Hostýnská klasicistní křížová cesta

Je dost možné, že kdybych si tuto „stařenku“ prošel dřív než tu Jurkovičovu, líbila by se mi alespoň o trošíčku víc. Tahle jsem byl ale její podobou hodně zklamán. Myslím si, že je na takové slavné poutní místo málo reprezentativní a její hodnota je z hlediska architektury mizivá. A jak jsem tak o ní pročítal články na netu, zjistil jsem, že si totéž hned po jejím zbudování myslela i většina veřejnosti…

 

O vystavění první křížové cesty na temeni kopce jednal na Hostýně výbor sdružení Matice svatohostýnské v září roku 1899. Jeho členové si pak celý terén prošli, by se shodli na co nejlepším umístění jednotlivých zastavení.

Původní projekt nakonec padl a ona byla zbudována přesně opačně – od kaple sv.Jana Sarkandera směrem k rozhledně. Kaple měly mít průsvitná barevná skla, ale od toho se upustilo a byly zvoleny terakotové kolorované reliéfy.

Základní kámen byl položen v srpnu 1900 a o dva roky později v září pak byla cesta, která přišla na 4700 Kč, slavnostně vysvěcena.

Vlastní křížová cesta se skládá z osmi prostých kamenných soklů, na nichž jsou v otevřených dřevěných rámech umístěny reliéfy. Ostatní zastavení mají podobu hranatých otevřených kaplí, jejichž vnitřní stěny jsou pokryty nástěnnými malbami, jež vyvedl bystřický malíř Žůrek.

(V dnešní době jsou pašijové obrazy proti nepřízni počasí chráněny plexisklem.)

Poslední 14.zastavení, (které je společné i pro Jurkovičovu křížovou cestu) je vlastně jediným podařeným prvkem celé cesty. Bylo vystavěno v podobě novorománské kaple (hned pod hřbitovem) a vevnitř se nachází veliká plastika od olomouckého umělce Rudolfa Doležala.

 

Po zbudování „staré“ křížové cesty se o ní hned v roce 1902 ve veřejných listech psalo např. „že je obyčejnému lidu taková cesta dostačující, ale estétům se po právu nelíbí.“

Ostrá kritika, zmiňující se především o neforemnosti nehezkých kaplí, se snesla na hlavu kněze P.Cibulky, pro kterého bylo její zbudování životní prioritou. Cibulka ještě téhož roku v prosinci na Velehradě zemřel a je dost možné, že právě toto veřejné znehodnocení jeho zásluh bylo pro něj tím posledním hřebíkem do rakve…

On byl sice vyhlášeným kazatelem i zpovědníkem, ale co se týče architektury a stavitelství, tak v tomhle byl (i když teoreticky poučeným), v reálu přece jen naprostým laikem.

 

Mladí faráři a umělecké kruhy nad cestou také nejásali a svůj názor veřejně vyjevili takto:

 

„Reliéfy jsou příliš šablonovité a kaple poutníky svou bezduchou hranatostí přímo uráží, i venkovský stolář by mohl býti jejich stavitelem!“