Indonéská jednota v rozdílnosti

Indonésii, tedy stát v jihovýchodní Asii a Oceánii, tvoří 17 508 ostrovů s více než čtvrtmiliardou obyvatel. Proto patří mezi nejlidnatější státy na světě. Najdeme tu šest tzv. oficiálních náboženství a mnohonásobně více kulturních odlišností. Vždyť každý ostrov má svoji vlastní a jedinečnou kulturu. Snad i z tohoto důvodu je indonéským národním mottem věta, kterou lze volně přeložit jako „mnoho, ale jeden“, nebo lépe „jednota v rozdílnosti“. V Indonésii navíc objevíme mnoho přírodních rarit jako řadu pobřežních i vnitroostrovních ekosystémů, jako jsou korálové pláže, písečné duny, korálové útesy, mangrovové porosty popřípadě džungle, tedy doslova před očima mizející přírodní poklady. Není se proto co divit, že turistický ruch v této zemi nebývale stoupá. A čeští turisté už dávno nejsou na „ostrovech koření“, jak tuto oblast dříve označovali námořníci, výjimkou.

Velká a pestrá

Je to z pohledu Evropana opravdu různorodá země. Pro představu, překrývá tři časová pásma. Ale za současných dnešních technických vymožeností to prý tak daleko není. Pouze šestnáct hodin letu a mezipřistání. Cestování tady není až tak zvlášť obtížné. „Z Česka k nám je cestování snadné. Na krátkodobý pobyt dostanete turistická víza bez problému hned na letišti,“ řekla velvyslankyně Republiky Indonésie, Kenssy D. Ekaningsih, na letošním veletrhu Holiday World v Praze v Letňanech. „Na toto vízum můžete v Indonésii pobývat až 60 dnů. I proto je naše ostrovní společenství velice populární destinací pro obyvatele mnoha zemí světa, kteří k nám jezdí za odpočinkem, přírodními krásami i kulturou. Co se týká počtu turistů od vás, tak ten má rok od roku vzrůstající tendenci. Vloni například naši zemi navštívilo 29 tisíc Čechů, což je o 24 procent více než v předchozím roce. Letos bychom chtěli překonat 30 tisíc. Prostě zveme všechny, kteří mají v sobě touhu spatřit naše bohaté přírodní a kulturní bohatství, k nám na naše indonéské ostrovy. Můj tým zástupců, především Adéla Metlická Lustyková pravidelně seznamují novináře, zástupce cestovních kanceláří i běžné zájemce s tím, co Indonésie nabízí. Ona se asi prakticky dost často o víkendech ani neukážou doma, protože s přednáškami o Indonésii navštěvuje města jako Plzeň, Brno, Litoměřice, Ústí nad Labem, prostě snad všechna česká větší města. A to má ještě další před sebou. Víme, že Češi patří mezi vášnivé turisty. Proto organizujeme mnoho akcí, abychom naši republiku přiblížili zdejším potencionálním cestovatelům jako ne jednu, ale mnohé úžasné turistické destinace.“

 „Poprvé jsem přicestovala do Indonésie před několika lety jako turistka,“ vzpomíná A. M. Lustyková. „Okamžitě jsem si tuto zemi zamilovala. S první návštěvou Bali mě úzce spojila i má vlastní svatba na místní pláži. Od té doby říkám, že jsem vdaná na dvakrát. S mým mužem Honzou, a také s ostrovem Bali. Komunita tamních lidí je úžasná. Jsou to neuvěřitelně pozitivní a usměvaví lidé. Mohu prozradit, že jsem díky nim v této zemi velice šťastná. Osobně preferuji Bali a Jávu, protože se zajímám se o balijský hinduismus. V mnohém mě inspiruje tamní rozmanitá kultura. Už z toho důvodu se samozřejmě snažím v propagaci Indonésie pomáhat. Navíc už stejně o mně paní velvyslankyně říká, že jsem napůl Indonésanka.“

