Hartmanice - kapale sv. Jana Nepomuckého

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Nachází se 0,5 km Z od Hartmanic, ve výšce cca 633 m.n.m. Základy osmiboké barokní stavby byly položeny v květnu r. 1705, stavba byla dokončena roku 1708, kdy ji vysvětil bysterský farář Bohumír Antonín Herbst. Původní starší kaple, „uvnitř velmi ozdobná“, byla zasvěcena Anděli Strážci a českým patronům sv. Zikmundovi, Václavovi, Vojtěchovi, Vítovi, Prokopovi a Ludmile. Ti všichni jsou vyobrazeni na vnitřním vyřezávaném oltáři. Teprve po r. 1729, kdy byl Jan Nepomucký prohlášen za svatého, byla kaple zasvěcena jemu. Jeho socha stojí u Z vchodu do kaple. Barokní oltáře pocházejí z bysterského kostela, varhany byly převezeny ze Stašova. Kazatelna je osmiboká. Stavba je sklenutá kopulí, v jejímž středu je otevřen výhled do osmiboké tzv. lucerny, která je hojně okny osvětlená a římsovaná. Na Z straně je kruchta nesená valenou klenbou. Vstupní portál je ukončen trojúhelníkovým štítem, ve kterém je umístěna plastika sv. Jana Nepomuckého. Hlavní vchod je na Z průčelí, jižní vchod má malou předsíň, která slouží jako sakristie. Nad ní je cibulovitá vížka, sloužící jako zvonička. Lucerna je zakončena osmibokou střechou, která v závěru přechází do tvaru jehlanu. V r. 1901 byla kaple opravována. Horní řada oken v lucerně byla zřejmě při těchto opravách zazděna.

Kaple se nachází nedaleko obce Hartmanice, z Bystrého i z Hartmanic sem vede zelená turistická značka.

Kaple je místem odpočinku dvou významných členek hraběcího rodu z Hohenembsů. Hraběnka Marie Rebekka Josefa z Harrachu a Rohrau, roz. z Hohenembsu* odpočívá na V straně kaple pod oltářem. Náhrobní deska z r. 1835 (s chybně vytesaným rokem narození 1754 a se dvěma reliéfy znázorňujícími pírka a stojícího kozla), kterou nechal zhotovit Jan Nepomuk z Kunstů, je vsazena ve zdi. Svobodná paní Ernestina z Langetu** je pochována na západní straně kaple v samostatném hrobě s plůtkem (barokní litinový náhrobek, náhrobní deska se dvěma erby – říšského hraběcího rodu z Hohenembsů a svobodných pánů z Langetu, klekátko). Socha krásné ženy ukazuje rukou do míst, která tolik milovala.

Rozhledy od Hartmanické kaple – od JJZ ve směru hod. ručiček:

Horní les – rozhledna (774 m), Panský les, Librův kopec (722 m, meteorologická stanice nad Nedvězím), Bystré (zámek), údolí Zlatého potoka (tzv. Valburčino údolí), Baldský vrch (692 m) a další.

Marie Rebekka Josefa z Harrachu a Rohrau, roz. z Hohenembsu*

Narodila se 16.4.1742 v Grazu, zemřela 17.4.1806 ve Vídni. Byla nejpopulárnější a současně u poddaných nejoblíbenější bysterskou hraběnkou. V 19 letech se provdala za Františka Xavera, říšského hraběte z Harrachu a Rohrau. V říjnu r.1762 se jim v Brně narodila jediná dcera, Marie Valburga Josefa Kajetána. Marie Rebekka v letech 1773–1776 a r.1780 pobývala se svým manželem v porýnském Emsu. Byla nadšenou propagátorkou vzdělání pro děti. Po smrti svého manžela v Lombardii roku 1781 (zemřel na opakovanou podagru) se Marie Rebekka uchýlila do Bystrého, kde bylo její hlavní sídlo. Z Emsu nechala do Bystrého převézt rodinnou obrazovou galerii. Na vlastní přání byla pochována pod oltářem v kapli sv. Jana Nepomuckého u Hartmanic. Na náhrobní desce na V straně je německý nápis, který v překladu zní: „Zde odpočívá Vysokorozená paní hraběnka Rebekka z Harrachu, rozená říšská hraběnka z Hohenembsu, narozená 16.dubna 1742, zemřela 17.dubna 1806 (v rodokmenu uvedeno 18.4) ve Vídni. Držitelka panství Hohenembs, Bystré a Kunín.“ Na spodní desce je uvedeno: „S vděčností věnuje tento pomník své velectěné dobroditelce v Bystrém se narodivší plukovník královského bavorského vojska Jan Nepomuk von Kunst, rytíř velkovévodského toskánského Řádu sv. Josefa, v roce 1835“.

Ernestina, svobodná paní z Langetu**

Narodila se v březnu r.1804 v Praze v rodině Františka Ludvíka, svob. pána z Langetu a Marie Karolíny ze Stekníku u Žatce. Po dědečkovi z rodu Kulhánků zdědila českou krev. Dětství strávila v Praze, kde se jí dostalo všestranného vzdělání. Poté, co byl její otec jmenován velitelem města a vojenské pevnosti Rovigo v Itálii, poznávala tuto pro ni do té doby neznámou zemi. Později navštívila také Německo, Švýcarsko a Francii. Poznávala život západní Evropy a seznámila se s řadou uměleckých oborů, především s literaturou, uměním a historíí. Na bysterském zámku to bylo znát. Po smrti otce r.1822 žila v rodině strýce Rudolfa v Kašově u Dvora Králové n.L. a v Košicích. Po jeho smrti však upadla do chudoby, neboť po rodičích nezdědila žádný majetek. Později se stala žadatelkou o hohenembské dědictví. Nárok jí však byl přiznán až roku 1848, kdy nejvyšší soud uznal posloupnost linie rodů Hohenembs-Kulhánek. Jako jediná dědička se tak stala držitelkou bysterského panství. Během svého působení v Bystrém se stýkala s představiteli mnoha významných šlechtických rodů z okolí (Belcredi, Mitrovští, Coudenhove) i s významnými osobnostmi kulturního života v Čechách – jezdíval za ní např. Josef Mánes. Měla vřelý vztah také k hudbě, ráda navštěvovala blízké lázně Balda, v r.1863 dala zrenovovat chátrající farní Kostel sv. Jana Křtitele. Zasloužila se také o výstavbu školy v Dolní Jedlové. Zemřela na mozkovou příhodu v únoru r.1868, a jejího pohřbu se prý zúčastnilo téměř 5000 lidí. Je pochována na Z straně Kaple sv. Jana Nepomuckého u Hartmanic v samostatném hrobě. Na náhrobku je německý nápis, který v překladu zní: „Zde odpočívá Ernestina, říšská hraběnka z Langetu, držitelka fideikomisního panství Bystré, narozená 3.března 1804, zemřela 22.února 1868. V hlubokém smutku, milé úctě a vděčnosti zasvěcujeme tento pomník ušlechtilé ženě. Pozůstalí.“