Island (5): Západ (Západní fjordy – papuchalci na mysu Látrabjarg, vodopád Dynjandi, poloostrov Snæfellsnes)

Island (5): Západ (Západní fjordy – Látrabjarg, Dynjandi, Hvítanes, a poloostrov Snæfellsnes) (07/2017)

Západní fjordy (Vestfirðir, Westfjords) byly lákadlem. Jsou mimo běžné turistické trasy, jsou drsné, chladné, a i vypadají úplně jinak, než zbytek Islandu. Je tu podstatně méně turistů, vlastně se to nedá ani srovnávat. Pláže tu nejsou černé, ale mají žlutý písek. Krajina působí velmi seversky, anebo alespoň tak si ji pod tímto slovem představuji.

Hlavním tahákem byl pro nás mys Látrabjarg, kde sídlí kolonie ptáků, včetně papuchalků, a je to také nejzápadnější místo Evropy. Dále krásný vodopád Dynjandi, který vypadá jako záclona rozprostřená na skále. Dorazili jsme ale nakonec až k nejsevernějším městům – Ísafjörður a Bolungarvík.

V této odlehlé oblasti překvapily silnice, které byly mnohem kvalitnější, než mnohde v jiných částech ostrova, většinou asfaltové. A kvůli výše jmenovaným městům tu vyhloubili také dva 5-ti kilometrové tunely. Napadají mne dva důvody. Jedním je, že tato část Islandu není vulkanicky aktivní, tudíž silnice nejsou stále ničeny výrony lávy a záplavami. Druhým důvodem je možná to, že vláda Islandu chce v této odlehlé části ostrova udržet osídlení.

Fjordy se objíždí po silnici zdlouhavě, ale stojí to za to. Část směrem k západu byla pěknější než severní část. Nejsevernější "prst" západních fjordů – poloostrov Hornstrandir, není autem dostupný. Tam jsme nebyli, chodí se zde několikadenní pěší přechody v naprosté pustině.

Jižněji položený poloostrov Snæfellsnes není již k západním fjordům řazen. Jeho příroda je jiná, především proto, že toto místo je velmi vulkanicky aktivní. Všude je vidět projevy sopečné činnosti a to i docela "čerstvé". Krajina kolem sopky s bílou čepicí – Snæfellsjökull, i sopka samotná, je opravdu krásná a určitě stojí za vidění.

Látrabjarg je nejjižnější mys tzv. Západních fjordů. Dostanete se k němu po nezpevněné silnici č. 612, na kterou se u cedule s vyobrazením druhů ptáků žijících v koloniích na mysu, odbočí ze silnice č. 62. Silnice č. 612 je dobře sjízdná a dá se po ní dostat až k majáku na úplném konci poloostrova, kde je parkoviště.

Látrabjarg je jak nejzápadnějším bodem Islandu, tak celé Evropy. Mys je jedním z největších ptačích útesů v Evropě. Stěny tu jsou vysoké až 440 m a na jejich skalních výběžcích hnízdí velké kolonie ptáků. Přesněji: buřňák lední (Fulmarus glacialis), alkoun tlustozobý (Uria lomvia), alkoun úzkozobý (Uria aalge), alka malá (Alca torda), papuchalk severní (Fratercula arctica), racek tříprstý (Rissa tridactyla) a racek mořský (Larus marinus).

Jdeme vyšlapaným chodníčkem kolem útesu za ohlušujícího řevu ptáků, kteří zrovna krmí své mladé. Nechápu, jak ty kuličky z chmýří choulící se na skalních výstupcích, tady přežijí silné větry, které jsou zde pravděpodobně hodně často. Důvodem ke hnízdění na tak krkolomných místech je ochrana mláďat před polárními liškami. Ale asi něco za něco.

