Heilbronn – radnice (Rathaus)

Heilbronnská Staroměstské Radnice patří k nejznámějším a nejvýznamnějším památkám tohoto půvabného německého města. A nic na tom nemění ani fakt, že původní středověká stavba v podstatě zmizela z povrchu zemského při náletu na město půl roku před koncem II. světové války. Budova Radnice se nachází ve středu historického centra Heilbronnu a dnes se již jedná spíše o moderní čtyřkřídlý ​​komplex, jehož součástí je také starý městský archiv z 18. století. Přesto všechno je radniční budova krásná a spolu s kostelem sv. Kiliána uzavírá rozlehlé náměstí sloužící často jako tržiště. Zadní část radničního komplexu zase sousedí s bývalou židovskou čtvrtí.

Nejstarší budova Radnice měla původ zasahující až do 13. století, ale zničil ji požár v roce 1535. Tehdy se již jednalo o objekt v goticko-renesanční podobě, který byl přestavěn a rozšířen po vyhnání Židů z Heilbronnu, ke kterému došlo na konci 15. století (tehdy zde stávala i synagoga z roku 1357 a rituální lázně mikve). Po II. světové válce byla hlavní budova v letech 1949 až 1951 podle dobových materiálů obnovena, a to včetně vstupní schodištní galerie i cenných astronomických hodin – či spíše orloje - v jejím průčelí. Dnes je tedy Heilbronnská Radnice tvořena „replikou“ Staré, historické a tedy převážně renesanční, Radnice a novou čtyřkřídlou budovou, uzavírající otevřené nádvoří. V roce 1959 bylo ještě prodlouženo jižní radniční křídlo, které nahradilo dva středověké, válkou zničené, domy.

Tím jsou sice základní informace vyčerpány, ale heilbronnská Stará Radnice byla od počátku stavbou s natolik zajímavým osudem, že si o ní prozradíme ještě alespoň „pár“ rozšiřujících informací.

Stará třípodlažní Radnice odvozuje svůj prapůvod od měšťanského domu z 13. století, který byl přestavěn v roce 1417. Úředníci se zde usadili až v 16. století a bylo jich rázem tolik, že známý německý renesanční stavitel Hans Kurz musel budovu výrazně rozšířit. V této podobě pak radnice vydržela v podstatě až do 19. století, kdy její rekonstrukci vedli architekti Johaness Vollmer a Heinrich Jassoy. Na budově i dnes ihned upoutá anděl nesoucí městský erb s císařskou orlicí ve zlatém poli a velký orloj se třemi číselníky, který původně vyrobil v roce 1580 Isaac Habrech za použití částí ze starších hodin Hanse Pauluse z roku 1525. Postranní sochy pak vytvořil sochař Adam Wagner nebo stavební mistr Hans Short.

Adam Wagner však v každém případě vytvořil v letech 1581 až 1583 průčelní galerii s velkým dvoustranným schodištěm. Verandu nebo galerii nesla šestice nízkých sloupů s jónskými hlavicemi, které spojovalo pět segmentových oblouků. Součástí této galerie byly také konzoly s nevelkými ženskými postavami, které představovaly alegorie Víry, Míru, Moci, Spravedlnosti, Milosrdenství a Mateřské lásky. Na přelomu 15. a 16. století vytvořil pro radnici rytířské sochy Bernhard Sporer. Postava Rytíře ve východní části byla ztracena, ta západní po válce obnovena.

Novou podobu dostala radnice v letech 1590 až 1593. Tehdy také vzniklo čtvercové arkádové nádvoří se studnou a budova dostala renesanční jižní štít s pilastry, volutami, bustou žoldáka s mečem a kopím (snad v podobě tehdejšího starosty) a slunečními hodinami. V této části pak od roku 1600 působil tzv. Cechovní dům (Syndikatshaus), na západní straně městský soud. K celkové rekonstrukci a úpravě všech těchto částí i jejich jednotlivých komponentů zde došlo v letech 1900 až 1905. Také interiér radnice v té době doznal velkých změn a stal se renesančním. Největší pozornost budily sály (zejména tzv. Velký sál), kterým vládlo dřevo v podobě obložení, nosných pilířů a konzol i stropních trámů. A skutečně krásné bylo vnitřní schodiště do prvního patra, které mj. zdobily řezby „městských“ orlů a ovíjející se vinné révy. Okna i stěny byly malované se zaměřením na výjevy z historie města. Sál Velké rady v 1. patře dosahoval plochy 260 m2 a zachovaly se z něj dva renesanční kamenné sloupy, které následně posloužily jako předloha při neorenesanční rekonstrukci. Obnoven byl i kazetový strop zdobený erby císařského města Heilbronn, vévodství a království Württemberg a Německé říše. Bohužel i Sál Velké rady byl zničen při náletu v prosinci roku 1944. Malý poradní sál – zvaný Obecní - byl ve 2. patře a ve své historii sloužil také jako soudní síň nebo taneční sál. Zlatem bohatě zdobený sál patřil k několika málo rokokovým prostorám v Heilbronnu a malíř J.J. Morff zde v roce 1779 vytvořil nástropní malbu s centrální alegorií bohyně Spravedlnosti. Bohatým štukovým stropem se mohl těšit i Sál Občanských výborů. Součástí radnice byla také klenutá místnost vinotéky, kterou zdobila rovněž krásná kachlová kamna. Její stěny zdobily také různé citáty z nichž asi „nejpřínosnější“ byl ten, který všem sděloval, že „Bez krásných žen a dobrého vína nemůžete být nikdy šťastní, ale vše musíte užívat jen mírně nebo se z obého časem zblázníte" …

V budově se nacházelo také divadlo neboli Commoediantensaal, které však vyhořelo již roku 1777. A chybět, samozřejmě, nemohla ani tzv. Svatební síň nebo množství cenných olejomaleb i vzácných loveckých trofejí v čele s gigantickou štikou a divokou sviní, která zaujala při jeho návštěvě i slavného spisovatele Marka Twaina. Všechno však bylo zničeno při bombardování města v roce 1944. I tak však heilbronnská Altes Rathaus zůstává památkou, kterou bychom jistě neměli minout bez povšimnutí.