Guntramovice-místní část Budišova nad B.-drobné památky

Obec Guntramovice se 196(2005), od r. 1960 místní část Budišova nad Budišovkou, leží v Nízkém Jeseníku na úpatí Červené hory(749 m), při silnici z Moravského Berouna do Budišova, vzdáleného asi 4 km. Samotné Guntramovice, do r. 1880 Gundřovice, jsou sloučené dvě původně samostatné obce(od r. 1890) Dolní Guntramovice se 170(2005) obyvateli a Horními Guntramovicemi s 26(2005) obyvateli.

Oblast známá nerostným bohatsvím byla kolonizována olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburka ve 13.stol. Centrem se stal Budišov, kolem kterého vzniklo Budišovské panství. Součástí tohoto panství pravděpodobně již ze začátku byly také Guntramovice, něm. Gundersdorf. Biskup Mikuláš osvobodil r. 1389 Budišov a vesnice na panství od odúmrtí. Jména vesnice nejsou uvedena, ale již z let 1450-54 je zpráva o zástavě budišovského panství biskupem Janem XIII. i s vesnicemi Guntramovicemi, Mikulášovi Bystřici z Ojnic. V r. 1456 jsou v zástavní listině Bohuše ze Zvole uvedeny mimo jiné také Guntramovice. R. 1465 drželi v zástavě budišovské panství Jan st. a Jan ml. ze Zvole. Biskup Jan XVIII. potvrdil v r. 1577 městu i vesnicím včetně Guntramovic odúmrt. Biskup Stanislav II. Pavlovský potvrdil městu Budišovu a vesnicím privilegia a osvobodil je od robot. V urbáři budišovského panství biskupa Stanislava II. Pavlovského z r. 1585, jsou i popisy usedlostí a jejich přiznání pro potřebu vrchnosti a zemských dávek. V r. 1585 je uváděna zákupní rychta s právem šenkovat pivo z Budišova i pálenku, kterou držel Václav Seidler a jeho potomci potom drželi rychtu až do pol. 18.stol., kdy přešla do vlastnictví rodu Jahnů. Rychta byla osvobozena od zimního ubytování vojska. K rychtě patřil také mlýn, dříve dědičný. V r. 1743 povolil budišovský magistrát rychtáři Ondřeji Seidlerovi postavit při obecním mlýně, který koupil r. 1740 druhé kolo s tím, že z jara při velké vodě bude mlít i Budišovským. Kardinál František z Dietrichštejna v r. 1612 potvrdil Budišovu i vesnicím na panství získaná privilegia.

Katolická fara byla v Guntramovicích již v r. 1440, kdy se uvádí kněz Jakub, po jehož resignaci přišel kněz Kristin z Olomouce. V letech 1590-1594 spravoval faru za kněze Jiřího budišovský farář. Farář Jiří byl potrestán biskupem Pavlovským, protože šenkoval na faře pivo. R. 1614 se uvádí kněz Pavel Leucius. Kněz Dr. Präterius, který mněl po něm přijít někde zmizel a neobjevil se. R. 1632 měly Guntramovice faráře Melchiora Vopsia. Z r.1690 je zpráva faráře Jiřího Lachnita o farních příjmech a majetku. Pozemkové knihy měly Guntramovice od r. 1724 a matriku od r. 1741. Původní dřevěný farní Kostel sv. Jakuba Většího byl v r. 1736 přestavěn na zděný a obehnán zdí. Mezi zdí a kostelem byl zřízen hřbitov. 28. června 1758 byly Guntramovice i s kostelem vypáleny, tak že se rozpustily i zvony, nejmladší byl z r. 1636. V r. 1759 byl kostel znovu postaven a vysvěcen. Tři zvony pro kostel zhotovil Volfgang Straub a jeden Melichar Schwan z Olomouce. Kostel byl později upravován v r. 1795 a v letech 1814-1818.

Škola se v Guntramovicích připomíná již v r. 1664, kdy sloužila i sousednímu Šumvaldu. Z let 1671 a 1690 je zpráva, že učitel bral ročně po 2 bochnících chleba od každého usedlého v Guntramovicích a v Šumvaldě. Protože v r. 1783 byla již škola zchátralá, vyučovalo se v jiné, né zrovna vhodné budově a tak bylo rozhodnuto vybudovat školu novou. Za pomoci školního dozorce a budišovského děkana Antonína Ludvíka Weisse, místního faráře a krajského hejtmana v Přerově, Josefa hraběte Sedlnického. Během roku 1812 byla škola postavena. Stará školní budova, která stála vedle kostela, byla využita pro obecní účely. Jsou známá i jména některých učitelů. V r. 1790 to byl Jan Proksch, v r. 1811 Antonín Schermer, do té doby druhý učitel v Budišově, kde učil 17 let, Ondřej Onderka, který učil 10 let ve Svatoňovicích a výpomocný učitel na vzorné škole ve Dvorcích František Werner.

