodník slávy je toho dokladem. My pokračujeme zpět do centra ke katedrále Santa Ana. Ta je bohužel zavřená a tak jdeme ke Casa Colon. To je dům Kryštofa Kolumba, který je otevřen a celý je věnován jeho objevitelským výpravám. Prohlídku historického centra končíme u věhlasné Cabinete Literario. Cestou k autobusové zastávce ještě procházíme vánočně vyzdobenými ulicemi historické čtvrti Vegueta.

Na příští den máme domluvený výlet do hor. Průvodcem nám bude Čech, který žije trvale na ostrově. Přijede pro nás autem až k našemu domu u pobřežní promenády v La Garitě. Je krásné počasí a tak si užíváme  výhledy a náš průvodce nám poutavě vypráví o historii i současnosti Gran Canarie. Netrvá dlouho a jsme na Pico de las Nieves, nejvyšší hoře ostrova, která se tyčí do výše 1949 metrů. Výhledy jsou parádní a tak se kocháme a já fotím. Pak sjíždíme serpentinami k parkovišti pod Roque Nublo, nejznámější skalní útvar na ostrově. Cesta k němu trvá asi dvacet minut a na jejím konci jsou opět krásné výhledy na celý ostrov plující ve vodách Atlantiku. Cestou zpět už potkáváme spousty turistů..... Další zastávka je v městečku San Bartolomé, kde jsou k vidění kvetoucí mandloně. To je v prosinci i na Kanárských ostrovech rarita. Pokračujeme přes Fatagu do Maspalomas. Cestou se ještě zastavujeme na krásné vyhlídkce Degollada de las Yeguas. Obrovské údolí připomíná Grand Canyon v USA. Poslední zastávka je v písečných dunách v Maspalomas. A po dálnici se vracíme zpět a ještě stíháme odpolední koupání ve vlnách Atlantiku. Na večeři jdeme do Wok Canary, restaurace známé po celém ostrově. Tady ochutnáváme kromě jiného i plody moře, které kuchař připravuje před našima očima. Já jsem si nejvíce pochutnal na krevetách s česnekovou pastou a na hovězím steaku. Restaurace funguje formou bufetu a tak si každý může dát, co hrdlo ráčí. 

Poslední den jsme věnovali koupání na krásných černých plážích a užívali si slunečného prosincového dne. Zvláště když jsme si uvědomovali, že v Čechách mrzne.....