My máme krásné počasí a tak pozorujeme, jak ptáci loví v moři a nosí rybky do hnízd. A konečně vidíme i papuchalka, srandovního barevného a na první pohled nemotorného ptáka. Nejprve se člověk bojí přiblížit, aby jej nevyplašil a fotí z dálky, ale nakonec zjistí, že se tento krasavec vlastně vůbec nebojí. Nahlíželi na nás zespodu a pak dokonce i jeden vyskočil až nahoru na travnatou hranu útesu. Máme desítky fotek jak do kalendáře :-) Po návratu k majáku zjišťujeme, že i tady, navzdory většímu pohybu osob, sedí papuchalci těsně pod hranou útesu a dívají se na lidi. Setkání s papuchalkem bylo jedním z největších zážitků z cesty po Islandu. Mapa poloostrov Látrabjarg

Dynjandi (Hřmící) je nádherný vodopád v Západních fjordech, přesně u fjordu Arnarfjörður, dosažitelného krátkou odbočkou ze silnice č. 60. Leží na řece Dynjandisá, která vytéká z malého jezera nad silnicí. Vodopád tvoří kaskáda, jejíž nejhornější hlavní část je rozprostřena na skalách, připomíná to závoj nebo poschoďový dort. Pod "závojem" je dalších šest vodopádů padajících již prudčeji dolů. Celková výška vodopádu Dynjandi je 200 metrů.

Pod vodopádem je parkoviště. Nahoru až pod "závoj" vede stezka se schody s převýšením asi 130 m. Od vodopádu je také úžasný výhled na fjord a okolní krajinu. Mapa Dynjandi

Hrafnseyri – jen asi 20 km od vodopádu Dynjandi, stále ještě ve fjordu Arnarfjörður, leží Hrafnseyri -  muzeum a rodiště Jóna Sigurðssona,  politika -  vůdce islandského hnutí za nezávislost v 19. století. Tento muž je nazýván otcem moderního islandského národa. Den Sigurðssonova narození je dnes na Islandu státním svátkem (17.6.). Sigurðsson je též vyobrazen na bankovce v nominální hodnotě 500 islandských korun.

Muzeum je ne moc vzhledná budova připomínající školu, ale vzadu za ní jsou tři krásné původní domky s travnatou střechou – rodný dům politika. V domcích je provozována kavárna (červen – srpen, 10 – 18 hod.). Hned vedle je kostelík, který je ale z pozdější doby. Mapa Hrafnseyri

Hvítanes – je místo na severním pobřeží Západních fjordů, kde je možné pozorovat tuleně. Nachází se při silnici č. 61 na severním výběžku poloostrova mezi fjordy Hestfjörður a Skötufjörður. Tuleni leží na skalkách vystupujících z moře dále od pobřeží. U silnice je stolek s přichystaným dalekohledem pro jejich pozorování. Instalovali jej zde zemědělci z farmy Hvítanes. Mapa Hvítanes

Kempy v oblasti Západních fjordů, ve kterých jsme spali:

Kemp Flokalundur – na jižním pobřeží západních fjordů na křižovatce silnic č. 60 a 62. V místě je hotel a malý kemp, recepce kempu je v hotelu. Sociálky jednoduché, ale dostačující. V minikuchyňce je dřez a rychlovarná konvice. Nedaleko je malé přírodní termální jezírko na koupání. V místě je také benzinka a ruční myčka. Ale jinak pustina. Cena v kempu: 1 500 ISK/noc/osoba, sprcha v ceně.

Kemp Bolungarvík ve městě Bolungarvík na severním pobřeží Západních fjordů. Travnaté plochy pěkné, ale sociálky tvoří jen jedna buňka, kde jsou 2 umyvadla a 2 záchody. Sprchy tu nejsou. Hned vedle kempu je budova městského termálního bazénu. Cena v kempu: 1 000 ISK/noc/osobu. Recepce tu není, bylo nám řečeno, že majitel kempu přijde ráno a vybere peníze. V době, kdy jsme zde spali (22 – 7 hod.), ale nikdo nepřišel.

Dále je kemp v sousedním městě Ísafjörður. Byli jsme se tam podívat, kemp pěkný a celkem i dost plný, ale bylo po dešti a zbylé volné plochy byly hodně podmáčené a pro postavení stanu nevhodné, proto jsme jeli do Bolungarvíku.

Stykkishólmur je město na severní straně poloostrova Snæfellsnes se zachovalými starými domy z 19. století v centru. Nad městem je skála s malým žlutým majákem, od kterého je pěkný výhled. Město vypadalo udržovaně a čistě. Zaparkovat ve městě můžete zdarma, jen přímo v přístavu je parkování omezeno pro uživatele přístavu.

