"Grena běh 2024" - běh do vrchu se zátěží z Blanska do Hořic.

Turistické cíle • Zajímavost

Fotografie (38) • Foto: TomášNejedlý

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Po maratonu a „šťavnatém“ týdnu po něm, vzdání se závodu RunTour Brno, ale nakonec po dodání si elánu osobáky z „Ludgeřovického krosu“ [20] - [24] i „Starobělských lurd“ [25] - [28] o dva týdny později, jsem si řekl, že si přece jen dopřeji trochu odpočinkového víkendu. To bych ovšem nesměl se zvědavostí pokukovat po různých běžeckých a turistických serverech. A při jednom brouzdání jsem narazil na něco, čemu se nedá odolat. Stejně tak, jako se nedá odolat, pokud člověk krosnu nad Popradským plesem uzvedne, ji nedonést až na „Chatu pod Rysmi“. I když si potom říká, že už nikdy. Jít jen tak „na lehko“ je mi trochu blbé…

Objevil jsem zmínku o závodu, který jsem do té doby vůbec neznal. Název byl jednoduchý, „GRENA BĚH“. Ale mnohem zajímavější byl dovětek „BĚH DO VRCHU SE ZÁTĚŽÍ...“

Foto: TomášNejedlý

Okamžitě jsem zpozorněl. Běhu do vrchu samotnému se vedle běhu do schodů nebo horských běhů těžko dá říci „NE“. Podle mě jsou to tréninky, které mi mohou dát nejvíce. Největším dobrodružstvím na nich je správné rozložení sil, aby člověk dokázal celý úsek, třeba velice pomalu, ale stále běžet. Pro mě obrovská výzva, která mi velmi rychle dokáže ukázat rezervy a UZEMNIT ho. Stačí malá chyba na začátku, jen trochu větší tempo než si kopec zaslouží a nakonec to v nejprudších místech neudýchá „na dluh“ a bude muset přejít do chůze. Trvalé stoupání učí člověka myslet velice, velice dopředu. To mě na něm fascinuje, i když vím, že většinou on (KOPEC) bude vítězem a ne já. Když se ještě přidají techničtější úseky, kdy spotřeba kyslíku svaly také dokáže udělat velkou čáru přes rozpočet. Aby si člověk dobře rozložil síly, tak musí být buď velice vytrénovaný a to hlavně „na sílu“, mít maximálně efektivní převod kyslíku na energii (onen běžci stále probíraný termín VO2 Max). Něco, co mají ukazovat chytré hodinky, přesněji až laboratorní testy. Ovšem ty jsou jen obrazem aktuálního rozpoložení a po nějaké době mohou být zase úplně jiné. Nejjednodušším způsobem jeho „pocitového“ zjištění bude ale starý dobrý „Cooperův test“, známější jako „dvanáctiminutovka“ [1], která může být velice rychlá, ale zároveň i dost dlouhá, aby ukázala i vytrvalostní stránku věci. Má se běžet rovnoměrně (na zhruba stále stejnou „sílu“). Po dobře zvládnutém běhu do vrchu se ale všechny ostatní běhy stanou výrazně lehčími.

Běhu do vrchu se zátěží jsem tedy nemohl odolat. V mžiku bylo rozhodnuto, teď už jen promyslet cestu na místo, abych zde byl včas. To byla asi nejnáročnější část celé akce. Prezentace na závod byla od půl deváté do devíti ráno v Blansku ve firmě KOLA-NOVÁK. Není třeba žádné zapisování se dopředu, stačí až na místě. Vstával jsem v Ostravě kolem tří hodin ráno, abych stihl spoje do Svinova a vlak odjíždějící do Brna ve 4h45. Další jede za hodinu, ale to bych již neměl dostatečnou časovou rezervu. Z Brna se ještě jede asi půl hodiny jiným rychlíkem do Blanska, přesněji Blanska-města. Kdo má čas nebo se chce projít, tak klidně může vystoupit o zastávku dřív. Ani místo startu, ani prezentace není od zastávky Blansko-město příliš daleko a je otázkou „pár“ minut, možná o něco více párů…

Foto: TomášNejedlý

Je poměrně velice chladné ráno a bude sranda se zahřát. To se mi daří většinou dobře a tak jako největší problém vidím okamžiky, kdy se tolik hýbat nebudu. Když podle předešlých ročníků bývají nejlepší časy kolem třinácti minut, tak odhaduji na „výběh“ zhruba půlhodinu v mém případě. Dolů už asi tak moc běžet nebudu a tak dávám jako odhad času, který závod zabere i s vyhlašováním a návratem do Blanska do dvou hodin. Jako další zajímavost dne o které, ale zatím nejsem skálopevně přesvědčen zda půjdu nebo ne, je festival a setkání dobrodruhů nejrůznějších forem pod názvem RAJBAS festival [2]. Přemýšlím tedy jak strávit čas mezi zhruba jedenáctou a třináctou hodinou, kdy má kulturně-společenská akce začít. Kateřinská jeskyně, kde jsem ještě nebyl, má otevřeno v 10, 12 a 14 hodin. Což je s cestou tam a zpět prakticky o ničem. Tedy jeskyni z mých plánů ruším. Většina mých výletů byla časově vždy hodně „napnutá“ a to zejména v Tatrách. Nešlo jen o dosažení cíle a vychutnávání si ho, ale často také o souboj s časem odjezdu vlaku, kdy už tělo i mysl říká „NE“. Nicméně vždy byla představa nočního „bivakování“ na nádraží v Žilině dostatečně motivující. Ne vždy s tím mé síly souhlasily. Zde najednou mám něco, na co nejsem zvyklý. Co budu zhruba během hodiny až dvou dělat? Je to takový divný čas, ani málo, ani moc. No nic, to budu řešit až potom.