Není to jenom o Bali

Když se u nás v Česku řekne Indonésie, vybaví se okamžitě název ostrova Bali. „To je bohužel trochu škoda. My můžeme nabídnout minimálně ještě deset dalších, stejně populárních, ostrovů, které stojí za pozornost. Což je mimochodem i naším současným cílem,“ pokračuje paní velvyslankyně. „V České republice moc známé nejsou. To chceme změnit a napravit.  My zmíněným destinacím říkáme „deset nových Bali“ a plánujeme je v daleko větší míře představit turistům. Těchto deset nových destinací jsme vybrali v deseti odlišných koutech Indonésie. Patří k nim například Mandalika na ostrově Lombok, jávský Borobodur, jezero Toba na Sumatře, nebo také ostrov Sulawesi, tedy dříve Celebes, apod. Tyto destinace začínají být podobně atraktivní jako Bali. Indonésie je totiž unikátní v tom, že každý ostrov má svoji vlastní kulturu, a také bývá úplně odlišný od jiných ostrovů. A to jich, jak už jsem uvedla, máme více než 17 tisíc. Opravdu jsme velice rozmanitou a zajímavou zemí. Kulturně i jazykově. Mohu zaručit, že málokde na světě uvidíte a zažijete po stránce přírodních krás či kulturních zážitků to, co u nás. V Indonésii máme přes tři sta etnických kultur. Každá z nich je naprosto unikátní, proto je zajímavé navštívit jejich vesnice rozprostřené po celé zemi. Památným místem je Borobudur, největší buddhistický chrám na světě, patřící mezi jeden z novodobých divů světa. Má statut světové památky UNESCO a pro budhisty znamená něco podobného, jako pro muslimy Mekka. Ještě bych upozornila na památný Prambanan na Jávě, také patřící pod památku UNESCO a o bójské kultuře se ani nemusím zmiňovat. Bylo o ní natočeno mnoho filmů a napsáno mnoho knih. Balijské tance a hinduistické chrámy jsou také silnou ukázkou ostrovní kultury. A tak dál. V naší zemi je opravdu z čeho vybírat.“ 

Ráj vodních sportů

„Kdo si Indonésii opravdu užije, jsou ctitelé moře a vodních sportů,“ vysvětluje A. M. Lustyková. „Úžasná je například destinace v Papui s názvem Raja Ampat, kde objevíte mnoho korálových útesů a ostrůvků, což je ráj každého potápěče nebo šnorchlaře.  Mnozí dokonce tvrdí, že je zdejší podmořský život bohatší než v Rudém moři. Krásné podmořské terény jsou i na Sulawesi. Potápěči si tady oblíbili místa, kde čas od času ve velkém množství připlouvají k pobřeží rejnoci manta. Pokud s nimi plavete v moři, je to něco nezapomenutelného. Úžasný je i rafting na divokých vodách, kterých je v Indonésii také několik. Ale nejen voda láká turisty. Začíná se u zde ve velkém objevovat i horolezectví a treking. Indonésie je totiž bohatá na sopky, které cestovatele lákají. Pěší výstup na ně je velice turisticky oblíbený.  Například pozoruhodným zážitkem je zdolání sopky Iljen na východní Jávě. Tento světový unikát, tedy kráter plný modrých plamenů hořící síry, uvidíte pouze tady a na Islandu. V kráteru a jeho okolí unikají sirné páry, které při kontaktu se vzduchem způsobují tento efekt. Zvláště v noci je to úžasná až hrozivá podívaná. Někteří trekaři se dokonce odvažují téměř až na dno kráteru společně s místními, kteří tady těží síru a ze zdola ji vynášejí v koších na zádech. Na Papui máme pohoří Sudirman s nejvyšší horou země Puncak Jaya s výškou 4884 metrů nad mořem. Mnozí horolezci tvrdí, že je mnohem obtížnější na slezení než některé sedmitisícovky v Himalájích. Musí se tu totiž vypořádat s tropickým, následně subtropickým, dále mírným a vysokohorským, často zasněženým, pásmem. Když si uvědomíte, že Indonésie leží na rovníku, tak máte zdola jedinečnou podívanou vidět v tropech zasněženou horu.“

Relativně bezpečné destinace

V současné době, kdy celosvětovou turistiku ochromuje virus tzv. čínské chřipky, se stává otázka bezpečnosti jednotlivce velice důležitou otázkou. I zde velmi záleží na tom, jakou část Indonésie si turista zvolí. V drtivé většině jsou turistické destinace hodnocené cestovními kancelářemi jako bezpečné. Ale protože rozloha Indonésie je skutečně obrovská, samozřejmě tu existují i místa mimo turistický ruch, kde na některé nemoci narazíte. Třeba ve vnitrozemí Papuy, kde jsou ještě divoké kmeny domorodců, je vhodné mít s sebou antimalarika. Naproti tomu Jáva, Bali, Florés jsou v podstatě stejně bezpečné jako například Jadran. Nicméně jako všude v tropech, například i v Egyptě, je dobré být očkovaný oproti žloutence obou typů nebo proti břišnímu tyfu, zvláště pokud se chystáte někam na okraj civilizace. Ale obecně lze říci, že je situace podobná jako například v Thajsku.

Antonín Karoch