Inkvizitorský palác Vittoriosa

Inkvizitorský palác je nenápadně schovaný v jedné z uliček Vittoriosy. Přitom je to jeden z mála dochovaných inkvizitorských paláců na světě – ostatní se staly obětí reformačního snažení nebo prostě zmizely různými přestavbami.

Inkvizitorský palác má několik poschodí. Začíná přízemím, kde jsou pochopitelně kobky vězňů. Jsou malinkaté. Některé jsou samotky bez oken, v některých bydlelo několik vězňů a mají malinkatá okýnka v patřičné výšce, aby z nich nebylo vůbec nic vidět. Co je zajímavé, je systém vězeňských toalet. Velká většina cel je vybavena zamřížovaným otvorem ve zdi, který ústí do jámy pod zdí, kde končil obsah ze všech cel....dodnes jsou na stěnách patrné krystalky...

V celách můžeme číst doznání lidí, kteří byli deportováni na Maltu za běžné přestupky a zločiny - krádeže, znásilnění, i vraždy, ale vždy se dodatečně přiznali ke kouzelnictví a magii...

Do zdí cel jsou vyryté nejen kalendářní čárky, ale mnohde obrysy rukou vězňů a dokonce nádherná umělecká růžička.

V patře nad celami je místnost Strážce, jehož povinností bylo dohlížet na "pohodlí" vězňů, jejich procházky, vodění těch, kteří neměli v cele toaletu na záchod, roznášení jídla a podobně.

V dalším patře se nachází soudní místnost, čekárna před ní, pracovna inkvizitora, ale také kaple.

Palác samotný byl postavený v roce 1530 jako civilní soudní dvůr řádu Johanitů. Jako soudní dvůr sloužil do roku 1571, kdy se sídlo Johanitů přemístilo do Valletty.

Nicméně už v roce 1574 přijel jako první inkvizitor na Maltu Pietro Dusina a dostal k užívání právě tuto nepoužívanou rezidenci. On sám i všichni další inkvizitoři přestavovali pilně residenci do podoby typického římského paláce.

Jak už to bývá dobrým zvykem, pěkné a zachovalé budovy vždycky obsadí okupační armády a ta britská nebyla výjimkou. A tak nejvyšší patro pohodlně přestavěla k žití a dnešní Malta se snaží zachránit původní tvar paláce.

Při procházení palácem jsem si podvědomě celou budovu představovala z pozice uvězněných.

Nizounký, necelý metr vysoký vchod do soudní síně....Sama soudní síň byla překvapivě malá, asi 4x5-6 metrů, tmavá a ponurá.

Sluneční hodiny, vyryté do stěny paláce vězněm, který je kousek po kousku vyrýval, když jej správce vzal na procházku, když cekal na výslech....

Knihovna, s divnými výklenky vysoko nad podlahou, kam nemohl nikdo dosáhnout...

Malinká a docela prosta kaple...

Nevím, ale ani inkvizitoři samotní tady nemohli mít příliš pohodlný život.

Palác je otevřený každý den od 9 do 17 hodin za 6 euro se slevami pro důchodce a děti.