Izrael potřetí - země rozlohou celkem malá, ale kouzlem více než velká (Bůh)

Jeden Bůh, tři náboženství a tři dny volna. Izrael, svatá země, kde mají své kořeny hned tři víry. Židovská, muslimská a křesťanská.

Samozřejmě převažujícím náboženstvím je judaismus. Přibližně tři čtvrtiny obyvatel Izraele jsou Židé. Je tady však také velké množství Arabů. Uvádí se okolo 20%, já to nepočítal. A ve výčtu nesmí chybět křesťané či další menšiny.

Většina kalendářů začíná pondělkem, ale pro návštěvníky země je jako první důležitý den pátek. To mají svůj volný den Muslimové. Je to pro ně vlastně neděle, jelikož týden začíná v sobotu a končí v pátek. I mezi muslimy to může být ale rozdílné s tím volným dnem. To jsem však na jihu Izraele nemohl posoudit, jelikož Ejlat leží v oblasti, která je etnicky zcela židovská. Tady žádné obchody, které by vlastnili muslimové, nejsou, tudíž si to páteční volno návštěvník města moc neuvědomí. Také mešity sice v Eilatu nemají, ale stačí se zaposlouchat a z nedaleké jordánské Akaby je slyšet známé svolávání muezzina k modlitbě.

Obraťme list v kalendáři a je tu sobota. Židovský Sabat. I když ten začíná již západem slunce v pátek. Ale to hlavní se děje až v sobotu, kdy je den odpočinku. Vlastně neděje se nic, Židé nic nedělají. Nesmějí mačkat ani tlačítko u výtahu nebo knoflíky u kávovaru, jak jsme se osobně přesvědčili. Také jsem se snažil marně pochopit, proč autobusy v Eilatu jezdí v tento den se značným zpožděním. Odpověď byla jasná: „Je Sabat, až do soumraku. Můžeš být rád, že vůbec nějaké jezdí.“

V pomyslném kalendáři zbývá tedy křesťanská neděle. Ale nějaké projevy katolicismu jsem tady vůbec nezaznamenal. Velké křesťanské chrámy či menší kostelíky jsem v Eilatu také nespatřil.

Podstatně „zajímavější“ to může být v Jeruzalémě. Když si člověk návštěvu špatně naplánuje a vydává se po tyto tři „volné“ dny na místa, kde mají právě z důvodů náboženských zavřeno. To tady na jihu je dominantní především ta sobota, se kterou je potřeba určitě počítat.