Hadrian's wall

Hadriánův val bylo první obranné opevnění římské Británie, jeho budování začalo v r. 122 na příkaz císaře Hadriána na severu říše. Mělo chránit před nájezdy severních kmenů ze Skotska. Stavba trvala cca 10 let. Bylo dlouhé 80 římských mílí, což je 120 km. Bylo kamenné nebo hliněné. Ve valu bylo 80 bran, mezi nimi vždy strážní věž. Obchodníci, kteří ze severu přiváželi do Anglie své zboží, museli platit daně.

Do současné doby se zachovali zbytky tohoto valu, jsou zcela na území Anglie, jižně od hranice se Skotskem. Začínají na západě zhruba v místech dnešního Port Carlisle, vedou přes Carlisle na severovýchod do Newcastle Upon Tyne, převážně v místech dnešní silnice B6318. Od roku 1987 jsou zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO.

Vzhledem k tomu, že val nebyl vybudován ze stejné materiálu, někdy byl kamenný, někdy jen hliněný, tak i zbytky jsou obdobného charakteru.

Při naší velké cestě po Anglii a Skotsku jsme projeli část silnice B6318, a to od křižovatky s A68 na západ v délce asi 8 mílí. Podařilo se nám zaparkovat hned za křižovatkou – odbočka směr hotel – a vyrazili jsme kousek pěšky. Zpočátku jsme z této památky byli rozpačití, až jsme i my objevili pravděpodobné zbytky opěrných zdí, zbytky hliněných valů. Bylo to zajímavé, ale bylo to něco podobného, jako když u nás se jde na nějaké staré hradiště, kde je jen kopec a my tušíme, že to je to místo, které hledáme. Po kratší procházce jsme se vrátili k autu a pokračovali stále podle valu.

Dojeli jsme k parkovišti u Chesters Fort. Pevnost sloužila k ubytování římské vojenské posádky, která hlídala nedaleký most přes řeku Tyne. Až doma jsme zjistili, že se jedná o jednu z nejpůsobivějších atrakcí Hadriánova valu a že je to nejzachovalejší římská pevnost v Británii. Jenže v informační středisku, kde se prodávali vstupenky ( 5,20 liber za osobu), zas až tak zajímavé obrázky nebyly, zpoplatněné bylo i parkoviště, kde jsme zaparkovali jen my a shodou okolností ještě jedni Češi. Nic nenasvědčovalo o tom, že by se mělo jednat o nějakou unikátní památku. A navíc se schylovalo k dešti. Obloha byla černá, kam jsme se podívali. Zakoupili jsme si publikaci, kde kromě stávajícího stavu máme i obrázky, jak to zde dřív vypadalo a stejně jako druzí Češi jsme místo opustili.

U poslední odbočky na Simonburn jsme objevili tentokrát nápadné a souvislé zbytky kamenných zdí Black Carts Turret, kde dokonce byl i zbytek původní obranné věže, označované revolverové. Tyto zbytky byly odhaleny až v r. 1912. Vstup byl volný, zdi byly široké a zajímavé bylo, že okolo valu se běžně pásly krávy.

Nedaleko na mapě bylo ještě vyznačeno Carrawburgh Temple of Mithras, tak jsme ještě kousek pokračovali, jenže jsme nic nezahlédli. Vzdalovali jsme se od našeho směru, venku už lilo a tak jsme se rozhodli pro návrat. Nakonec jsme vpravo zahlédli nějaký oplocený čtverec, ale už jsme nezastavovali.

Na mapě je vyznačena řada zajímavých míst, pokud by to někoho hodně zajímalo, asi by mohl tomuto místu věnovat i celý den. Nám to pro představu stačilo.