Loading...
Turistické cíle • Příroda • Přírodní park
Grand Canyon je největší a nejznámější kaňon světa. Je to i jeden z prvních národních parků v USA. Vytvořila jej řeka Colorado na severu Arizony. Je dlouhý 446 km, jeho šířka se v různých místech výrazně mění – od 500 m do 29 km. Maximální hloubka je zhruba 1600 metrů. Tyto hodnoty však nejsou stálé, vlivem eroze dochází k sesuvům, k zanášení kaňonu.
Dno kaňonu je dostupné pěšky, ale tyto sestupy jsou určeny pro zdatné turisty. Trvají jeden i více dní, jsou náročné velkým převýšení, ale problém dělají i velké změny teploty – v dolní části je výrazně tepleji. Samozřejmě je nutno s sebou mít i dostatek pitné vody. Bohužel existují případy, kdy se z takového sestupu turista již nevrátil.
My jsme při naší cestě po jihozápadu Ameriky sem přijeli z východu. Naší první zastávkou byla vyhlídka Desert View. Je zde i kemp, který v době naší návštěvy byl téměř prázdný. Je velký, prostorný, vypadá to tu pěkně, ale do centra kaňonu je to ještě 22 mil. Přemýšlíme, zda se nám bude chtít večer vracet, když pak budeme směřovat na jih. Navíc nerozumíme zdejšímu rezervačnímu systému, tak je to vyřešeno.
Parkujeme o kousek dál a jdeme se podívat na vyhlídku - na kamennou stavbu – že by to byla rozhledna? I tak se to nechá říct. Je to čtyřpodlažní stavba, dokončená v roce 1932. Byla navržena tak, aby se podobala starým věžím v indiánských pueblech. Věž je vyzdobena freskami, které jsou napodobeninou dřívějších maleb. V dolním patře je obchod s dárkovými předměty, horní podlaží slouží jako vyhlídkové plošiny, ze kterých je vidět východní část Grand Canyonu. Věž je také součástí Národního registru historických míst. Prohlédli jsme si stavbu, samozřejmě se rozhlédli i po okolí. Kaňon byl v lehkém mlžném oparu, ale přesto byla poměrně slušná viditelnost a zajímavé pohledy do kaňonu. Jeden žasne, co příroda dokáže.
Plni očekávání vyrážíme do centra parku. Cestou byla možnost zastavit na několika dalších vyhlídkách Navajo Point, Lipan Point, Tusuyan Ruin (tam jsme nebyly – škoda, to jsem objevila na mapě až doma), Moran Point, Grandview Point. Cesta vedla po náhorní plošině dá se říct hezkým borovicovým lesem. Všude byl stále příjemný klid, dokud jsme nedojeli přímo do centra.
Vlastní centrum v parku je dle mého názoru malé městečko, ale hodně přelidněné. A to je teprve květen. Jak to tam vypadá v létě, těžko říct. Je zde nákupní středisko, pošta, nemocnice, mají zde i svůj kostel a samozřejmě restaurace, hotely a spousta obchodů s dárkovými předměty. Je zde i kemp, i když ten ve východní části je rozhodně hezčí. A tenhle je dražší než jakýkoli kemp v národních parcích, se kterými jsme se setkali při našem putování po jihozápadu Ameriky. Jedno místo stojí 35 dolarů. Přesto byl již v poledne kemp plný.
Je zde samozřejmě i velké informační středisko, bohužel ochota zaměstnanců je rozhodně horší než v ostatních malých parcích, kde jsme byli zvyklí, že nám na mapkách zakreslili zajímavá místa nebo doporučili kratší vycházky. Takže tam jsme se toho moc nedozvěděli a když jsme se tam večer ještě chtěli na něco jít podívat, zjistili jsme, že zavřeli již v 17 hodin. I to pro nás byl šok, protože v ostatních menších parcích jsou infocentra otevřena do 19 – 20 hodin. Je zde však obrovské parkoviště.
Parkem projíždí 3 autobusy po různých tratích, jezdí poměrně často a zdarma.
Takže jsme si něco prošli, něco projeli autobusem. Samozřejmě jsme se prošli okolo kraje kaňonu, kde je řada vyhlídkových plošin. Výhledy byly úžasné, i když kaňon byl stále v lehkém oparu. A všude strašná spousta lidí a kraválu. A všichni nebo aspoň velká část tam běhali po okrajích nejrůznějších skalisek, pózovali, fotili se a volali na sebe. Tak tady jsme si klid určitě neužili. Byli jsme se podívat na nádraží, ale bylo zavřeno a marně jsme zjišťovali, zda alespoň v sezóně sem vlak jezdí.
Nedaleko jsme objevili stavbu Hopi House, která vznikla obdobně a ve stejném stylu jako věž Desert View. Je to stupňovitá stavba, připomínající tradiční obydlí. Uvnitř to byl klasický obchod plný oblečení a různých dárkových předmětů. V prvním patře má být údajně svatyně s náboženskými artefakty, jenže to jsme netušili a až tam jsme se bohužel nedostaly.
Navštívili jsme Kolb Studio, které je na okraji kaňonu. Postavili si ho v r. 1904 bratři Emery a Ellsworth Kolbovi, kteří zde bydleli a také si zde zřídili fotografické studio. V dolním patře je zřízeno muzeum, v horním patře je knihkupectví a galerie. Tak tohle muzeum se nám líbilo a kupodivu zde téměř nikdo nebyl. Nedaleko jsme objevili stavbu Hopi House, která vznikla obdobně a ve stejném stylu jako věž Desert View. Je to stupňovitá stavba, připomínající tradiční obydlí. Uvnitř to byl klasický obchod plný oblečení a různých dárkových předmětů. V prvním patře má být údajně svatyně s náboženskými artefakty, jenže to jsme netušili a až tam jsme se bohužel nedostaly.
Do parku jsme přijeli po poledni. Odpoledne rychle uteklo, nocleh jsme zde nesehnali a tak jsme večer park opustili. Nakonec jsme nezvládli ani žádný kratší sestup kousek do kaňonu. Ale ani jsme nevěděli, kde najít nějakou zajímavou cestičku na procházku, nějak jsme se mezi těmi davy dost špatně orientovali. A abych řekla pravdu, ani nás to nemrzelo. Možná to bylo tím, že jsme už byli z toho všeho cestování unavení, protože tohle byl poslední park, který jsme navštívili, byl největší, bylo zde nejvíc lidí a najednou ten klid z předcházejících parků nám zde chyběl. A také jsme viděli v předcházejících týdnech tolik krásy, že jsme zde zase až tak nežasli. Ale kdybychom tento park vynechali, určitě by nás to moc mrzelo. Rozhodně stojí za to se zde zastavit, třeba i jen na ten půl den.
Přesto jsme zde na závěr měli nádherný zážitek. Skoro se chystáme již k odjezdu, když se najednou k jezírku v těsné blízkosti Visitor Centra přišla napít jedna laň. Zas až tak liduprázdno tu nebylo, ale to jí zřejmě nevadilo. Nezdálo se, že by zde byla prvně. Napila se a zase pomalu odkráčela do lesa. Tak tohle tedy bylo na závěr perfektní.