Hrádek u Vlašimi
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Poutní místo
Hrádek u Vlašimi
Jsou místa, která zaujmou svou vše přehlušující mohutností. Jsou však i taková, kde právě skromnost a neokázalost jsou jejich hlavní devizou.. A mezi ně patří i Hrádek u Vlašimi.
Tuto místní část obce Ctiboř najdete 3 km severovýchodně od okraje Vlašimi. Zatímco již zmiňovaná Ctiboř zaujme návštěvníka snad jen svou milou, klidnou atmosférou a pomníkem na paměť padlých v I. světové válce, Na Hrádku je toho k pokoukání více. Pomineme-li okolní nádherné lesy s porostem borovic, buku, dubu, břízy i jedlí, najdeme u našeho dnešního cíle hned několik aspektů, které ho činí atraktivním. Nejhlubší historie tohoto místa je spjata s vladyky z Hrádku, kteří na 357 metrů vysokém ostrohu nad údolím řeky Blanice vybudovali pevnou kamennou tvrz. Spory se vedou o to, zda se tak stalo v 11. či 12. století. Některé prameny posunují vznik osady až do časů poeticky a značně neurčitě označovaných jako „šedá dávnověkost“, ale my se přidržíme Julia Košenáře a budeme považovat jeho údaje za první doložené záznamy o existenci osídlení na tomto místě. Přirozeným centrem osady je Kostel sv. Matouše, o němž se historické prameny poprvé zmiňují v roce 1350, kdy zdejší farnost spadala do děkanátu štěpánovského. Vláda Jiřího Poděbradského Hrádku žádné štěstí nepřinesla. V roce 1467 byl spálen a dlouho evidován jako pustý. Označení „Spálený Hrádek“ se osada zbavila teprve v souvislosti s jejím prodejem městu Vlašim, které je odkoupilo od tehdejších majitelů Buriana a Ferdinanda z rodu Trčků. Rozplést složitý spletenec zdejších rodů, lišících se často jen erbem a jménem, většinou však patřících ke knížecímu rodu Vlastislaviců, není jednoduché a ani to není cílem naší krátké exkurze do historie. O duchovním významu hrádeckého kostela svědčí nejen historicky doložená existence duchovního správce, který králi povinný desátek odváděl, ale po bělohorské potupě českého národa i počínající tradice poutí k milostné soše Panny Marie. Vznik sošky světice s ježíškem v náručí je datován někde mezi roky 1370 – 80, tedy přibližně v éře rytířů Prošků a Markvartů, kteří v těchto dobách na tvrzi dleli. Osudy sošky zdejší světice však na zajímavosti nepozbývají ani v dalších staletích. Je zajímavé, že její odstranění z kostelního oltáře nebylo dílem Komunistických pohlavárů, ale již v roce 1765 se o to postarali tehdejší mocipáni. Vrátila se sem teprve v roce 1970, tedy v době, kdy do dalšího „velkého třesku“ zbývala ještě řada let.
Dnešní podoba Hrádku znamená tak trochu návrat ke starým dobrým časům, kdy pohoda, klid a vlídnost vládla tomuto místu. Přijedete-li sem dnes najdete tu kostel sv.Matouše, pomalu rozkvétajícího do své původní krásy. Svůj podíl na tom mají práce na odvlhčení celého objektu, rekonstrukci fresek, rekonstrukce střechy i částečná obnova fasády. Mezi vzácnými starožitnými památkami zdobícími interiér zdejšího svatostánku zmiňme alespoň obraz sv. Matouše od mistra Petra Brandla.
Postavíte-li se na zdejší náves, poznáte, že i Hrádek doznává změn. Celkové rekonstrukce a přestavby se dočkala zdejší fara i škola, zatímco bývalá hospoda už svému účelu dávno neslouží. Jen starobylý hospodský sklep připomíná doby, kdy se zde u lahodného moku scházeli vesničané z okolních vesnic, samot a vodních mlýnů na řece Blanici.
Ještě než opustíte znovu ožívající osadu a poutní místo, vyšetřete-si chvilku a zajděte k nedaleké lesní studánce a kapličce P. Marie postavené a vyzdobené v roce 1904. Její údajně léčivá voda i zpěv ptactva v korunách okolních stromů Vás třeba stejně jako nás okouzlí a přimějí k tomu, aby jste se do tohoto kouzelného místa Podblanicka zase někdy vrátili.
Obcí s názvem Hrádek je v naší republice mnoho. Jeden z nich leží severně od Vlašimi, kam nás z tohoto města dovede modře značená turistická stezka, která sleduje okolí po levém břehu řeky Blanice. Polovina trasy vede krásným lesem s názvem Březina, který se stává průvodcem až na Hrádek. Les je tvořen převážně smrkovým porostem, objevují se i borovice, buky, duby, břízy, jedle a modříny. Pokud sem zavítáte na jaře či v létě, bude vás cestou provázet mnoho druhů ptáků, kteří na sebe upozorňují svým zpěvem. Kromě ptactva můžete spatřit zvěř srnčí, zajíce, veverky, a budete-li se chovat tiše, můžete spatřit také kunu a lišku. Občas se v lese, kde je nad korunami stromů slyšet šumění křídel plachtícího jestřába, káněte či nějaké sovy, objeví i divoká prasata. Na Blanici na podzim a v zimě můžete spatřit divoké kachny a při troše štěstí i ondatru pižmovou, jejíž stopy jsou vidět místy na zamrzlé řece. Krásná procházka lesem končí po krátkém sestupu u hrádecké studánky. Ta má podobu kapličky, jejíž výzdobu provedla v r. 1904 Rakovnická šamotka. Od studánky pak cestou vcházíme mezi první hrádecké domky. Hrádek poblíž Vlašimi je malinká obec na protáhlém ostrohu. Má středověký původ - kdysi byla hradištěm, později zde byla vystavěna tvrz a poblíž ní kostel. Zakladateli hrádeckého kostela, který se objevuje nejprve r. 1350 jako farní v děkanátu štěpánovském, byli tam usedlí vladykové zvaní "z Hrádku". V květnu r. 1467 za krále Jiřího Poděbradského byl Hrádek spálen a zničen. Zůstal od té doby pustý a nazýván byl "Spálený Hrádek". V r. 1547 koupilo Hrádek město Vlašim. Po bitvě bělohorské (1620) se tam začaly konat veliké pouti k milostné soše Panny Marie na Hrádku. Ale tehdejší vláda těmto akcím nebyla nakloněna, a proto bylo r. 1765 nařízeno, aby byla socha Panny Marie odstraněna a schována. Poutě však byly oblíbené a měly tradici. Na Hrádek přicházely zástupy lidí. Od r. 1970 se socha Panny Marie vrátila opět na oltář. Hrádecký Kostel sv. Matouše, stojící nad řekou Blanicí, je ve své současné podobě barokní. Je to jednoduchá stavba, která má půdorys v podobě kříže. V jeho blízkosti se nacházejí starý a nový hřbitov, bývalá fara a bývalá škola. Cesta z vlašimského nádraží na Hrádek, kam v minulosti přicházela k Panně Marii hrádecké procesí od Benešova, Sázavy, Uhlířských Janovic, Ledče, Světlé, Humpolce, Pelhřimova, Mladé Vožice, Votic - zkrátka z celého okolí Podblanicka, je dlouhá 5,5 km.