Putování po severu Islandu zahajujeme přejezdem přes sopečnou část ostrova s pohledem na, podle místních, nejkrásnější sopku Islandu. Pak pokračujeme ke dvěma krásným vodopádúm Dettifoss a Selfoss. To je opravdová nádhera, miliony litrů vody se valí do hlubin koryta řeky. Zvlášt fotogenický je Selfoss, vypadá jak malá Niagara, proto jsem neodolal a po kluzkých kamenech jsem došel přímo nad něj. Byla to krása, ale stačil jeden chybný krok a zahučel bych dolů.... Od vodopádů jsme si udělali asi tříhodinovou túru podél řeky do vesničky Ásbyrgi. Jde se nejdříve krásným skalním městem, pak se vystoupá na sopku Raudhólar s parádním rozhledem po kaňonu řeky a okolních krásně červeně zbarvených vrcholech sopek. Všude kvete spousta květin a opět jsme našli několik kozáků /bude zase k večeři houbová polévka/. Pak jsme pokračovali k vyhlídce na samém severu Islandu a odtud jsme zamířili do Húsavíku. Stany jsme postavili nad městem u jezera Botnsvatn. Ráno jsme se vzbudili do husté mlhy. Sjeli jsme dolů do přístavu, kde se část výpravy vydala na moře na výlet za velrybami. My ostatní jsme v přístavu pozorovali rybáře, kteří porcovali velryby, které právě ulovili. Pak jsme šli na prohlídku městečka. Vlezli jsme do kostela a zůstali ohromeně stát, tak bylo teplíčko.... Pod každou lavicí je radiátor ústředního topení, který hřeje i když v kostele není žádná mše. Jo, když horká voda stříká ze země na každém kroku, není potřeba šetřit.. Počasí se umoudřilo, vysvitlo sluníčko a my pokračovali dál. Po chvilce jízdy jsme si všimli, že nedaleko silnice stoupá pára. Sjeli jsme kousek cestou a ocitli jsme se u krásného, samozřejmě teplého, jezera. Byla tu parádní koupačka s osvěžením v podobě studeného piva. Zjistil jsem, že ve vodě plavou červené rybky, i v této horké vodě je život.... Osvěženi pokračujeme pod sopku Krafla do činné geotermální oblasti Leihrnjúkur. Procházíme po vyznačených stezkách, kolem nás ze země stoupá horká pára, míjíme jezírka s horkou vodou, jejichž břehy mají neuvěřitelně nepřirozené barvy. Jako kdybychom se ocitli na jiné planetě. Ale to se nám tady na severu stane ještě mnohokrát. Pak se kolem krátetu Vítí vydáváme na vrchol sopky Krafla. Slunce putuje po okolních horách a vytváří neuvěřitelnou podívanou. Taková kombinace barev! Během necelé hodiny jsme na vrcholu Krafly, kde fičí silný vítr /jak jinak na Islandu/, ale jako fatisfakce jsou nám nabízeny úžasné výhledy. Po návratu k autu pokračujeme kolem geotermální elektrárny do Námafjall Hverir, další činné oblasti. I tady to bublá, kouří, smrdí... Jako v pekle.. Ale s podvečerním sluncem je to úžasná podívaná. Na noc se uchylujeme na nedaleké parkoviště se stále tekoucí horkou sprchou a teplým potokem hned vedle stanů. To bude pohodová noc. Ale nebyla... Po půlnoci se ozve neodbytné troubení auta a docela nás probere následné svícení baterkou do stanů. Samozřejmě posíláme toho blba tam, kam patří, do p..ele. Přestože nejsme na území národního parku nenechá se odbýt, vyhrožuje policií, a stejně jako dvě další auta, nás donutí sbalit stany a odjet. Noc jsme dospali v autě. Taková příjemná země, krásná příhoda a takoví blbci tu žijí :-(. Ráno jedeme do Grjótagji, jeskyně s teplou vodou v oblasti zlomu americké