Hřbitov bláznů
Turistické cíle • Památky a muzea • Hřbitov
Jako jsou Bohnice spojeny s blázincem (psychiatrickou léčebnou), tak je blázinec spojen s hřbitovem bláznů. Toto poněkud chmurné místo, také však patří do reálného života. V rámci Ústavu pro choromyslné byl v roce 1909 zřízen nedaleko ústavu příslušný hřbitov. Byl určen k pohřbívání zemřelých, kteří nemohli být pohřbíváni na běžných křesťanských hřbitovech. Měli zde být pohřbíváni bezvěrci, blázni a sebevrahové. V jihozápadním rohu byli skutečně pohřbeni šílení násilníci a vrazi. Ve skutečnosti byly na hřbitově uloženy i oběti obou válek. Za 1. světové války zde byli pohřbeni vojáci, kteří zemřeli na tyfovou epidemii v improvizovaném bohnickém lazaretu, za druhé války zemřelí vojáci evakuovaní z italského Tridentu, kteří z válečných útrap zešíleli. Celkový počet pochovaných není znám. Odhady se pohybují mezi třemi až pěti tisíci osob.
Celý hřbitov je obehnán důkladnou ohradní zdí. Na konci cesty od léčebny na hřbitov je brána s železnými vraty. Vedle je ještě branka. I když vypadá nepřístupně, lze jí otevřít a vstoupit. Dál cesta pokračuje středem hřbitova k bráně na druhé straně hřbitova, která vede pouze nad svah vedoucí dolů k Vltavě. Celý hřbitov je zarostlý vysokými stromy. Většina povrchu země je pokrytá hustým kobercem břečťanu. Jednotlivé hroby je možné pouze vytušit podle zvlněného břečťanu. Z několika málo pomníků lze přečíst pouze nápis, který oznamuje smrt Maria Tuma, rozené Reitrová, která zemřela v pouhých 29 letech. Pracovala jako služebná do roku 1929, kdy zemřela na tyfus. Spekuluje se o tom, že je zde pochován i atentátník na následníka trůnu, Ferdinanda d´Este.
Někdo říká, že je hřbitov nabitý kladnou energií, někdo zase zápornou. Myslím, že záleží na rozpoložení každého návštěvníka, jeho mentality a představ, případně počasí. V každém případě zde odpočívá mnoho nešťastníků. Velmi depresívně působí pohled na rozpadlou kapli. Údajně zde v 80. letech probíhaly sofistikované satanistické rituály. Jiří Vítek se poslední dobu snaží celé místo kultivovat, jeden čas zde prováděl i noční prohlídky.
Když jsem se po hřbitově procházel, tak mě samozřejmě hřbitovní myšlenky taky napadaly. Protože jsem tam byl sám, tak jsem se spíš obával, jestli odněkud nevyleze nějaký pobuda, nebo bezdomovec. Celé místo je totiž velmi opuštěné, pouze někdy projde nějaký pejskař. Hned vedle tohoto hřbitova je hřbitov zvířátek, kde jsou pochováni domácí mazlíčci.