Foto: TomášNejedlý

Nejprve musím najít servis KOLA-NOVÁK. To není po osmé hodině ranní, když dojíždím na místo, až tak těžké. Z nádraží to tam není ani pět minut. Okolí už pomalu ožívá a když vidím soudky, tak je jasné, že jsem správně. Jsem zvědav zda se vleze do mého batohu. „Zápis“ začíná až po půl deváté a tak mám spoustu času. Jdu se tedy projít dále, zjistit, kde je Obecní dům ve kterém se má festival po jedné hodině odpoledne uskutečnit. A také najít jeden ze šesti dřevěných kostelů přivezených kdysi dávno ze Zakarpatské Rusi [3]. Kostel svaté Paraskivy [4] patří v současné době evangelíkům (Církvi československé husitské). Další významný kostel je „u nás“ v Kunčicích pod Ondřejníkem a další jsou ve Vysokém Mýtě, Dobříkově, kostel svatého Archanděla Michaela v Praze, kostel svatého Mikuláše v Hradci Králové a nakonec kostel sv. Mikuláše v Nové Pace. Na evangelické kostely je ten v Blansku poměrně výrazně vybaven. Odtud se již zase vracím dolů k firmě KOLA-NOVÁK. Zde se zaregistruji se symbolickým startovným 80,- Kč a dostávám číslo 29. Přede mnou nemůže běžet nikdo jiný než legenda dlouhých běhů Tomáš Rusek [6] - [7]. Za vše mluví mně nedosažitelné časy v tabulkách [6]. Ten zde má, podobně jako já premiéru [5]. Startuje se podle čísel v půlminutovém intervalu.

Pokud by se někomu zase nelíbilo, že na server o turistice tahám běh, tak zde mohou být v klidu. Naprosté většině běžců, včetně mě dal kopec zabrat tak, že již kousek pod lesem jsem ze smělé myšlenky na začátku musel začít ubírat. Myšlenka, že bych celý kopec pomalu, ale stále svým způsobem běžel, velmi rychle vzala za své. Až teprve při sebíhání dolů jsem viděl, že serpentiny nejsou vůbec malé a dolů klesají poměrně ostře. Dokonce i vyšší úsek, již nad lesem po asfaltce, kde už jsem zase konečně velice pomaličku vyklusával, byl dolů velice ostrý. Až tehdy jsem pochopil, proč mi to v opačném směru netáhlo…

Foto: TomášNejedlý

Start je hned pod schody, které každého běžce „srovnají“. Rytmicky obtížná je i velice nevšední a úzká cestička, tak akorát na jednoho, maximálně dva běžce, mezi baráky. Dále následují kamenné schůdky různých velikostí, výšek a vzdáleností. Zde je srovnání kroku skutečně obtížné a už tady lze nevhodným načasováním ztrácet drahocenné sekundy. Chápu, že právě kvůli tohoto rozehřívajícího úseku se startuje intervalově. Jako u každého nákladu, i zde je třeba soudek v batohu před startem vhodně natočit, umístit, případně podložit svetrem, mikinou nebo něčím podobným, aby na zádech nebyl skoro cítit. Taktéž je třeba vyladit délku popruhů. Nese se jen asi pět kilo plus věci, které si s sebou každý bere. Bundy a další věci nebo oblečení lze před startem uložit do auta, které je vyveze do místa cíle. Toto je výrazným ulehčením především pro „nemístní“, kteří přece jenom toho mají asi více než blanenští… Jedná se o „komorní“ závod především místních, ale i tak jsem zde já z Ostravy nebyl jako nejvzdálenější „host“, byli zde i běžci například ze Slovenska. Už jen samotný běh do vrchu by stál za to. Doplněk závaží je velice nevšední, ale po nějaké době jsem ani tu váhu na zádech necítil. Není to jako se škrábat po skalkách (když se člověk nechce loudat s davy turistů na „Chatu pod Rysmi“) a mírně lezecky davy obejít [8]. Tehdy se určitě člověk nechce nějak více zaklonit dozadu. Ze je vše naopak v úplném klidu. V serpentinách už jen jdu a dokonce mě někteří předbíhají. Pochopitelně ani oni nejsou se svým výkonem až tak spokojení a tak drmolí něco ve smyslu, že prodají běžecké boty a příští rok už ne. Stále si ale drží ode mě odstup, který se jim daří zvyšovat. Jediného, koho jsem ten den předběhl byl Tomáš. Nicméně je o několik desítek let a o operaci kolene starší. Nevadí, já jsem si závod užil, byly krásné výhledy, krajinka též nezapomenutelná a hlavně ta atmosféra všude dokola. Protože se startuje intervalově, tak až do vyhlášení výsledků není jisté jak kdo skončil. Jediné jisté bylo to že ti, kteří mě předběhli, byli jednoznačně lepší než já a naopak toho koho jsem předběhl já byl „za mnou“. Nic jiného jistého nebylo. Jako seznámení se s terénem dobré, ale také spousta důvodů k tréninku, tréninku a tréninku, abych byl příště zase o něco rychlejší.