a euroasijské zemské desky. Jeskyně je soukromá a je v ní zákaz koupání. Po noční zkušenosti ani nemáme chuť to zkoušet. Přesouváme se do Dimmuborgir, kde si chceme prohlédnout skalní město a pak vystoupit na sopku Hverfjall u jezera Mývatn. Tak už to přišlo /pravý Island/, začíná pršet.... A nahoře na sopce navíc silně fouká... Rychle slézáme k autu a přejíždíme k jezeru do infocentra. Podle předpovědi má špatné počasí trvat tři dny a tak měníme po dohodě program a jedeme na západ, kde má být lepší počasí. Zastavujeme se u známého vodopádu Godafoss - vodopádu Bohů, který vešel do dějin Islandu. Kolem roku 1000 zde zákonopravce Þorgeir Ljósvetningagoði rozhodl o tom, jaké náboženství budou místní obyvatelé vyznávat. Při cestě kolem vodopádu do něj odhodil pohanské rytiny severských bohů a tím ustanovil, že se obyvatelé země stávají křesťanským národem. Další zastávkou je Akureyri, čtvrté největší město Islandu ležící na konci fjordu, obklopené horami. Je to příjemné město s krásným kostelem, v jehož jednom okně je zmiňovaný výjev o přechodu Islanďanů na křesťanství. Pak přejíždíme k přírodnímu skazenu s původními domy, které mají stěny a střechy z drnů trávy. Nedaleko stojí Vidimírarkirkja, nějstarší dřevěný kostel na Islandu. Poté navštěvujeme městečko Stykkishólmur v jehož blízkosti je možné pozorovat tuleně. Bohužel nemáme štěstí. A tak míříme na západní pobřeží k městečku Arnarstapi, kde máme v plánu pěší túru po krásném pobřeží. Ale v horách narazíme na chatu a rozhodujeme se tu přenocovat. Jsou tu již dva mladí Belgičani, ale jsou v pohodě, tak tu přespáváme všichni společně. Ráno je kolem nuly, mlha, vítr - zlatá chata. Sjíždíme z hor k pobřeží a počasí se výrazně mění k lepšímu. Po pobřeží jdeme se sluníčkem v zádech. Na skalách hejna ptáků, na pobřeží spoustu květin a všemu vévodí sopka Snaefellsjökull s bílou čepicí. nádhera. Po krásném dni na pobřeží jedeme do nedalekého termálního bazénu a na noc zase zamíříme do chaty v horách. Druhý den pokračujeme k městečku Borgarnes, v jehož blízkosti jsou navštěvovaná termální vřídla horké vody. Ta jsou využívána k vytápění měst a vesnic v širokém okolí. Naší další zastávkou je Reyholt, místo známé především jako působiště slavného islandského spisovatele Snorriho Sturlusona. A jedeme k dalším vodopádům... Hraunfossar je první z nich. Je to několik vodopádů, které jsou tvořeny menšími potůčky tekoucími z lávového pole ze sopky, která vypukla pod ledovcem Langjökull. Dalším je Barnafoss /Dětský vodopád/. K němu se vztahuje legenda, která vypráví o dvou chlapcích, kteří se vydali za rodiči do kostela, i když měli zůstat doma. Během přecházení kamenného mostu přes vodopád, dostali závrať, spadli do vody a utonuli. Když to zjistila jejich matka, spustila na most klatbu a nikdo již přes most nepřešel živý. Následuje kratší trek k vodopádu Glymur, který je nejvyšší na Islandu. Vytéká z jezera Hvalvatn a je vysoký 198 m. Nejdříve jdeme kaňonem a pak vystoupáme nad něj u pod námi hučí vodopád. Je tak vysoký a kaskádovitý, že z žádného místa není vidět úplně celý. Nahoře nad vodopádem zkoušíme přebrodit řeku, abychom mohli dolů sejít druhou stranou. Po několika pokusech se nám to nakonec podaří. Při sestupu se ukáže odpolední