Hradiska u Jablonného nad Orlicí

Malebné městečko Jablonné nad Orlicí se návštěvníkům může pochlubit nejen svým velmi líbivým a útulným náměstíčkem - (nebýt všudepřítomných aut, jako by se tu zastavil čas), ale nabídne také romantickou procházku přírodou, která začíná ještě na katastru města. Směrem od Suchého vrchu si totiž cestu dolů do Tiché Orlice v mocných vrstvách rul prohlodal Orličský potok a vyhloubil zde kaňonovité údolí. Díky silničce, vedoucí z Jablonného nahoru do obce Orličky (a červenému turistickému značení Jiráskovy stezky) si jeho krásy mohou prohlédnout jak pěší turisté, tak i jezdci, sedící v sedle svých dvoukolých ořů, neboť 4 km dlouhým údolím s nivními loukami a několika poldery probíhá cyklotrasa Nr.4069. To zvláště intimní nahlédnutí do krás údolí a skalnatých hřebenů nad ním je ale umožněno jenom "pěšákům" po okružní - 8 km dlouhé trase. A co všechno tedy na Hradiskách zříme? Tak tedy - můžeme se tu potkat se vzácnými živočichy, jakými jsou např.krkavec velký, bubo bubo, ledňáček říční a čáp černý a cestu nám může zkřížit i plazící se užovka či dokonce zmije. Rostou tu vzácné rostliny jako bledule Jarní a několik druhů kosatců a jestřábníků, ale "rostou" tu ze země také skály, které v přiměřených rozestupech lemují silničku tu zleva, tam zase zprava, ale nejvíc se jich skrývá pod clonou listí na okolních stráních a hřebenech.

Už úvodní část údolí naše smyslové buňky pěkně navnadí. Pokud se budeme cestou z centra Jablonného držet červené značky, přijdeme na konec města ke koupališti s hezky upravenou hospůdkou. V jejím sousedství pak nalezneme Info panel, seznamujícími nás se zajímavostmi Hradisek a zastaveními na okružní trase po jeho tajemných zákoutích. Pak už značka zamíří přes parčík k Orličskému potoku a po silničce napřed zleva mineme malý rybníček z lekníny a pak je najednou silnička i s potokem sevřena mezi skalními stěnami. Tomuto místu se říká Brána. Vlevo se pod příkrovem lesa ukrývá skála, pojmenovaná po slavném husitském vojevůdci Janu z Trocnova, na které celoročně řádí horolezci, neboť škála obtížnosti 6-8 je pro ně velikým lákadlem. Krásný je též potok, nad nímž se vypíná divoká skalní stěna, nás ale více zaujme vysoká hladká stěna vlevo, která je ozdobena obrázkem. Zobrazuje svatého Bartoloměje a ta skála se nazývá Zdeňka. Kdyby byl jižní svah údolí odlesněn, viděli bychom někde naproti ve svahu Tlamu, na níž též s oblibou trénují horolezci, my se ale spokojíme s chůzí po značce dnem údolím a s obdivováním načervenalých skalních bloků hned vedle silnice. Zařazení této horniny je pro laika problematické - rula to není, ale na žulu, jak ji známe (a jak to popisuje web města) to také zrovna nevypadá... O kousek dál mineme zleva přítok Dolského potoka, nad nímž se sice zvedá už typické rulové skalisko, ale podle informací se někde v tomto údolíčku skrývá lom na červenou žulu(!), která byla používána nejen jako stavební kámen, ale také ke štěrkování cest. Údolíčko, které bývalo do poloviny minulého století oblíbeným výletním cílem jabloneckých občanů, dostalo jméno Eden. Mezi hlavním Orličským potokem a jeho přítokem se na ostrohu vypíná největší skalní útvar - Panská skála, ale o té si něco povíme až příště...

(Osobně jsem celý okruh neprošel a tak se jen krátce zmíním o zajímavostech, které jsou dle městského Info panelu dále na Hradiskách k vidění - U svatého Václava je místo s obrázkem českého knížete, které zde pověsili tři jablonečtí měšťané, shodou okolností to byli všichni "Vašci"... Dalšími zastaveními jsou Getsemanská zahrada, socha Anděla, místo U svaté Anny anebo U koryta. Krásný název, viďte? Ale toto místo nesloužilo k nahrabání financí, ale k odpočinku na lavečce u malého vodního pramene. Přírodní zajímavostí je pět spojených mokřadů, kde našlo pozemský ráj společenství ohrožených živočichů a chráněných rostlin. Pozoruhodností, zrobených lidskou rukou, jsou dva poldery - retenční nádrže, vystavěné po ničivých povodních r.1997 a pak také památka na původní dřevěný vodovod, který zásoboval městečko Jablonné vodou z koryta Orličského potoka. Později jej pochopitelně nahradily roury železné... Další interesantní skalní zajímavostí je strmé skalisko Kazatelny, trčící nad jedním z dolů. Zde se tajně scházeli evangelíci ze širokého okolí, sedávali zde v kruhu na kamenech a skála jim sloužila nejen za oltář, ale také za kazatelnu. Na samém konci skalnatého údolí těsně před obcí Orličky se po levé straně silnice vypíná velká skála, mající údajně profil císaře Franz Josefa I. Toto ale nemohu potvrdit, neboť při jízdě autem s našimi přáteli směrem k Suchému vrchu byl přes lesní vegetaci vidět sotva obrys skály a ten avízovaný profil je tedy dnes jistě už jen minulostí...)

A na závěr bych chtěl ještě upozornit na nebezpečí sportky, sazky a jiných hazardních her... a pokud už někdo této vášni propadl, měl by se zamyslet nad tím, aby nakonec nedopadl jako jeden místní švec. Ten propadl hře Ambo, zvané také Malá loterie, kde stačilo uhodnout jen dvě čísla. Prťavec ve hře prosázel i ten poslední chechták, a když měl pak sen, v němž se mu zjevila čísla, která skutečně vyhrála, tento nešťastník na ně zapomněl vsadit! Ránu osudu neunesl, "hodil si mašli" a jeho hrob s kamennou mohylou je jedním ze zastavení okruhem Hradisky a má jméno U Amba...