Foto: TomášNejedlý

Krásné na závodu bylo i to, že vyhodnocování byla skoro stará dobrá škola, tedy „ruční práce“. I když počítače zde také už byly… :-) Na výsledky se v chladném dopoledni trochu déle čekalo, technika poněkud stávkovala. Nicméně za možná půl hodiny až hodinku jsme se se zvědavostí výsledků dočkali a světe div se, nebyl jsem úplně poslední… Čekání nebylo až tak hrozné, závodníci si mohli v teple „Penzionu U strakatého koně“ vychutnat teplou polévku i čaj. Když jsem zahlédl některé i s pivem, tak jsem pochopitelně i na něj dostal zaslouženou chuť. Za poctivé stoupání jsme si ho mohli skutečně všichni bez výčitek svědomí dovolit. Jedinou vadou na kráse vychutnávání piva z blízkého a známého pivovaru bylo to, že právě, když jsem měl polovinu vypitou, tak se konečně dostalo na vyhlašování výsledků. Chuť piva jsem si nemohl nechat zkazit a tak jsem ven vyšel o trochu později. I tak většinu z vyhlašování jsem stihl. Pokud bych měl závod hodnotit a dát třeba maximálně pět bodů, tak bych určitě dal minimálně třicet nebo čtyřicet. Pokud mi zdraví a okolnosti dají, tak bych tento nevšední závod určitě chtěl příští rok zase pokusit zaběhnout. Pokud by se dařilo běžet i delší úseky, tak by to bylo super…

VŠEM S KLIDNÝM SVĚDOMÍM ZÁVOD DOPORUČUJI, PŘEDEVŠÍM PRO SKVĚLOU A NEOPAKOVATELNOU ATMOSFÉRU, KDY VÝSLEDKY A ČASY NEMUSÍ HRÁT AŽ TAK PODSTATNOU ROLI! Jde především o skvělé setkání, možná právě více setkání než běh samotný. Ve stylu - „Skočit si na „jedno“, s převýšením 250 metrů a délkou necelých dvou kilometrů“. :-)

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/cooperuv-test.A140915_145252_behani_mao

[2] https://2024.festival-rajbas.cz/aktuality/

[3] https://vltava.rozhlas.cz/drevene-kostely-z-podkarpatske-rusi-priklady-dumyslne-architektury-nasich-predku-8410697

Foto: TomášNejedlý

[4] https://www.youtube.com/watch?v=vDnclmWBOAM … kostel sv. Paraskivy.

[5] https://www.youtube.com/watch?v=7S216jTmoYc … Grena běh 2024, záznam celého závodu z Blanska do Hořic.

[6] https://www.behej.com/bezecke-tabulky/zavodnici/17847-tomas-rusek … Běžecké tabulky – Tomáš Rusek.

Foto: TomášNejedlý

[7] https://rungo.cz/2022/01/02/legenda-a-zakladatel-ceskeho-ultra-tomas-rusek-za-48-hodin-ubehl-433-kilometru/ … Autorem článku je další legenda ultramaratonů Dan Orálek. Je obdivuhodné jak lze během několika týdnů právě v Blansku potkat spoustu význačných osobností běhu, aniž by si to člověk v ten okamžik vůbec uvědomoval. Například na půlmaratonu v Blansku https://www.youtube.com/watch?v=1Bu7EIEo_S0 nebo právě zde na „Grena běhu“.

[8] https://www.turistika.cz/vylety/podruhe-jako-tatransky-horsky-nosic-pri-vynasce-na-chatu-pod-rysy-obrovsky-zazitek-dusi-bezneho-smrtelnika/detail

[9] https://www.youtube.com/watch?v=l-E43imUn1c … První video, které jsem o „Grena běhu“ viděl ukázalo, že určitě bude „prdel“… Rozhodnutí, zda běžet nebo ne potom nebylo nikterak obtížné.

[10] https://www.youtube.com/watch?v=kSDwjJ3m8lo … Vyhlašování výsledků a seběh do města již po závodu.

DALŠÍ VIDEA ZE ZÁVODŮ:

[11] https://www.youtube.com/watch?v=oBZneUeKLYo