slunce a kouzlí krásné přírodní scenérie. To pokračuje i na nedalekém tábořišti při západu slunce nad hladinou fjordu Halfjödur. Protože se nám koupání v horkém potoce nad Hveragverdi na začátku pobytu moc líbilo, tak jsme další den věnovali treku na toto místo, ale z opačné strany od geotermální elektrárny Nesjavallavirkjun. To bylo jediné dopoledne za celý náš pobyt, kdy nám nepřálo počasí, drobně pršelo. Přesto jsme vyrazili do hor a za tři hodiny jsme se koupali v horkém potoce. Byla to paráda a na zpáteční cestě už nepršelo, tak jsme spokojeně došli k autu. Další den je věnovaný prohlídce Reykjavíku. Reykjavík je hlavním a v podstatě jediným velkým městem Islandu. Žije v něm asi 120 tisíc obyvatel, v celé metropolitní oblasti tzv. Velkého Reykjavíku potom cca 200 tisíc obyvatel, což jsou dvě třetiny populace celého ostrova. Nejprve jdeme po nábřeží k Harpě. Je to moderní víceúčelová budova, ve které se odehrávají kulturní události. Samozřejmě si jdeme prohlédnout i interiér. Pak pokračujeme kolem přístavu do starého města. Tady obdivujeme krásné staré dřevěné domy. Poté se vydáváme k moderní radnici, jejíž část stojí nad hladinou jezera Reykjavíkurtjörm. Obejdeme jezero a stoupáme k věhlasnému kostelu Hallgrimskirkja. Díky své výšce, 75 metrů, se jedná o jednu z nejvyšších budov na Islandu. Jeho stavba začala v roce 1945 a o 38 let později, roku 1986 byl dokončen. Se svou polohou v centru města se stal jedním z jeho symbolů. Na náměstí před ním stojí socha Leifura Eiríkssona, Vikinga, který doplul do Ameriky dávno před Kolumbem. Sochu věnovaly Islandu v roce 1930 Spojené státy u příležitosti tisíce let existence parlamentu (alþingu). Odtud sejdeme dolů na nábřeží ke slavné vile Hofdi, která byla místem konání schůzky prezidentů R. Reagana a M. Gorbačova v roce 1986. Setkali se na půdě Islandu, aby se dohodli na omezení počtu zbraní středního doletu a mezikontinentálních střel v Evropě a Asii. Schůzka byla jednou z předzvěstí konce studené války a přitáhla k Islandu pozornost celého světa. Dům byl postaven v secesním stylu v roce 1909 a původně byl sídlem francouzského konzula. A protože je krásné počasí vyrážíme ještě do Krýsuvíku - oblasti bahenních sopek, který slibuje v podvečerním slunci úchvatný barevný zážitek. A opravdu je to tak. Pak jsme ještě kousek popojeli a ocitli se v jiném světě. Oblast Gunnuhver, to byl vítr, zatažená obloha, všude to bublalo, kouřilo a ve vzduchu byla cítit síra. Rychle jsme mazali pryč. Další zastávkou byl známý most mezi kontinenty. Prošli jsme si několikrát z Evropy do Ameriky a zpět :-). A znaveni tou túrou jsme usnuly na nedalekém tábořišti. Byla to naše poslední noc na Islandu. Ráno jsme v Keflavíku udevzdali auto a šli si naposledy užit termální koupaliště. V horké vířivce si sdělujeme zážitky uplynulých čtrnácti dní. V tom jde okolo několik chlapů a sledují zaujatě naši debatu.... Pak pozdraví, "Dobrý den". Můžeme si přisednout? Tak strávíme příjemnou hodinku s našimi vojáky od Gripenů, kteří si ve volném čase odskočili z letiště do termálu. To je náhoda, navíc několik z nich bydlí u nás na Vysočině :-). Na a pak už zbývá jen cesta na letiště a čekání na náš let. Byly to nezapomenutelné dny v krásné islandské přírodě.