Loading...
Myslím, že se u nás najde málokdo, kdo by neznal tuhle známou minerálku. My dříve narození jsme na ni narazili v obchodech i za bývalého režimu - tedy za předpokladu, že ty láhve ozdobené obrázkem Hanačky v kroji byly v sámošce zrovna k dostání…
Její historie se píše od roku 1854. V té době v okolí Moštěnic chtěla jedna francouzská společnost za pomocí vrtů nalézt nové zdroje kvalitního kamenného uhlí, jenomže namísto něj z hloubky 40 m přes do země zaraženou trubku vystříkl mocný minerální pramen. Práce na vrtu byla zastavena a místní si ze země stále tryskající vodu brzy oblíbili natolik, že tu zbudovali zděné kryté studny. Čirá tekutina obsahovala množství bublinek a měla naprosto úžasnou chuť.
Roku 1892 byla nabrána do lahví a odeslána na expertízu do Prahy – do rukou věhlasného profesora chemie Františka Štolby. Ten dospěl k závěru, že se jedná o alkalicko-zemito-sodnou vodu (navíc železitou a s obsahem kysličníku uhličitého), díky čemuž jím byla kyselka vysoce oceněna. Následovalo doporučení, aby se využívala stejně jako u podobných našich ostatních minerálek.
V roce 1922 vznikla Společnost Hanácká kyselka, jíž založila p.Anna Pospíšilová. Ta nechala vystavět i první stáčírnu, z nichž se ročně za pomoci povozů s koňmi expedovalo na 650 tisíc lahví.
No a od těch dob se tady (ale už v novém moderním provozu) tradiční minerálka vyrábí s různými příchutěmi, plní se do plastových lahví a rozváží se od obchodů k zákazníkům, kteří oceňují její kvalitu i chuť.
V předsunutém přízemním objektu vrátnice je návštěvníkům k dispozici samostatná místnost, v níž je možno dle libosti ochutnat neochucený minerální pramen, anebo si vodu zdarma načepovat do přinesených nádob.