Na konci června 1758 se z Opavy přes Budišov, Guntramovice a dále na Domašov přesouvala pruská zásobovací kolona se 4 000 vozů, pro vojska obléhající Olomouc. Tato cesta byla zvolena jako náhradní a bezpečnější, místo cesty přes Bilčice a Dvorce, kde byly kolony napadány rakouskými vojsky plukovníka Lania. 28. června 1758 se čelo pruské kolony vedené plukovníkem Moselem dostalo do prostoru Dolních a Horních Guntramovic, kde se střetl s předsunutými oddíly císařské armády vedené generálmajorem Laudonem a plukovníkem Laniem. Po pětihodinové bitvě, zpočátku po vzájemném dělostřeleckém ostřelování a následujícím pěším a jezdeckém útoku, byla císařská vojska zatlačena k lokalitě Zlatá lípa na Červené hoře. Generál Laudon ustoupil k Moravskému Berounu. Bitva skončila nerozhodně, protože se Laudonovi nepodařilo pruský zásobovací oddíl rozbít, čelo zásobovací kolony bylo ale rozptýleno a šířila se panika. Plukovník Mosel dal Guntramovice vypálit a soustředil transport na Kamenném kopci(636 m) u Staré Libavé, kde transport znovu uspořádal a dál mu čas na odpočinek. Generálovi Laudonovi zatím přišel od Přerova kolem Města Libavé na pomoc generálmajor Žíškovič a o den později 30. června 1758 spolu zásobovací transport v bitvě mezi Domašovem nad Bystřicí a Novou Véskou zničili. Část padlích na obou stranách byla pochována v Guntramovicích ve dvou společných hrobech, na hřbitově a u tzv. Seidlerova kříže nad Guntramovicemi. Podrobný popis a průběh bitvy u Guntramovic je popsán na informační desce v bráně při vstupu na hřbitov.

V r. 1834 měly Guntramovice s osadou Horní Guntramovice 79 domů a 506 obyvatel. R. 1900 měly Guntramovice 88 domů a 600 obyvatel, z toho v Horních Guntramovicích bylo 35 domů a 229 obyvatel. V obci byl velký počet živností: 2 ševci, 2 krejčí, 1 mlynář, 1 stolař, 2 kováři, 1 bednář, 3 obchody se smíšeným zbožím, 3 s obilím, 2 s máslem, 1 se zeleninou, 1 s láhvovým pivem, 2 hospody, 1 hokynář, 1 výrobce lihovin, 2 břidlicové lomy a 2 štěrkovny. Od r. 1899 tu bylo vodní družstvo, mlýn(1853), pila(1911), štěrkovna(1924), lom(1930). Byla tu záložna(1899) a také hasičský(1890), zemědělský(1924) a tělovýchovný(1925)spolek. V r. 1914 koupila budišovský statek i s Guntramovicemi od arcibiskupa Dr. Františka Saleského Bauera olomoucká kapitula. V r. 1921 měly Guntramovice 125 domů a 505 obyvatel a v r. 1950 74 domů a 278 obyvatel.

Asi 2 km jihozápadně od Horních Guntramovic, nad lesíkem u polní cesty k meteorologické stanici na Červené hoře je na místě u „Seidlerova kříže“, kde v pol. 18.stol. zabil blesk sedláka Seidlera ( pravděpodobně posledního rychtáře Guntramovic z rodu Seidlerů), byl vybudován o 100 let později, v r. 1858 na společném hrobě vybudován místními občany kamenný pomníček s korpusem Krista. V r. 1998 u příležitosti oslav 240 výročí bitvy u Guntramovic a Domašova nad Bystřicí, byl kříž péčí města Budišova nad Budišovkou rekonstruován a do kamenného podstavce vložena pamětní deska na hromadný hrob z r. 1758. U příležitosti těchto oslav navštívil bojiště a město Moravský Beroun přímý potomek generála Laudona pan JUDr. Ernest Gideon Freiherr von Loudon s chotí, kteří žijí v rakouských lázních Bad Ischlu. O rok později 12. května 1999 byly iniciativou občanského sdružení Vlastenecký poutník, za podpory místních obcí: Dvorců, Norberčan, města Šternberka, různých podnikatelů a členů klubu „Za starý Bruntál“, položeno prvních 23 desek ze slezské žuly na začátek „Cesty Česko-německého porozumění“, která vede od „Seidlerova kříže“ směrem k vrcholu Červené Hory. Od té doby jsou každý rok na konci června přidávané na cestu nové žulové desky se jmény dárců na věčnou připomínku společného přesvědčení, že je třeba, tak jak to bylo po staletí, aby spolu žili, pracovali a budovali své domovy občané různých národností, především Češi a Němci, hledejme pro přítomnost a budoucnost vše co nás spojuje. Na tuto cestu položilo svou žulovou desku téměř 200 účastníků z různých zemí světa Evropy i Ameriky.

1,5 km jižně nedaleko cesty ke stanici chráněná přírodní památka „Zlatá lípa“, opředena pověstmi, převážně z bojů s Prušáky v r. 1758. Poblíž lípy je místo „U obrázku“, dříve označeno sloupem s lidovou malbou, názorňující svatou rodinu, na plechu, kde v minulosti odpočívala procesí jdoucí na pouť na Starou Vodu u Libavé. Necelý 0,5 km jihozápadně jsou stopy po vulkanické činnosti v jednom ze 4 kamenolomů tzv. Velké sopce. Typická je zdejší odlučnost čediče a výskyt olivínů. V horní části Kančího údolí, pod pěticestím je zastřešená studánka s pramenem říčky Budišovky. Po silnici asi 1,5 km ve směru na Dvorce a 250m vlevo po aleji se dostanete k hromadnému hrobu zavražděných 42 zajatých rudoarmějců.