Hochvogel (2.593 m.n.m.) - jeden z nejkrásnějších vyhlídkových kopců v Allgäuských Alpách

Jedno zajímavé vápencové pohoří, které leží podél německo-rakouské hranice, se jmenuje Allgäuské Alpy. Tvoří souvislý hřeben dobře využitelný pro několikadenní přechod s přespáním na horských chatách. Možností, jak se k těmto horám přiblížit, je několik. My jsme zvolili jízdu autem přes Mnichov a Garmisch-Partenkirchen do Rakouska, kde pokračujeme přes Ehrwald, Reute a dále po silnici č. 198, která vede krásným údolím Lechtal podél řeky Lech. Geograficky je údolí ohraničeno ze severu Allgäuskými a z jihu Lechtalskými Alpami. V městečku Stanzach je značená odbočka Doprava do údolí Hornbachtal. Nejprve se projíždí obcí Vorderhornbach a dále podél říčky Hornbach až do vesnice Hinterhornbach, kde silnice končí. Do kopců sice vedou ještě několika směry asfaltové cesty, ale buď je na nich umístěn zákaz vjezdu, nebo se po chvíli objeví jejich konec u nějaké horské chaty.

Auto lze nechat na neplaceném parkovišti, ze kterého začíná výstup v nadmořské výšce 1.100 metrů. Podle značení se jde nejprve chvilku po asfaltové silnici, z níž vede posléze odbočka vlevo na cestu se stejným povrchem, který se však po čase mění na šotolinový. Asi po půlhodině se objevují legální značené zkratky, které směřují napříč klikatící se cesty.

Za dalších patnáct minut se člověk ocitne u chaty Schwabegghütten, která byla postavena v nadmořské výšce 1.696 metrů. Jsou to vlastně dvě malé chatky, většinou zavřené. Zda slouží turistům, lze jen těžko vypátrat.

Nad chatou je vidět postupná proměna vysokých jehličnatých stromů v krásnou plazivou kleč. Nakonec i tento stromový porost končí a poutník přichází do sedla, jehož název zní Muttsattel a nachází se v nadmořské výšce 1.977 metrů. Cesta se zde rozdvojuje. Vlevo vede pod označení Nr.422 a vpravo Nr.421. Většina lidí volí směr vlevo, po cestě č. 422, která se nazývá Bäumenheimer Weg. Podle informací lze horu obejít dokola, ale je to delší časová záležitost.

Brzy následuje traverz přes suťovisko nad údolím Rosskar, na jehož konci se lomí cesta Doprava nahoru. Začíná strmější stoupání po klikatící se pěšince se zajímavými úseky, jež jsou místy špatně schůdné a žádají si již použití rukou i nohou současně. Člověk se již pomalu nachází ve vrcholových partiích kopce Hochvogel.

Je to krásná skalnatá hora, která zde ukazuje, že v místech, která vypadají jako neschůdné skalní stěny, mohou ve skutečnosti vést celkem pohodlné pěšiny. Co musí každý návštěvník zdejších hor ocenit, je perfektní značení cesty. V tomto případě se nachází červená značka vždy, když je potřeba. Není skoro možné zabloudit.

Přibližně po celkem čtyřech hodinách chůze se objevuje vrchol, který se jmenuje Hochvogel a vyrostl do nadmořské výšky 2.593 metrů. Každý kopec, ať menší či vyšší, má své kouzlo kvůli kterému stojí na něj vyjít. A tento obzvlášť. Uvádí se, že Hochvogel je jedním z nejvýraznějších a nejkrásnějších vyhlídkových kopců v Allgäuských Alpách. Je samozřejmě na každém, kdo sem vystoupá, aby posoudil, zda je výše uvedený výrok daleko od pravdy či nikoliv.

Výhled z vrcholu Hochvogel je stejně impozantní jako hora sama. Některé z okolních kopečků jsou občas částečně schované v mracích, ale celkově je vidět víc než dost. Úchvatná přehlídka vrcholů, která se nemůže okoukat. Kromě pásma Allgäuských Alp je vidět například nejvyšší hora Německa Zugspitze, vrchol Schesaplana v pohoří Rätikon nebo blízko položené Lechtalské Alpy. Také pokus vysledovat hranice Rakouska a Německa nebo pohled na území dalších dvou států, Švýcarska a Lichteštejnska, není bez zajímavosti.

Vrcholu Hochvogelu dominuje vysoký dřevěný kříž, který vyrobil 6. července 2003 Dieter Baudisch. Aspoň se tak lze dočíst na informační tabulce. Zápis do skoro zaplněné vrcholové knihy je příjemnou povinností.

Většina turistů volí výstup i sestup z rakouské strany. Hlavní hřeben Allgäuských Alp se totiž nenalézá v zeměpisném středu masivu jak je obvyklé, ale u jižního a jihovýchodního kraje. Z toho vyplývá, že na sever a severozápad jsou doliny delší, než je tomu na jihu. Z hlediska horské turistiky jsou tudíž nástupy do tohoto pohoří z jihu mnohem kratší a Hory jsou odsud dostupnější a vrcholy zvládnutelné během kratší doby.

Při pohledu vpřed dolů do Německa může zaujmout velká chata. Vzdálenost vzdušnou čarou není až tak hrozná, ale ve skutečnosti se jedná o celkem náročný výlet po modře značené cestě č. 422. Je potřeba sestoupit do sedla Kalter Winkel (2.274 m.n.m.) a následně částečně přelézt i obejít kopeček jménem Kreuzspitze.

Jakmile se ale člověk přehoupne na druhou stranu Kreuzspitze, objeví se před ním překrásné modrozelené jezero obklopené kouzelnými skalnatými kopci. A u něho stojí chata Prinz-Luitpold-Haus (1.846 m.n.m.). Od chaty je možné sestoupat do údolí nebo se kousek vrátit a vydat se přes sedlo Balkenscharte, za kterým hraniční kámen oznamuje návrat zpět do Rakouska.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/