Jedovnice - kostel sv. Petra a Pavla

Na vrchním, severním okraji městyse Jedovnice, který se nachází asi 20 kilometrů severovýchodně od města Brna, lze navštívit jeden velice zajímavý kostel. Vzhledem ke své poloze je vidět odevšad a zdáli vypadá jako většina vesnických kostelů. Také když jsem se k němu blížil, tak jsem viděl klasickou sakrální stavbu, která je obklopena hřbitovem s ohradní zdí. Okolí je zarostlé starými lipami, které dotvářejí pěkný vzhled kostela. Ale když nahlédne člověk dovnitř.

Některé prameny uvádějí, že na tomto vyvýšeném místě, kterému se říkalo „na Valech“, stávala kdysi tvrz, ale přesně doloženo to není. Také založení původního kostela (kaple), který byl roku 1671 upraven, zvětšen a následně v roce 1680 opatřen věžemi, není přesně určeno. V letech 1783 až 1785 byl objekt výrazně přestavěn a tato doba se také uvádí jako vznik současného kostela, který je zasvěcený sv. Petru a Pavlu.  

Jednolodní kostel je 37 metrů dlouhý, 12 metrů široký a 13 metrů vysoký. Na bocích má umístěny dvě kaple, výrazná věž je v čelním vstupním průčelí.

Smutná událost, která 7. května 1822 postihla téměř celé Městečko, se dotkla také kostela. Při obrovském požáru shořela na objektu šindelová střecha, žárem se roztavily čtyři zvony, zničeny byly varhany i obraz na hlavním oltáři. V roce 1873 byl postaven nový hlavní oltář v pseudogotickém slohu. Oltářní obraz patronů, sv. Petra a Pavla, namaloval akademický malíř Emil Pirchan z Vídně.

Do historie kostela se významně zapsaly léta 1962 a 1963. Tehdy došlo k významné vnitřní úpravě kostela. Zásluhou odvážného duchovního správce P. Františka Vavříčka, který žil v letech 1913 až 1995 a ve farnosti působil 47let, byl pořízen nový hlavní oltář a výtvarně i architektonicky upraven celý prostor kněžiště (presbytáře). V době svého vzniku se jednalo o jedno z prvních děl moderního sakrálního umění v naší republice a bez nadsázky lze tuto úpravu kostela označit jako moderní učebnice sakrálního umění 20. století.

Úpravy oltáře se ujali pražští umělci Mikuláš Medek (moderně pojatý oltářní obraz sv. Kříže), Jan Koblasa (neméně zajímavý rám obrazu sv. Kříže, celkové řešení presbytáře), Josef Istler (leptaná bílá skla oken v kněžišti) a Karel Nepraš (bíle lakované dřevěné zábradlí, umístěné dnes na kůru). Další úpravy v lodi prováděl brněnský umělec Ludvík Kolek. Nově byla vytvořena Kazatelna z mramorových stupňů, obětní stůl se svými zužujícími se plochami, svatostánek, oltářní obraz, svícny, zajímavá kulatá okna v presbytáři, paprskovitá spodní okna i okna v lodi či vstupní dveře. Také gotická Madona od neznámého mistra dokazuje, že staré a nové umění může vytvořit obdivuhodný soulad. Každý detail obnoveného interiéru kostela má svou duchovní myšlenku a zaujme i člověka, který není zvyklý chodit pravidelně do kostela.

Je jasné, že Jedovnický farář se při prosazování moderních úprav musel potýkat nejen s nepřízní panujícího komunistického režimu, ale také s tradicemi a moravskou venkovskou zbožností. Farář musel od počátku tento radikálně nový výtvarný projev mladých umělců trpělivě farníkům vysvětlovat. A díky jemu také lidé nakonec v Jedovnicích tato pro ně neobvyklá díla příznivě přijali.

Prohlídka kostela nebo kaplí je možná i mimo bohoslužby po dohodě s Duchovním správcem.