Jastrabská skala

Když jedete z údolí Hrona do slavného banského a mincovního města Kremnica, určitě vám padne do oka skalní stěna, která se vynoří po vaše pravici. Je to Jastrabská skála (684 m). Máte-li čas a chuť trochu se projít, můžete na ní vystoupit podle žlutých značek z Bartošové Lehôtky, kterou cesta č. 65 prochází. Nahoru a dolu - to jsou asi dvě hodiny chůze.

Značky vás vyvedou k železniční trati, která prochází vysoko ve svahu. (Je to trať Zvolen - Vrátky. Přijedete-li vlakem, ze zastávky Jastrabá se vydejte lesem podél trati a po kilometru přijděte na žluto značený chodník.) Čeká vás krátký strmější výstup na hřebínek a po něm vpravo až na okraj skalných stěn, kde značky končí.

Jastrabská skála je budovaná vulkanickými ryolity. Je to příklad selektivního větrání, kterým se dostalo na povrch pevnější ryolity z méně odolných sopečných materiálů. Skála, samozřejmě kromě kolmé stěny, je pokryta lesním porostem, zejména bučinou, menší plochy porůstají druhotní smrčiny, v nižších polohách dubové a habrové porosty. Staré, věkovité duby, lípy, buky i javory dokreslují malebné přírodní prostředí. Když se zde octnete ve vegetační části roku, můžete pozorovat mnohé typické rostliny, z nich některé jsou v seznamu chráněných druhů, jako např.: dřín obecný, mahalebka, oměj jedhoj, kohoutek luční a jiné. Do floristické složení zasahují i cizí prvky, které se sem dostávají především podél železniční tratě. Od dubna do horkého léta zní lesy ptačími hlasy, běžné je setkání se srnčí zvěří, někdy se nám povede vyplašit polního zajíce, který se však také stává vzácným prvkem naši fauny.

Jastrabská skála jako výrazný krajinný monument prohlásili v r. 1975 rezervací na výměře 8,46 ha (plus 12 ha ochranné pásmo).

Z okraje skály je ptačí pohled především do doliny Rudnice, zlatonosného potoka náhlícího se od Kremnice. Za dolinou se v lesech vynímá jiné bralo - Kmotrina skála. Za Žiarskou kotlinou se táhne hřbet Vtáčnika, směrem na jih vidíme Štiavnické vrchy. Zajímavá je i blízky kuželovitý, zalesněný vrch Ostrá skála, co je erozi odkryta čedičová výplň někdejšího, neogenního sopouchu, je to jedna z nejstarších sopek těchto původem vulkanických hor.

Když se nemusíte vracet do Bartošové Lehôtky, můžete si to nasměrovat východním svahem nad dědinu Jastrabá a pak jižním a jihovýchodním směrem lesem přes Ostrou Horu do dědiny Pitelová a na její dolním konci vedle maštalí vlevo dolu do doliny Ihráčskeho potoka a na železniční stanici Trnavá Hora. Když budete mát dobrou turistickou mapu, orientace v terénu by vám neměla dělat potíže.

U vzniku obcí pod Jastrabskou skálou stáli šoltysi. O Bartošové Lehôtke je první zmínka v r. 1487. Nad domy obce se vypíná gotický kostel. V 16. stol., když i do těchto hor pronikali osmanské hordy, ho obehnali obrannou zdí. Vnitřní zařízení pochází z 1. poloviny 18. stol., když kostel barokově přebudovali. Vedle cesty ke kostelu je rekonstruovaný dům jako příklad architektury 19. a začátku 20. stol.