Ólafsvík je rybářské město na severní straně poloostrova Snæfellsnes, přímo pod Národním parkem Snæfellsjökull (sopka s ledovcem). V 17. a 18. století jeden z nejvýznamnějších islandských přístavů – obchod s Dánskem.

V nedalekém Hellissanduru je placené muzeum – domky s travnatou střechou, za městem je nejvyšší stavba na Islandu – rádiový vysílač vysoký 412 metrů.

Kemp Olafsvík – jeden z mála, kde byla vyhřívaná místnost - kuchyňka, kde se dalo posedět, sprchy závislé na ohřevu vody v bojleru, není zde napojení na geotermální zdroj, takže večer byla voda pouze teplá, nikoliv horká, což bylo vzhledem k venkovní nízké teplotě nepříjemné, pro stanování travnaté plochy, cena: 1 100 ISK/noc/osoba, sprchy v ceně.

Svörtuloft – je místo s majákem pod špičkou poloostrova Snæfellsnes. Dostanete se sem po v lávě uježděné cestě, která je posledních 200 m už trochu horší kvality, některá auta nedojela až k majáku a parkovala o pár metrů dříve. Odbočka na cestu je z okružní silnice kolem poloostrova č. 574 asi 4 km za městem Hellissandur, u silnice je ukazatel Öndverðarnes. Cesta má číslo 579. Asi po 5 km jízdy po této nezpevněné cestě je odbočka vlevo k majáku Svörtuloft (dlouhá zhruba 200 m) a vpravo k majáku Öndverðarnes. Pobřeží zde tvoří černé útesy, na kterých žijí kolonie ptáků. Přímo u majáku Svörtuloft je v moři přírodní kamenný oblouk. Mapa Svörtuloft

Djúpalónssandur – je černá písečná pláž na jižní straně poloostrova Snæfellsnes v zátoce Dritvík přímo pod sopkou Snæfellsjökull. Kdysi zde byl významný přístav, nyní je zátoka neobydlená. Dostanete se sem odbočkou ze silnice č. 574 na č. 572, u hlavní silnice je směrovka Djúpalón. Na pláži jsou skromné pozůstatky rybářské lodi Grimsby Epine, která tu v roce 1948 ztroskotala. Spíše zde leží jen pár plechů, neočekávejte nějaké torzo lodě.

Na pláži také najdete čtyři kulaté tzv. zvedací kameny s různou hmotností, které používali rybáři k otestování síly mužů a získání kvalifikace pro práci na rybářské lodi. Mapa Djúpalónssandur

Lóndrangar – kousek dál od Djúpalónssanduru směrem na východ trčí z moře dva zvláštní čedičové útvary s názvem Lóndrangar. Jsou to pozůstatky rozpadlého sopečného kráteru. Útvary je dobře vidět ze silnice 574 a tak je nemůžete minout. Parkoviště je hned u hlavní silnice. Mapa Lóndrangar

Mapa všech námi navštívených míst a kempů: Mapa navštívených míst Island 2017

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty po Islandu v červenci 2017:

• Island (1): Ostrov sopek, vodopádů a prašných silnic (informace, turistické možnosti, itinerář)
• Island (2): Jih (laguna s plovoucími krami Jökulsárlón, horská oblast Skaftafell, mys Dyrhólaey, vodopády Skógafoss a Seljalandsfoss, termální oblast Hveragerði)
• Island (3): Střed (Čarodějné hory Kerlingarfjöll, termální oblast Hveravellir, Strokkur Geysir, vodopády Gullfoss, Bruarfoss, Haifoss a Hraunfossar, Národní park Þingvellir)
• Island (4): Sever (jezero Mývatn, vodopády Dettifoss, Selfoss a Goðafoss, propast Ásbyrgi, maják Hraunhafnartangi, poloostrov Vatnsnes)
• Island (5): Západ (Západní fjordy – papuchalci na mysu Látrabjarg, vodopád Dynjandi, poloostrov Snæfellsnes)
• Island (6): Jihozápad (hlavní město Reykjavík, poloostrov Reykjanes - geotermální oblasti Krýsuvík a Gunnuhver)